Průplav Prahou po Vltavě? Jedno z nejhezčích městských pádlování

Tentokrát začínáme jízdu Prahou u Branických ledáren, ne že by tam byla kosa, ale kdysi se v těchto prostorách skladoval led na chlazeni piva, který se během zimy vyřezával z Vltavy. Údajně vydržel až do konce léta. Zajímavá technická památka dnes chátrá, a tak raději vyjíždíme na kajacích vstříc městskému pádlování.

Sotva se trochu zahřejeme jízdou, jsme u Barrandovského mostu, jenž je neustále krášlen šikovnými sprejery. Za mostem míjíme loděnice zvučných jmen, z nich vyrážejí na své tréninkové kilometry veslaři, tady je třeba se chovat ohleduplně a nekřížit jim zbytečně cestu, neboť jedou zády ke směru jízdy a nemusí vás včas spatřit. Za majestátním Vyšehradem podjíždíme železniční most, kde se vpravo vlévá do Vltavy Botič a odtud jsou oba břehy sevřeny zdmi pražských nábřeží.

Vltavské jezy

Následuje první jez, zvaný Štítkovský. Vlevo je zdymadlo. Jelikož jsme průjezd zdymadlem už kdysi zažili a vodní stav je dobrý, jedeme přes jezy. Mezi nimi je spousta lodiček a jiných plavidel, vychutnáváme si nádherné výhledy na Pražský hrad, Národní divadlo, Tančící dům a další stavby historické Prahy. Oba jezy doporučuju jet vlevo, ale i tak se při menším vodním stavu může stát, že najedete na kameny.

Během zdolávání jezů máte spoustu diváků a věřte, že pod Karlovým mostem se dostanete do nejednoho fotoalba, nejčastěji asi japonského. V tomto úseku je Praha nejkrásnější. Když se ohlédnete proti proudu, máte nutkání fotit stejně zběsile jako turisti okolo. Karlův most, Hradčany a znovu a ještě, co kdyby to napoprvé nevyšlo? Hned za Karlovým mostem vlevo je značka „pozor žraloci“, která značí vjezd do Čertovky. Vydáte-li se ji prozkoumat, dojedete k mlýnskému kolu, které tu už jen čeří vodu. V další jízdě vám však zabrání stavidlo.

Při návratu z Čertovky do rejdiště výletních lodí je namístě veliká opatrnost, proplétat se mezi výletními loděmi bez úhony vyžaduje zručné ovládání lodě. Pokud pojedete za soumraku jako my, doporučuju čelovku či přídavné světlo na kajak. Červánky nad Pražským hradem jsou fajn, ale pochybuju, že kapitáni výletních parníků mají oči jako sova.

Zdymadla i náhony

Před ostrovem Štvanice je vysoký, za vyšší vody nebezpečný Halmovský jez. Míříme doprava ke zdymadlu. Hned za elektrárnou jsou schody, kde je možné přenést. Pod ostrovem se necháváme unášet mírným proudem k Libeňskému mostu. Pozorujeme zakotvené „šífy“ naložené pískem a drapákový bagr, o kus dál je plovoucí klubovna golfového klubu. Většinu dnešní plánované trasy máme za sebou, a tak lelkujeme v Libeňském přístavu. Rezavějí tu staré lodě, historické parníčky i suché doky na opravy lodí. Člověk přimhouří oči a popustí uzdu své fantazii, a hned vidí dřívější šrumec panující tu v dobách, kdy sem proudilo zboží až ze vzdáleného Hamburku.

Pokračujeme dál a blížíme se k Trojskému jezu. Odhadujeme, kde může být tubus metra, je to zajímavá představa, že si jedeme pěkně na kajacích a pod námi si to uhání vlakové soupravy do Kobylis. Jsme u jezu, vpravo je slalomový kanál, sjíždění nelze doporučit všem, ovšem někteří ho sjeli i na seakajaku. My jedeme vlevo náhonem k Podbabskému zdymadlu. Náhon je dlouhý 2700 m a cestou míjíme výstaviště, Trojského koně s malou hospůdkou a nakonec i Ekotechnické muzeum s dvěma cihlovými komíny. Končíme v areálu zmiňovaného muzea a máme za sebou 16 km a 5 hodin pohodového pádlování. Už teď se těšíme, jak si jízdu zopakujeme, tentokrát však vánoční Prahou.