V knize Atlas štěstí najdete 30 mezinárodních návodů l dosažení štěstí. Bojíte se blížícího se pracovního pohovoru? Vezměte si příklad z Islanďanů a jejich konceptu þetta reddast, neochvějného přesvědčení, že všechno nakonec dopadne dobře. Bloudíte životem a nevíte kudy kam? Vyzkoušejte čínský stav radosti sing-fu, který dá vašemu životu smysl. Máte práce nad hlavu? Italové vám přiblíží ryzí umění dolce far niente neboli sladké nicnedělání. A co Finové?
Finové a štěstí (ukázka z knihy)
Kalsarikännit(vyslovujte „kal-sa-ri-ká-nit“) je podstatné jméno, které znamená „popíjet doma ve spodním prádle bez úmyslu jít ven“. Vzniklo spojením finských slov kalsari, „spodní prádlo“, a känni, „stav opilosti“ – kalsarikännit tedy doslova znamená „opilé spoďáry“. Pojem se poprvé objevuje v devadesátých letech a na oblibě získává začátkem nového tisíciletí – do online slovníku Institutu pro finské jazyky je však uveden až roku 2014. Zapomeňte na „Netflix a chill“: ve Finsku vládne Netflix a kalsarikännit.
Kalsarikännit se většinou provozuje o samotě, případně s vaší drahou polovičkou. Společenštější Finové se však mohou zahřát zevnitř i zvenčí v některé ze dvou milionů saun (na 2,75 občana připadá jedna). „Saunování je velmi rozšířené a kolikrát, když už tam jsi, si k tomu dáš pivo,“ popisuje Tiina. Nespočet klubů a sportovišť pořádá saunovací noci, kde si nazí dáte pivo a pak buď skočíte do jezera, nebo se vyválíte ve sněhu. Finové to zvládají s přehledem, poněvadž kromě kalsarikännit mají i sisu, neboli „vytrvalost a odhodlání bez ohledu na následky“. Právě díky sisu odrazilo mezi lety 1939–1940 tři sta padesát tisíc Finů vpád milionové armády Sovětů – a to rovnou dvakrát. Sisu je klíčem k přežití oněch dlouhých, temných zim, kdy teploty klesají až třicet pět stupňů pod nulu. Sisu znamená sekat dříví ve vánici. Anebo kvůli pomýlenému pocitu národní hrdosti poslouchat zdejší heavy metal, navzdory tomu, že v té hudbě není ani náznak zřetelné melodie. Všechny tyto činnosti jsou často spojované s machismem, a mnohé z vás tedy překvapí, že je Finsko zároveň jedním z nejpřívětivějších míst na zeměkouli, pokud jde o rovnost žen a mužů.
Ve zkratce, díky kalsarikännit a sisu se mají Finové docela fajn. Všichni jsou si rovni, jejich vzdělání nemá obdoby a zároveň jsou světoví přeborníci v užívání si prostých radostí života. „Máme toho spoustu, za co můžeme být vděční,“ přiznává Marianne. Věhlasná finská rovnoprávnost však s sebou nese i úskalí – jakékoliv narušení této rovnováhy totiž vede ke všeobecnému rozhořčení. „Když například ve Finsku vyhrajete v loterii,“ vysvětluje Marianne, „většina lidí vám to bude trpce závidět. Prý dokonce existuje tajný spolek výherců, kde si všichni můžou v klidu oddechnout, protože všichni ostatní je nenávidí!“ Nejbohatších deset tisíc Finů musí každý rok (v den, kterému se přezdívá „národní den závisti“) přiznat veřejně své příjmy, a dokonce tu existuje i ustálené rčení, že by Fin raději zaplatil sto eur, než aby jeho soused dostal padesát. „No jo, jsme holt milí lidi,“ směje se Marianne.
„Víme, že to je malicherné, a pracujeme na tom, abychom se zlepšili,“ pokračuje Marianne. „Taky si uvědomujeme, že nejsme tak šťastní jak ostatní severské národy, a tak tu příručky o štěstí získávají na oblibě.“ Mnoho Finů se také pozvolna učí těšit se z toho, co mají. „Třeba ze zdejší přírody,“ říká Marianne. „Ve Finsku je příroda všude. Třeba národní park Nuuksio leží hned za Helsinkami. Krom toho může člověk taky nasednout do auta a zajet někam hluboko do divočiny.“ Nedávno ji prý navštívila kamarádka, a tak spolu zašly na borůvky a pak si doma připravily losí vývar. To zní dost idylicky. „Bylo to fajn,“ připouští Marianne. „Musíme si však neustále připomínat, jaké tu ve Finsku máme štěstí a jak parádní je trávit čas v přírodě. Máme-li si však nalít čistého vína, myslím, že spousta z nás raději tráví čas o samotě a za zavřenými dveřmi. Je dobré být doma.“ Shodit tepláky a otevřít pivo? „Přesně tak! Jsme přece Finové! Pořád bychom jenom provozovali kalsarikännit!“
Na to se napijeme.
