Jazyk se lepí na patro…… alespoň kapka vody kdyby byla. Ano, přesně tak to vypadalo v mých dávných klukovských představách.
Stojím uprostřed vylidněné vesničky plné nízkých hliněných domků. Horký vzduch se chvěje. Dusivé ticho. Sem tam zavíří obláček prachu. A slunce tančí na hlavni na mě mířící.
Sáhnu na ten kov a bolestivě ucuknu rukou. Druhý dotek je už snesitelnější, zvláště když z trubky vytryskne proud chladivé vody. Okamžitě jsme zpátky v realitě – přehoupnu se z bezejmenné mexické vesnice sužované desperáty (kde jsem měl koltem sjednat právo) do severozápadní Indie. Reálie jsou obdobné, ale nacházím se v Ladaku, v tibetském exilovém kempu číslo šest, asi osm kilometrů od města Leh.
Vysokohorská poušť ve výšce 3 500 metrů se před půl stoletím stala útočištěm pro několik tisíc Tibeťanů po útěku z okupovaného Tibetu. První generace uprchlík zestárla a dožívá často ve velmi těžkých podmínkách. Naše občanské sdružení M.O.S.T. zde pomáhá starým Tibeťanům díky českým dárcům projektem „Kmotrovství na dálku“. Od zmapování situace v roce 2008 jsme našli kmotry pro 36 stařečků a stařenek. Český sponzor podporuje částkou 5 500 Kč ročně nejdůležitější potřeby starého člověka. Dalších 23 potřebných lidí dostává od sdružení podporu ze všeobecných darů.
1 rodina? 15 litrů vody na den
Studená voda tryská do plastového barelu, nedaleko rachotí dieselový generátor. Stál 90 000 indických rupií. Tyto peníze předal M.O.S.T. v létě 2010 vedení kempu ze všeobecných darů sdružení. „Kemplídr“ (nejčastější označení funkce obdoby starosty) musel sehnat dalších 200 000 rupií pro vyhloubení vrtu. Hladina pitné vody se nachází v hloubce 170 stop. Díky spojení těchto financí mohou obyvatelé kempu tři hodiny denně čerpat pitnou vodu – 88 rodin, 455 lidí. Rodina dostane 15 litrů vody na den. Pokud potřebuje více, musí si dojít ke staré ruční pumpě. Načerpat pár litrů vody z hloubky přes 55 metrů je velmi namáhavé a pro starší lidí fyzicky nemožné.
Od chaloupky s generátorem přichází „starosta“ a já se ho ptám, proč správa kempu dává lidem tak nepatrný objem vody. „Voda se poskytuje zdarma“, vysvětluje „a provoz generátoru něco stojí. Správce, který má klíče, zde dochází 1x denně. Navíc se čerpadlo provozem opotřebovává, nevíme, zda seženeme peníze příště. Kdo chce vodu na mytí či praní, musí k řece.“
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Ničivá povodeň
Plastový barel je plný chladivé vody, agregát ztichl. Přesunujeme se s naším neocenitelným pomocníkem Tenzinem do dalšího tibetského kempu – číslo dvanáct. Zde kromě rozdělení peněz z projektu kmotrovství dohodneme další významnou pomoc. Loni v srpnu se prohnala touto částí Ladaku ničivá vlna vody a bahna. Lidé umírali ve svých domcích většinou stavěných z nepálených hliněných cihel. Více než 500 mrtvých a další stovky lidí bez domova. Před rokem občanské sdružení bleskově zorganizovalo veřejnou sbírku, která zajistila stravu pro 280 Tibeťanů na dva měsíce. Letošní výnos sbírky směřuje po dohodě s vedením kempu do obnovení místní infrastruktury. Veškerou tuto činnost vykonává M.O.S.T. za významného přispění Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Indická vláda se po loňské katastrofě stará hlavně o Ladačany (tj. občany indické národnosti). Tibeťané jsou až na druhém místě, i po 52 letech se jich týká status uprchlíků (nemají indické občanství). Prostředky jejich exilové vlády jsou omezené.
Poslední kapky vody čeří hladinu barelu. Není malých či velkých kapek – je tu důležitá tekutina pro mnoho rodin. Stejně tak každý – i sebemenší dar – pomůže lidem tady, v nejvyšších horách na zeměkouli, v jejich nelehkém údělu. Finanční pomoc lze zasílat na účet veřejné sbírky č. 2800064052/2010 u FIO banky. V případě zájmu o projekt Kmotrovství na dálku zašleme podrobné informace. Dárcům vystavujeme na požádání potvrzení pro odpočet z daně. Pomoci lze i odesláním esemesky ve tvaru DMS PROTIBET na číslo 87 777. Přidejte se i Vy!
Více informací na www.protibet.org.
