Pro cestu Marokem je kolo tím pravým dopravním prostředkem

Maroko se dlouhodobě řadí ke stabilním světovým turistickým destinacím, možná proto, že nabízí pro každý typ „dovolenkáře“ od všeho kousek. Najdeme zde čilý ruch měst i nekonečný klid pouště, zasněžené štíty Vysokého Atlasu i široké pláže Středozemního moře. Můžeme trávit hodiny nákupy na súkách, procházkou v muzeích, fotografováním kaseb při západu i východu slunce nebo jízdou na čtyřkolkách po pouštních dunách.

Avšak kolo je ten pravý dopravní prostředek, který nám umožní poznat tuto krásnou zemi až na dřeň a dostat se tak do míst, která běžný turista spíše vynechává. V Maroku se dá najít spousta vedlejších silniček, pist i cestiček, na kterých je minimální provoz, vedou úžasnou krajinou a umožní nám ten nejautentičtější způsob poznání.

Zvláštní potěšení nám pak poskytnou v zimě, kdy je u nás sychravo a vlezlo, zatímco v Maroku je ideální počasí na cyklistiku. Ovšem v tomto případě musíme mířit až do končin „za Atlasem“, který zde funguje jako vysoká hradba proti srážkám. Na jih od něj nás čekají teplé dny, trošku chladnější noci, ale beze srážek. Je to krásná alternativa pro ty, kteří chtějí čas plískanic u nás doma vyměnit za teplejší klima.

Nejširší nabídku průvodců a map Maroka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Startovní čára v Ouarzazate

Startovní bránou nám může být Ouarzazate – město postavené Francouzy na „zelené“ louce, i když v tomto případě se jedná spíše o žluto-červenou kamenitou poušť. Dostat se sem z Marrákeše nebo Casablancy, tedy z velkých měst na severu, znamená zdolat průsmyk Tizi´n Tichka (2213 m).

V zimě se může stát, že bude zapadaný sněhem, přeci jen přejíždíme Vysoký Atlas, jehož nejvyšší hora Džebel Toubkal (4167 m) má sněhovou pokrývku 8 měsíců v roce. Pokud je Tizi´n Tichka kvůli sněhu zavřený, budeme muset počkat nějakých 800 výškových metrů pod ním, kde je sněhová závora a odkud nás Gendarmerie (policie) dále nepustí. Pravda, není to moc příjemné čekání, ale s postupujícím globálním oteplováním se to nyní stává opravdu výjimečně.

Ouarzazate je obchodním centrem, strategicky velmi dobře umístěným. Přilehlá kasba Taourirt byla po celá staletí centrem obchodníků ze severu i jihu. Teprve Francouzi zde však vybudovali moderní posádkové město. Někdy se mu rovněž říká marocký Hollywood, v jeho blízkosti se totiž nacházejí dokonce dvoje filmová studia, kde se natáčel světoznámé filmy jako Gladiátor, Lawrence z Arábie nebo třeba Honba za klenotem Nilu. Ouarzazate je prostě skvělá základna pro začátek velkého dobrodružství!

Cesta na jih

Když se vydáme z Ouarzazatu na jih, budeme sledovat stopy dávných karavan, které tudy putovaly od pobřeží do Zagory a dále až do Timbuktu (dnešní Mali) a Nigeru. Tuto odvážnou pouť podnikaly především kvůli obchodu. Velbloudi vozili sůl, zlato, koření, slonovinu a otroky. Na trase těchto karavan vzniklo několik kaseb a ksarů, především v údolí nejdelší marocké řeky – řeky Dráa. Projíždět touto svěže zelenou palmérií, která je v ostrém kontrastu k okrové barvě pouště je zážitek pro všechny smysly. Pokud si můžete dovolit luxus vlastního pohonu, tedy kola, nemusíte se držet hlavní silnice N9, jež vede po pravém břehu řeky, ale může přejet na druhou stranu, projíždět starobylými vesnicemi, potkávat se s přívětivými lidmi a mávajícími dětmi, ochutnávat čerstvě sklizené datle a pozorovat obyčejný venkovský život.

Mimo hlavní N9 nejsou ostatní cesty povětšinou asfaltované a tedy zde není velký provoz. Cestou potkáváme pouze pár mopedů a naložených oslíků. Krajina mezi vesnicemi je lemována malými políčky se zeleninou, sady s pomerančovníky a granátovými jablky nebo palmériemi. Středem každé vesnice je malá mešita a většinou zde také najdeme starou hliněnou kasbu – někde jsou opravené a jinde se pomalu rozpadají. Až spadnou úplně, vesničané ji zase opraví. Krása a autenticita kasby Tamnougalt a přilehlého ksaru dokonce zaujala americké filmaře tak, že se zde natáčely některé scény z filmů Babel nebo Anglický pacient.

Zagora, město které nespí

Ať už pojedete po jakémkoliv břehu řeky Dráa, vždycky nakonec dorazíte do Zagory. Přímou cestou je to sem z Ouarzazatu 165 km. Zagora patřila odjakživa k důležitým zastávkám na obchodní stezce. Byla poslední možností, jak se rozptýlit, před tím než se pouštní karavany vydaly na cestu trvající 52 dnů do Timbuktu. I v současné době zůstává důležitým regionálním obchodním centrem, pravidelně se zde konají súky, na nich můžete zakoupit čerstvé ovoce, zeleninu, bylinky, ovce, kozy, dromedáry, železářské zboží nebo umělecké předměty.

Město žije ve dne i v noci. Částečně k tomu přispívá i hojný turistický ruch, neboť do Zagory míří většina turistů, kteří chtějí vidět pravé písečné duny, zažít alespoň jednu noc na poušti a zkusit si jízdu na velbloudu. Naprosto nezbytná je pak fotografie u cedule Timbuktu 52 dnů, jež patří k největším symbolům města, stejně tak jako hora Džebel Zagora, pod níž se město rozkládá. V Zagoře můžete zkrátka nasávat plnými smysly vůně i chutě Maroka a přitom si užívat luxusních turistických služeb.

Dále na jih, alespoň ne na kole, se už ale nevydávejte. Silnici vede ještě 96 km a pak se ztratí v písku v městečku M´Hamid, poslední výspě civilizace 40 km před alžírskou hranicí. Na cestu přes poušť už byste potřebovali speciální výbavu, dostatek vody i jiných nezbytných věcí pro přežití v této nehostinné krajině. Mnohem lepší je zaměřit svojí cestu na západ a vrátit se oklikou přes osadu Foum Zquid do Ouarzazatu.

Pokud pojedete celý tento výlet na kole, bude na to potřebovat alespoň 10 dní. Jižní Maroko je pro cyklistiku jako stvořené a umožní nám to nejautentičtější poznání.