Procházka se lvem na Mauriciu

Veřejná samota

Mauritius proslul zejména v poslední době jako svatební ostrov. Pokud jste hračičkové, tak si zadejte „wedding island“ + Mauritius. Já to zkusil a „vyběhlo“ na mě přes tři tisícovky odkazů. Ovšem mě takhle noblesní svatební veselí neláká (upřímně, neláká mě žádné svatební veselí).

Zcela náhodou jsem na Mauriciu jedno žádání o ruku ve stylu tropického luxusu viděl. Pochodně na dlouhých násadcích decentně osvětlovaly přístřešek pro dva. V kyblíku s ledem se chladilo šampaňské (nebo jiné šumivé víno), vedle velkého talíře se sladkostmi ležela na tácu langusta, a moc bych za to nedal, že jsem zahlédl malou, ale v celém příběhu bezesporu velice důležitou krabičku. Že by prstýnek s diamantem?

Nevím, tak blízko jsem se nedostal. Asi by mě v pozadí decentně čekající číšník blíž nepustil. Čekal na jakýkoli náznak povelu, ale zároveň bezesporu sloužil jako ochranka před příliš vtíravými hosty. Ti se kolem loudali na pláž, aby si i po západu slunce vychutnali moře teplé přes dvacet stupňů. Prostě kýč jak bič.

Tropické svatební veselí

Jen mě zarážela do očí bijící nelogičnost. Snaha o soukromí na stranu jednu a pochodně, které strhávaly pozornost všech kolemjdoucích na stranu druhou. Jako by čerství snoubenci chtěli říct: „Chceme být sami, ale ať to všichni vědí“. Věnoval jsem jim letmý pohled, neboť jsem už druhou hodinu přemýšlel, jaké to bude, až zítra stanu tváří v tvář ochočenému lvovi. Prý mezi ním a mnou nebude žádná ochranná mříž, ale maximálně pár stébel trávy. A není vyloučeno, že tam potkám právě spatřené snoubence. Procházka se lvy tady patří k oblíbeným a vyhledávaným zážitkům.

Král zvířat, lev

Casela Adventures Park je jednou z možností, kde si můžete zvednout množství adrenalinu v krvi. Ať už je to jízda na čtyřkolkách, jízda v závěsu přes mohutnou propast, nebo procházka se lvem po boku. Zrovna o lvech toho moc nevím. Rychle shrnuji své kusé znalosti. Kočkovitá šelma živící se lovem, neštítící se v nouzi sežrat člověka.

V Africe byli místně jednotliví „lidožroutští“ lvi nechvalně proslaveni, matně vzpomínám na lidožravé exempláře z Tsava, kterým se podařilo dočasně zastavit výstavbu železnice. Tehdy, tedy roku 1898, se dostali až do britské Sněmovny lordů. Lord Salisburyho ostatní informoval, že: „kvůli dvěma lvům lidožroutům jsme na stavbě železnice z Mombasy do Ugandy museli zastavit všechny práce.“

Lev v nelví zemi

Pokud mě paměť neklame, tak na Mauriciu se lvi nikdy přirozeně nevyskytovali. Mají tady sice Lví hory, ale to nic neznamená. Lví hora je i v severomoravských Rychlebských horách. Mauritius je ostrov velký sotva 2 040 km², což je pro stálou lví populaci přece jen dost málo. Navíc s tak prachbídnou nabídkou možné kořisti, že by se tady stejně neudrželi. A nakonec úvaha z nejlogičtějších: „Přece si nemůžou dovolit nechat v rámci atrakce sežrat turistu. Celá akce musí být přece lidsky blbuvzdorná, protože nikdy dopředu neví, na koho narazí. A prý je vhodná i pro děti!“

Kousnutí lvem v zemi, kde se lvi přirozeně nevyskytují, by mi asi pojišťovna neproplatila. Docházím k přesvědčení, že zdejší lvi jsou přivezeni. Později se dozvím, že se jedná o jihoafrické jedince. „Přebývali jim na jednom safari, jsou cvičení a zvyklí na lidskou přítomnost, ale denně se jim musíme věnovat,“ říká jejich cvičitel, shodou okolností také Jihoafričan.

Nedívejte se lvovi upřeně do očí

Představte si situaci, že vidíte jen vrcholky vlnících se stébel trav, z nichž jako v dokumentu od National Geographic najednou vykoukne hlava lvice. Sám o sobě krásný okamžik. Jenže se odehrává sotva pět metrů od vás. Na okraji „louky“ stojíte vy. Vzápětí si lvice elegantně a bez viditelné námahy vyskočí pro kus syrového masa dva metry vysoko na kmen stromu. Reaguje na povely a evidentně je cvičená na hůl, kterou má cvičitel neustále v ruce a kterou ji občas udává směr.

Tvrdit, že lvice reaguje na povel jako pes, by byla přílišná nadsázka, ale přece jen je jasně vidět výcvik. Samec se znuděně loudá za skupinou. „Jeho ty vycházky moc nebaví,“ omlouvá ho cvičitel. Ani se mu moc nedivím. Taky by mě nebavilo dělat celebritu jen svou přítomností. Na druhou stranu dostane za to „maso své vezdejší“. Takový už je holt úděl celebrit.

Domácí mazlíček

„Chcete si ji pohladit?“ Což o to, nabídka je to lákavá, ale jak se správně hladí lev, tedy vlastně lvice? „Musíte ji obejít ze strany, v ruce držte hůlku, je zvyklá na to, že kdo ji má v ruce, dává příkazy. Nedívejte se upřeně do očí, ani nedělejte prudké pohyby. Až budete za ní, klidně, pomalu si dřepněte. A pak si ji můžete pohladit“.

Srst je příjemně vyhřátá tropickým sluncem a já mám úspěšně za sebou další ze zážitků, který by mě v Česku asi nepotkal. Nemůžu říct, že jsem se bál, ale jistý prvek nejistoty jsem přece jen pociťoval. Škoda jen, že někde vzadu zůstává podivná pachuť kýče. Vycházka se lvem v mauricijském Casela Adventures Park je zajímavá, byť poměrně drahá záležitost. Byl jsem na ni pozván a jsem tomu rád. A zatímco já odcházím od šelmy, která dostává svou zaslouženou odměnu v podobě syrového masa, u pokladny už čekají další zájemci. Tentokrát jde na vycházku gepard.

Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je nezávislý publicista a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Tradici už mají i jeho fotografické kurzy. Více jeho fotek z Indie najdete na www.topi-photo.cz.