Při tajfunu? Hledat sídlo JYH…

Veronika mailovala ze školy, že je to fakt zlý a že se musela zout a vyždímat ponožky. To jsem slyšet nechtěl, protože jsem musel ven taky. Byl poslední den před odjezdem do Hirošimy a bylo potřeba zařídit průkazky Japan Youth Hostels. Našel jsem sídlo asociace v Akihabaře a vydal se tam. Přesnou adresu jsem pochopitelně neměl, ale v jedný z turistickejch brožurek bylo náhodou modrý kolečko s nápisem JYH.

Přeběhnutí na Yurikamome jsem celkem zvládnul, ale při přestupu na Shiodome jsem měl co dělat, aby mi vítr nezničil deštník (taky se jich tady pár pokroucenejch válelo na chodníku). V Akihabaře jsem po asi pěti minutách zjistil vodu v botách a na světlejch kalhotách bylo vidět, jak mokro postupuje nekompromisně nahoru po nohavicích. Pod mostem jsem minul na kartonu ležící dva bezdomovce zahalený v dece a čtoucí si noviny a v duchu jsem se okřiknul, že na tom nejsem zas tak špatně.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ukázalo se, že modrá tečka byla v plánku zakreslena úplně zcestně, prolezl jsem celej kus mapy a nikde nic. Vlezl jsem pak do nějakýho parádního hotelu, kde jsem očekával, že se domluvím anglicky. Recepční se díval do mýho plánku, pak na adresu napsanou na kusu papírku a nakonec se vrátil zezadu s obrovským atlasem Tokia – tady pak opravdu našel Kanda Building, samozřejmě o zhruba kilometr dál, než byla modrá tečka. Pak už to šlo jak na drátkách, našel jsem sídlo asociace, vyjel do 11. patra, vyplnil dva formuláře, zaplatil pět tisíc a zjistil, že mám durch i levej rukáv bundy. Nějakej starší zaměstnanec mi cestou okolo mýho stolu přistrčil misku s bonbónama a uklonil se.

Jel jsem domů jak to šlo nejrychlejc a těšil se až si sundám ty studený obklady. Zapnul jsem topení v podlaze a rozložil na ní všechny svršky a batoh. Zjistil jsem, že jsem (odspodu vzato) mokrej až po lem trenýrek včetně.