Instagram se pro mnoho lidí stal nenápadným, ale silným návykem. A přiznávám – i pro mě. Až do chvíle, kdy jsem si uvědomil, že mě víc vyčerpává než inspiruje. V rámci experimentu jsem se rozhodl jednou měsíčně aplikaci smazat. Ne navždy, ale na pár dnů. Výsledky mě překvapily.
A stejně jako hráči občas potřebují pauzu od hraní na MyEmpire casino, i my potřebujeme čas bez permanentního sledování cizích životů. Nejde o nenávist vůči sítím – jde o rovnováhu.Co mě k tomu vedlo
Každý den jsem otevíral Instagram automaticky. Ráno, večer, během čekání, při vaření, dokonce i mezi e-maily. Ne proto, že by tam bylo něco důležitého. Ale protože jsem si zvykl. Tento návyk mi začal překážet, hlavně v práci. Ztrácel jsem soustředění. Neustálé přepínání mezi realitou a digitálním světem mě vyčerpávalo. Rozhodl jsem se tedy zkusit jednoduchý krok – jednou za měsíc si Instagram dočasně vymazat. A pozorovat, co to se mnou udělá.
První den bez sítě
Pamatuju si první ráno po smazání aplikace. Automaticky jsem šel na místo, kde býval Instagram. Prst zůstal viset ve vzduchu. Najednou jsem neměl co zkontrolovat. Místo toho jsem jen seděl a pil kávu. A bylo to zvláštní – klidné, ale trochu prázdné. Mozek se snažil najít jiný způsob, jak zaplnit chvíli bez podnětu. A právě tam začal proces návratu k přítomnosti.
Neviditelné napětí
Po pár dnech jsem si začal všímat věcí, které mi dřív unikaly. Měl jsem víc trpělivosti při čtení. Víc času na hlubší přemýšlení. Sledování reálného života – bez filtru a bez hudby – mi připadalo intenzivnější. A hlavně: pocítil jsem, jak moc napětí a srovnávání v sobě Instagram vyvolává. Lidé říkají, že tam chodí „pro inspiraci“, ale často odcházejí s pocitem, že jejich život je méně zajímavý. Stejně jako u herních platforem typu MyEmpire, i tady je důležitá míra – zážitek může být obohacující, ale i vysilující.
Návrat ke čtení, přemýšlení, nudě
Bez Instagramu jsem zjistil, že znovu čtu. Ne scrolluju, ale opravdu čtu. Věci, které mají začátek, prostředek a konec. Také jsem se víc nudil – ale zdravě. Ta nuda mi umožnila promýšlet vlastní myšlenky. Ne ty, které někdo napsal do grafického postu. Ale moje vlastní. Někdy triviální, někdy hluboké. Ale moje.
Příběh z jiného směru
Moje kolegyně si jednou omylem smazala Instagram při aktualizaci telefonu. Nevrátila si ho zpět tři týdny. Říkala, že se jí dýchá líp. Nikdo ji „nečekal“, nemusela nic sdílet, reagovat, být „vidět“. Digitální ticho ji uklidnilo. Přitom měla pocit, že je součástí všeho, i bez toho, aby to dokumentovala.
Proč se k němu vracím
Možná si říkáš – když je to tak osvobozující, proč si aplikaci znovu nainstaluju? Protože nejsem proti technologiím. Instagram umí být skvělý nástroj – pro inspiraci, komunikaci, vizuální potěšení. Ale chci ho používat vědomě. Ne jako únik. A když vím, že ho jednou měsíčně vypnu, přestává být centrem mých dnů. Stává se doplňkem, ne hlavním programem.
Stejně jako na MyEmpire hráč ví, kdy je čas přestat a odpočinout si, měl by i uživatel sociálních sítí rozpoznat hranici. Ne každý musí mazat aplikace, ale vědomý odstup je prospěšný. Vědomý čas offline ti neublíží. Naopak – může tě přiblížit zpátky k sobě.
Zjistila jsem, že i pár dní bez obrazovky dokáže přenastavit moje vnímání. Víc vnímám okolí, detaily, lidi. Více slyším sama sebe. A pak, když se vrátím, už nejdu jen z nudy nebo ze zvyku. Ale s jasnějším záměrem. Najednou už nesroluju donekonečna, ale zastavím se, když cítím, že stačí.
Je to malý reset. Takové vnitřní “nadechnutí”. A někdy právě ty malé pauzy přinesou ty největší změny.
Závěr: vědomé používání je nový luxus
V roce 2025 není luxusem technologie. Tu má každý. Skutečným luxusem je pozornost. Schopnost být přítomen. Proto jsem začal mazat Instagram jednou měsíčně. Ne z nenávisti, ale z respektu k vlastní hlavě. A pokaždé, když se vrátím, vím, že ho používám já – ne že on používá mě. Možná je to detail. Možná začátek větší změny. Ale v každém případě je to můj krok zpět k sobě.
