Prokletije, Bjeshkët e Nëmuna: Alpy, které nikdo nezná

„Prokleté“ hory s přívětivou tváří

Největším kouzlem místních hor je bezesporu jejich nedotčenost a členitost, spojená s ohromující krásou skalnatých vrcholů dosahujících výšky až 2700 m i legendární pohostinností místních obyvatel. Počasí v létě je zde horké s chladnými nocemi a místní příroda je velmi bohatá jak na faunu (vzácné druhy jak malých, tak velkých savců, plazů, ptáků), tak i flóru (kolem 50 druhů rostlin, které jsou specifické pro tuto oblast, až 400 druhů léčivých bylin).

Na mnoho míst stále vedou pouze původní stezky a trasy po kavarany, jejichž historie mnohdy sahá až do středověku i dál, moderní infrastruktura je leckde stále hudbou budoucnosti, a mnohé lokality jsou vlivem nepříznivých podmínek pro život nyní vylidněny nebo částečně opuštěny. O to větší zážitek však často místní hory dokážou příchozím poskytnout.

Celkové podmínky po dlouhou dobu turismu v této oblasti nepřály – albánská společnost vůbec neměla příležitost myslet na prozkoumávání krás své země a zahraniční turismus úspěšně bojkotovala totální uzavřenost Albánie před světem, kterou zavinila politika drsné komunistické diktatury.

Po pádu režimu se však situace začala měnit – divoká devadesátá léta si zde svou turbulentností nezadala se zbytkem 20. století a po doznění pyramidové roku 1997 a po skončení válečného konfliktu v sousedním Kosovu se situace (nejen zde na severu země) konečně uklidnila. Cestovatelé z celého světa poprvé měli možnost v klidu poznat krásy hor, které dlouho mohli obdivovat jen jejich původní obyvatelé.

Thethi a Valbona – staří známí

Tou nejznámější lokalitou, která již léta plní přední strany turistických průvodců je vesnice Thethi. Nachází se v rozsáhlém údolí, do kterého vede kromě staré (zdlouhavé ale zážitkové) cesty i nová silnice od Skadarského jezera (Liqeni i Shkodrës) a nabízí nepřeberné množství místních pohostinství a veškeré pohodlí, které běžně nabízejí rozvinutá turistická centra – to je nespornou výhodou obvláště pro ty, kteří v Albánii tráví pouze velmi krátkou dobu a nemají čas si místní hory užít opravdu se vším všudy.

Atrakce v Thethu zahrnují zachovalou věž krevní msty i nově vybudovaný kostel, který zapadá do kontextu původní architektury a vytváří kouzelnou atmosféru horské návsi. Naproti tomu dojem z vesnice mnohdy může kazit nová výstavba, která původní architekturu příliš nerespektuje a souvisí s příchozími investory a pozvolným odcizováním se tradicím ve prospěch masového turismu (podniky s rodinnou atmosférou zde ale také stále jsou k nalezení).

Hory na dosah

Z vesnice lze obdivovat hned několik horských masivů, které jí obepínají, v okolí lze navštívit například nedaleké vodopády v Grunas. Thethi ale čím dál tím více slouží jako počáteční, nikoliv finální destinace – s řádnou přípravou odsud lze navázat a vydat se po nově vyznačených turistických trasách na několikadenní výpravu dále do srdce okolních hor (např. přes průsmyk Qafa e Boshit do vesnice Curraj i Epërm a pak dále do Valbony, Vranë (Národní park Nikaj-Mertur)nebo ke Kománské přehradě.

Druhou nejznámější a nejnavštěvovanější lokalitou hor albánského severu je bezesporu Valbona. Nejlépe přístupná je po silnici z města Gjakova (Kosovo) a nabízí podobné spektrum vyžití jako již zmiňované Thethi, včetně napojení stezkami na některá další důležitá místa v okolí – z větší části jsou však zde stezky stále nevyznačené. Její údolí taktéž působí velmi majestátně a součástí okolního horského pásma je i nejvyšší známý vrchol severní Albánie, Maja e Jezercës (2694 m n.m.).

Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Curraj i Epërm – dlouho skrytá krása

Severoalbánské vrcholyale stále nabízejí i lokality mnohem zajímavější, kterých se turismus ještě ani nedotkl. Zatímco ve výše zmíněném Thethu nebo Valboně se již rozvíjí intenzivní výstavba hotelů a nádherná okolní příroda začíná být po tlakem příchozích davů, jinde lze stále zažít albánské hory takové, jaké byly po staletí – bez elektřiny, novostaveb nebo silnic.

Jednou takovou lokalitou je vesnice Curraj i Epërm – nově vyznačené turistické stezky překonávající dechberoucí horské masivy ji spojují se všemi hlavními horskými centry v okolí, ve vesnici vznikají první rodinná pohostinství a v létě je možné se ubytovat v místním kempu. V centru vesnice je možné nalézt ruiny jedné z několika málo starých věží krevní msty, stejně tak vesnice disponuje jedním ze dvou katolických kostelů na severu Albánie, který nebyl zbořen za krutého komunistického režimu (ten zemi sužoval až do roku 1990).

Okolí vesnice ale nezaostává – po hodině a půl cesty směr Valbona lze narazit na jeden z nejrozsáhlejších jeskynních systémů v Albánii Shpella e Zezë („Černá jeskyně“), směrem na Theth vás pak čekají dech beroucí výhledy z Qafa e Boshit (průsmyk Boshi) a po cestě na nejsnáze schůdné trase do vesnice máte možnost plavit se trajektem skrze romantické skalnaté průsmyky po Kománské přehradě (nejrozsáhlejším vodním díle v Albánii).

Divoká příroda

Jakákoliv vaše cesta po albánských horách, stejně jako v případě jakýchkoliv jiných hor, samozřejmě vyžaduje zodpovědný přístup. Je třeba nepřeceňovat své síly, disponovat adekvátní výbavou, zásobami vody i jídla, mapou (ideálně i s GPS jednotkou), i pro jistotu dávat pravidelně vědět místním o plánu své cesty (např. v pohostinstvích, kde jste se ubytovali). Za to vše budete odměněni nevšedními zkušenostmi s přírodou a kulturou dost možná poslední nedotčené horské oblasti v Evropě.