Přírodní krásy a exotické zajímavosti Severního Vietnamu na kole, lodi i kajaku a po svých

Komunistické vlajky se srpem a kladivem, moderní mozaiky budov a krajin na zdech kolem cest i pro-komunistické graffiti propagující sdílené zemědělství vás po pár dnech omrzí fotit a dříve či později přijmete fakt, že město je rušné a prašné a jeho tep zběsilý, pulzující rytmem deseti milionů lidí.

Pokud jste odvážnější, můžete po městě jezdit na kole. Silnice jsou nejfrekventovanější v oblasti Jezera znovu získaného meče, kde se v podstatě nachází centrum města a kde panuje divoký rej života v jakoukoli denní i noční dobu. Už od půl sedmé ráno město vibruje svěžím rytmem: lidé tu cvičí, tančí (dokonce i tango), modlí se u svatyně, zpívají v hloučcích, praktikují jógu nebo tai chi a hrají oblíbený badminton. U stánkařů kolem jezera si můžete zakoupit nejrůznější pouliční jídlo, třeba šunku obalenou palmovým listem a další dobroty z rýže a lotosových semen.

Život kolem Hanoje

Metropoli obklopuje romantická venkovská krajina, takže když máte té zběsilosti plné zuby, můžete na kole vyrazit pár kilometrů za město a ocitnete se uprostřed rýžových polí, v nichž tu a tam září tečka slaměného kloboučku drobných rolníků. Rybolov tu zahrnuje tradiční formy nahazování sítí i zabíjení shluku ryb dynamitem, na podmáčených loukách se pasou buvoli, kteří se občas zatoulají do vsi, a farmáři lezou po palmách po provizorních dřevěných tyčích, které uchycují pouze provazem, aby sčesali kokosové ořechy a mango.

Uvnitř venkovských domů najdete tradičně oltář věnovaný mrtvým členům rodiny, kde jsou vyskládané vonné tyčinky, čaj, čerstvé květiny a ovoce i sezónní speciality náležící k různým svátkům a oslavám, jako je třeba podzimní měsíční koláč. Pro dekorace v domech se často používá červená jako barva veselí (naopak bílá je barvou smutku).

Vesničané jsou chudí, chodí bosí, mají málo zubů, nebo chrup úplně zčernalý, ale přesto z nich čiší spokojenost, nebo klid, nebo smíření či co to vlastně je, co Evropy tak fascinuje. Když se s místními bavíte (častěji vládnou francouzštinou spíš než angličtinou, vzhledem k historickému vývoji), přiznají vám, že mají strach z chudoby a jsou pověrčiví. Asi proto si tak nějak přirozeněji umějí užít přítomný okamžik. Pokud vás místní pozvou k sobě domů na jídlo, určitě přijměte a dejte si pozor na základní zvyklosti: neměli byste fotit počet tří nebo pěti lidí (jinak ty uprostřed čeká neštěstí) a neberte si pouze jednu lžíci rýže – raději dvě menší (jednou se nandává jen mrtvým). Zvyklosti se samozřejmě mohou odlišovat provincii od provincie. Kultura stolování je podobná jako v mnoha jiných zemích Asie, je normální si odříhnout, odpadky házet na zem a jídlo si nabírat do své misky ze sdílených talířů a mís.

Nejlepším dárkem pro místní je západní alkohol (v zemi mnohdy těžko dostupný) nebo květiny (třeba orchideje, které tlumí vlivy špatných sil a ruší patogenní zóny). Pokud budete u místních i přespávat, je na venkově standardem, že tmou v místnosti občas proletí krysa, myš, sršáň, ještěrka nebo šváb. Kolem domů narazíte na hady i žáby.

Zátoka Ha Long Bay

Z Hanoje se často vyjíždí na několik dní lodí na Ha Long Bay (ideální je zakoupit si u agentury balíček, který zahrnuje cestu autobusem k zátoce, pobyt na lodi, a pak dle výběru kayaking, šnorchlování či prohlídky jeskyní – v oblasti jich je celkem 12 zpřístupněných), fascinující zátoku v Tonkinském zálivu, která je známá především díky vápencovým skalám a která byla v roce 1994 zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO (v roce 2012 byla zařazena do nových sedmi přírodních divů světa).

Cesta na Ha Long Bay (v překladu Zátoka sestupujícího draka) v klimatizovaném autobusu do přístavního města Haiphong, odkud pak vyplouvají lodě do zátoky, trvá tři a půl hodiny. Na lodi (velmi komfortní) obvykle strávíte jednu až tři noci (dle aktivit, které chcete v zátoce zvládnout). V průběhu několikadenní plavby uvidíte všude kolem vysoké, bizarně tvarované impresivní vápencové útesy, roztomilé rybářské loďky, rybářské vesničky, perlorodkové farmy, a jeskyně, které stojí za prozkoumání a mezi nimiž (pod nimiž a skrze něž) můžete v rámci jedné z aktivit proplouvat na kajaku nebo kánoi. Je to vcelku zážitek, mj. i proto, že v mnohých jeskyních jsou krápníky tak nízko, že si na ně můžete sáhnout.

Během výjezdu do Ha Long Bay se určitě vydejte do Jeskyně překvapení (Hang Sung Sot), která patří mezi nejnavštěvovanější (dalšími jsou Hang Dau Go – Jeskyně dřevěných kůlů, Hang Thien Cung – Jeskyně nebeského paláce, Ho Dong Tien – Jeskyně pohádkového jezera, Dong Me Cung – Jeskyně bludiště). Nachází se hodně vysoko v kopci, takže je odtud úchvatný výhled (často focený na propagačních letácích a obrazech, které najdete ve vietnamských restauracích) a stoupání přitom není nijak náročné, usnadňují ho místy i schodiště a lávky. Jeskyně má tři komory, přičemž největší je poslední, užívaná v době války jako improvizovaná nemocnice. Návštěvníci si rádi fotí Šťastného Buddhu (tvar tohoto kamenného útvaru připomíná falus).

Pokud chcete v zátoce šnorchlovat, vězte, že voda zde je znečišťována odpady i odpadky, které jsou vypouštěny a vyhazovány z lodí. Tu a tam se objeví plovoucí igelitové pytlíky, kusy toaletního papíru, dokonce i dětské plíny. Billboardy o proklamované ochraně jedinečného biosférického systému zátoky, které v průběhu plavby můžete zahlédnout, pak působí poněkud absurdně.

Z Hanoje do hor

Z Hanoje se můžete snadno vydat vlakem do horského městečka Sapa blízko hranic s Čínou. Městečko je výchozím bodem pro všechny, kdo chtějí prozkoumat stejnojmenné majestátní pohoří severního Vietnamu. Učinit tak můžete (pokud místo skútru dáváte přednost outdooru) na kole i skrze trekkingové přechody.

V Sapě má své trvalé bydliště pouze 10 000 místních obyvatel. Každý den sem však proudí domorodí obyvatelé z okolních vesnic a velké množství turistů, což z městečka vytváří divoké multikulturní centrum. Každý kmen v horách má svůj vlastní jazyk, kulturu a zvyky. Do Sapy, jež se rozkládá ve výšce asi 1600 m (okolní hory dosahují až k 3000 m), jedete pohodlným nočním lůžkovým vlakem cca osm hodin.

Terén vysokých hor a zelených údolí vás uchvátí. Všude najdete terasy s rýžovými poli, vodopády a malebná přírodní zákoutí, která vám zůstanou v paměti. Vyplatí se prozkoumávat hory s některým z místních průvodců. Skupinka přátel, jíž jsem já byla součástí při návštěvě hor, si vybrala průvodkyni z vesnice Lau Chai. Na kolech a po svých jsme postupně během pár týdnů prozkoumali mnohé další vesnice, například Ham Rong, která je vystavěná v kopci a byla by krásným místem, nebýt toho, že pohled na skály a jezírka kolem narušují turistické obchody a obrovité kýčovité sochy Toma a Jerryho. Naštěstí se k místu pořád váže i lokální taneční a lidová kultura kmenů, které v horách žijí a vyrábějí vše možné od tkanin z konopí (turista ani po náročném hledání ty lány polí nenajde, jsou umístěny hodně vysoko v horách, nicméně místní muži jsou v principu neustále zkouření) barvených v indigu po stříbrné šperky a jejich napodobeniny z niklu.

Časem si zvyknete, že (jelikož na kole ani pěšky se nemůžete pohybovat tak rychle) vás neustále pronásleduje roj žen s těžkými nůšemi na zádech, které se vás ptají, odkud jste a jestli si něco od nich koupíte. Když nekoupíte, chtějí po vás alespoň slib, že „koupíte zítra“ („tomorrow buy“). Žádný průvodce vám neporadí, jak s tímhle chováním naložit. Stejně tak vás obvykle neupozorní, že když si budete fotit místní děti ve vesničkách, budou se k vám točit zády a křičet: „Picture – money!“ Ale docela často je potěší i sušenka, i když, jak známo, obecně se podobné „rozdávání“ mezi cestovali nedoporučuje, právě proto, aby nevedlo k dalšímu žadonění.

Stříbrné vodopády Thac Bac patří k mým favoritům v oblasti, ale cesta na kole k nim je docela náročná kvůli stoupání a turistickým autobusům, které vás budou v kopcích (i serpentinách) předjíždět. Popravdě je jízda v těchto horách hustý cyklokros; vodopády se často přelévají přes silnice a rozhodně se nevyhnete kamenitým vrcholům a bahnitým rozmáčeným polním cestám.

Pro oblast jsou typické deště, někdy jsou to několikahodinné přívaly, takže se hodí dobrá výbava a určitě si nastudovat klima ve vámi zvoleném období cesty. Po dešti se z kopců stahuje mlha a místo má ještě hlubší magii.

Vietnamský venkov

Doporučuji navštívit vesnici Cat Cat s nádhernými rýžovými terasami a vodopády, Ta Van, na jih od Sapy, a Lau Chai. Naše průvodkyně žila v Lau Chai se svým manželem a dvěma dětmi, dcerou a synem. Bylo jim kolem deseti a dvanácti, jí dvacet sedm, manželovi o rok víc, ale oba vypadali starší. Brali se, už když jí bylo čtrnáct (u místních je to normální), z lásky (což není nutně zvykem, protože v této oblasti jsou běžné dohodnuté svazky) a on si ji musel od jejích rodičů koupit za sedm milionů dongů, což je asi sedm tisíc korun. V poslední době je bohužel v oblasti běžné, že sem přijedou čínští muži a od chudých rodičů si odkoupí jejich dvanácti i méně leté dcery, aby je provdali do Číny, kde je vzhledem k nedávné historii aktuálně nedostatek žen…

Místní žijí v z hlíny, slámy a trochy dřeva stlučených pastouškách a vaří jídlo v hrnci umístěném na mřížce nad vykotlaným dolíkem v hliněné podlaze. Chalupy mívají podlahu z hlíny, movitější obyvatelé mají televizi, po zdech obrázky Ho Chi Minha, a samozřejmě je tu oltář pro mrtvé. Pokud se rodina živí prodejem konopných textiliích, najdete je často pohozené na nůši kdesi v rohu chalupy, klidně hned vedle kastrolů se žrádlem pro prasata a kuřata a psy (jejichž konzumace zde není výjimkou).

Na „zahradě“ (tedy venku u domu za nízkým dřevěným plůtkem) rostou lupeny, z nichž se dělá indigo (které mají místní pro barvení textilií nachystané ve velkých kádích u domu), a rozličná listová zelenina. Voda se z hor stahuje do trubek a hadic, ze kterých ji pak lidé na zahradě natáčejí do lavorů – na praní i na pití.

Dál na jih od Sapy se rozkládají vesnice Su Pan a Ban Ho. Umolousané, ale krásné děti v roztrhaných šatech si tu hrají u řeky a potoků a atmosféra vesniček působí téměř idylicky.

Na sever od Sapy se nachází vesnice Taphin. Můžete se k ní vydat po hlavní silnici nebo krosovým, křivolakým terénem s nádhernými výhledy a tropickými motýli, kteří budou poletovat všude kolem vás. Místní ženy tu perou prádlo v potoce a jejich děti se zdobí květinami a věnečky z plevele, zatímco pobíhají kolem polonahé v roztrhaném tričku nebo zcela nahé. V srdci Taphinu se atmosféra vesnice mění, čekají vás turistické obchůdky a tradiční pokřikování „hello“, které má nalákat ke koupi.

Za výlet na kole (buď z Hanoje, cca 80 km, nebo pak místním autobusem, se zapůjčením kola ve městě Thai Nguyen) stojí i čajové plantáže u města Thai Nguyen. Není třeba zdůrazňovat, že vás čeká náročný terén a neméně náročné smlouvání ceny za zelený čaj s lokálními plantážníky. Chuť čaje a úžasná scenérie ale stojí za tu snahu…

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz