Průvodce Benátkami: město na kůlech obléhané turisty

Novější zástavba města byla vystavena na březích kolem severní části Jadranu. Právě sem přijedete prvně při návštěvě, ať už vlastním autem, přistane letadlem na místním velkém letišti, dojedete do železničního uzlu v Mestre anebo využijete autobusů, například od společnosti Flixbus. Vyjíždějí u nás z Prahy.

Ubytování hledejte v oblasti Mestre, odkud je to do samého historického srdce města jenom přes známou cca 3 km silnici. Pokud se vám nechce jít pěšky po nudné stezce u silnice, kupte zpáteční lístek za 3 eura a využijte místní hromadnou dopravou. I přesto, že Benátky jsou památkou UNESCO od roku 1987, zajíždí na jeho samý okraj i vlakové soupravy. Možná bude podobně jako já překvapeni, jak velké nádraží – vlakové i autobusové – se zde rozkládá. Kdo by čekal, že vjede hned do města gondol a úzkých uliček, bude mnohdy až nemile překvapen.

Od nádraží k Ponte di Rialto

Nemohu si pomoci, ale mně “souostroví Benátky” ze shora připomíná rybku, kde konec silnice a vlakové nádraží představují oblast očí a úst a zahrady Gardini La Biennale di Venezia pak samotnou ocasní ploutev. Basilica di Santa Maria della Salute spolu s věží Dorsoduro a světoznámou galerií Gallerie dell’Accademia představují část spodní ploutve tohoto rádoby kapra. Celou rybu pak rozděluje síť kanálů s tím nejširším a nejznámějším Canal Grande, podél kterého se vydáme na naši dnešní pouť kdysi námořní a obchodní velmoci, dnes historicko kulturní turistického cíle.

Pokud přijedete autobusem, přejděte Ponte della Liberta a hned zahněte doleva po Ponte della Costituzione. Dostanete se k budově vlakového nádraží, odkud začíná pouť podél hlavního kanálu, který měří 4 km a je široký místy až 70 m. Pozor na vodu v botách, ve dnech “acqua alta” se vodní hladina může zvednout až o 90 cm. Není tak neobvyklé v blízkosti zastávek vodního taxi uklouznout či si nabrat vlhkou památku.

Když se budete držet vodního kanálu, přecházet desítky uzoučkých kanálů přes některé ze 400 kamenných mostků, nemůžete se ztratit. V případě, že uhnete doleva na sever Benátek, dostanete se do klidnější oblasti bez turistů, kde se nachází obytná zóna. Potkávat zde budete i studenty, neboť se tu nachází univerzita Cá Foscari di Venezia, od které je pěkný výhled zpět k břehům Mestre a na příjezdovou silnici.

Kanál se značně klikatí. Chvílemi ho pravděpodobně ztratíte z dohledu, když budete obcházet domy postavené na jeho úplném kraji. Marně si tak budete lámat hlavu, jak v Benátkách řeší případné záplavy a kolikrát za život museli být obyvatelé evakuováni. Šipky na domech vás neomylně zavedou k nejstaršímu kamennému mostu zde – Ponte di Rialto. Zároveň vás upozorní na pamětihodnosti nacházející se podél hlavní třídy, kde jste se doslova brodili skrze stánky s občerstvením, suvenýry a turisty.

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Pokračujte ke Svatému Markovi

Most si určitě prohlédněte, svými krámky připomíná proslulý Ponte Vecchio ve Florencii, ale neudělejte stejnou chybu jako já – nepřecházejte ho na druhou stranu Canal Grande. V celém historickém centru jsou jenom 4 mosty, které propojují oba hlavní břehy Benátek. Pokud byste nevyužili vodních taxíků, které zde brázdí poklidnou hladinu, hodně byste si zašli anebo vrátili až k samotnému nádraží, jako se to podařilo mně.

Raději směřujte dále na jih. Jestli se ztrácíte v davech turistů, následujte všudypřítomné zlaté cedulky tu a tam umístěné na průčelích malých italských domů a krámků. Držet se také můžete Rio de San Zulan, jehož vody vás k dnešnímu cíli též dovedou.

Upřímně, často na Internetu vyobrazované náměstí Piazza San Marco je lepší navštívit za tmy či v podvečer. Nasvícení okolních paláců a honosných restaurací s tichým ševelením holubích křídel, kterých je tu opravdu velké množství, je kouzelné a nezapomenutelné.

Milovníci umění a historie zbystřete, na jižní a západní straně náměstí se nacházejí muzea – Museo Correr a Museo Archeologico Nazionale. Chcete-li si raději užít pohled shora na střed města postaveného na kůlech, pak vystoupejte na proslulou zvonici či zavítejte do kupole baziliky Chiesa di San Marco. Komu se nechce vyčkávat v dlouhých frontách na výstup, fotku s holuby už si vyfotil, může obdivovat gotickou výzdobu paláce Pallazo Ducale (česky znám jako Dóžecí palác). Budova je datována do 14. století a snoubí se zde rysy gotiky s byzantským vlivem.

Návrat na základnu

Posilněni kávou v některé z místních kaváren se můžete vydat jinou cestou zpět na základnu – vlakové či autobusové nádraží. Projděte kolem fotbalového stadionu a miřte ke kostelu Santa Maria del Giglio. Opět vás povedou zlaté směrovky, vyhlížejte nápis Ferrovia či Piazzale Roma. Pokud se nebudete snažit dostat se ke kanálu, nemůžete se ztratit. Proč ne podél kanálu? Nevede zde stezka, každá ulice k němu vedoucí je slepá.

Přejděte po mostu Ponte dell’Accademia, který nese pojmenování jako blízká již zmiňovaná galerie. Nejste-li milovníci umění, zahněte doprava na sever a přes “čtvrtě” Dorsoduro a San Polo se dostanete k zahradám Giardino Papadopoli. Následují poslední fotografie a už odbočujte. Most Ponte della Costituzione vede k vlakům, vlevo Ponte della Liberta vás vrátí zpět na autobusové a tramvajové nádraží.

Pár rad a tipů závěrem

Procházka není tak dlouhá, jak se na první pohled zdá. Budete-li mít mapu nebo se držet značek, nenachodíte 13 km jako já. V každém případě vsaďte na své nohy a nevyužívejte místní vodní taxi služby. Minuly byste tak velké množství kostelů a pamětihodností, které zachycují různé etapy architektury – gotiku, renesanci, vše ovlivněné slohem byzantské říše. Sledujte zlaté cedulky se směrovkami, ty vám napoví, kam se vydat podívat.

Za sebe mohu doporučit si pro návštěvu Benátek zvolit období mimo hlavní sezónu. Já jsem sem zavítala v prvním listopadovém týdnu. Přivítalo mě příjemné počasí kolem 15°C a údajně méně turistů dle místních průvodců. I když já tento pocit rozhodně neměla, alespoň v blízkosti Markova náměstí a významných mostů.

Před návštěvou italského města jsem byla varována možným zápachem, který se zde line ze stojatých vod kanálů a zahnívajících kůlů. Opět mohu říci, že o žádném smradu ani zápachu zde nemohla být řeč, nebo alespoň ne v podzimních měsících.

Co mě naopak mírně zklamalo, byly gondoly. Benátky, alespoň v mých očích, jsou proslulé všudypřítomností štíhlých černých gondol. Proto jsem je začala vyhlížet hned od samotného vstupu na okraj města. Ano, nakonec jsem jich viděla nepočítaně, ale rozhodně trvalo nějaký kilometr, než jsem na ně narazila. Možná to byla přílišná upovídanost gondoliérů, možná zlatavá přezdobenost některých z plavidel co mě odradila od vyzkoušení si nevšední plavby pod miniaturními kamennými mostky ve spletité sítí kanálů. Pokud však máte zájem, i na podzim je zde stále čilý turistický ruch a možnost zakoupení plavby.

Poslední tip závěrem, než se rozloučím s městem na laguně a vrátíme se do klidnější zástavby Mestre, se týká suvenýrů. Podobné drobnosti zakoupíte i na břehu nebo blíže k nádražím za mnohem příznivější ceny – bez “San Marco přirážky” v blízkosti náměstí.