Pravidla jízdy na motorce v JV Asii

Troubení a zvonění, ulicemi se proplétají kola, auta, autobusy, koňské povozy, mezi tím kličkují chodci, ale nejvíce všude okolo je motorek. Řidiči jsou různí – od sedmiletých prcků po osmdesátileté stařenky, cestují na nich celé rodiny. Některé jsou předělány na pojízdné vývařovny.

Poté, co má kamarádka Vosa málem v horku kolabuje na vypůjčeném kole, neváháme a za cenu dvou kol si motorku také půjčujeme. Při ceně benzínu 4 Kč za litr je to zde ten nejlevnější a nejrychlejší způsob dopravy.

Asijská pravidla silničního provozu

Rychle se začínám učit zdejší pravidla silničního provozu, podle kterých se tu všichni řídí:

1. Jezdí se všude, protisměr neprotisměr, jednosměrka nejednosměrka (ač se zde také jezdí vlevo, není dobrý nápad držet se moc při levé krajnici, neb hrozí čelní střet s protijedoucí motorkou či kolem)
2. Nikdy se nezajímej o to, co se děje za tebou. Zpětná zrcátka, máš-li, používej jen nakontrolu a úpravu účesu.
3. Do silnice prostě vjeď, ostatní se uhnou.
4. Překáží-li ti někdo, hlasitě trub, ale nezpomaluj.
5. Větší má přednost. To jest motorky neberou ohled na chodce a kolaře. Na motoky zas neberou ohled auta a na ty zas náklaďáky. Autobusy neberou ohled na nikoho.
6. Blikače nepoužívej vůbec, anebo blikej na druhou stranu než chceš zatočit.
7. V noci buď nesviť, a nebo použij jen dálková světla.

Krom toho na vás po cestě ještě číhají překážky v podobě děr, psů a opic. Možná to zní šíleně, ale dá se na to během pár dní zvyknout. Vlastně jsme ani neviděli žádnou větší nehodu, kromě jednoho koně s povozem poraženého autobusem. Motorka s náma dvěma a báglem lítala po rovině přes kilo a vyškrábala se i do neskutečných krpálů. A to vše se směšnou spotřebou.

Na motorce k Boroboduru nedojedeme …

Projeli jsme na ní celé Bali a rozhodli se navštívit i významný buddhistický památník Borobudur na vedlejší Javě. Na mapě to vypadalo kousek v porovnání s Bali, kreré se dá objet za den. Nevšimli jsme si však, že ty turistické mapky jsou každá v jiném měřítku. A tak jsme po vyčerpávajícím dni jízdy napříč Jávou zjistily, že jsme sotva ve třetině cesty. Zato jsme se ještě stačily v dešti vyškrábat do vesničky na okraji nejkrásnějšího javánského kráteru Bromo (2 329 m) a ráno projeli mořem lávového písku až na úchvatnou vyhlídku na čmoudící vulkány. Na zbytek cesty k třírozměrné mandale Borobuduru volíme noční autobus. Když se Vosa na chvíli probouzí a vidí, jak se, předjíždějíce jiný autobus, řítíme přímo na protijedoucí náklaďák, raději zase rychle usíná.

Malajsijské křižovatkové závody

Oproti Indonésii mají v Malajsii kvalitní rovné silnice a i dopravní předpisy se tu více dodržují. Nejvíc mě ale pobavily zdejší „křižovatkové závody“. Na každé křižovatce, když je červená, nacpou se všechny ty malé hbité motorky do řady na přední čáru a tůrují. Jakmile padne zelená, je odstartován závod na další křižovatku.

Thajské klopené zatáčky

V hornatém severním Thajsku je zase dobré dát si pozor na opačně klopené zatáčky. Představte si, že vlítnete do ostré pravotočivé zatáčky, napravo skála, vlevo propast, poklopíte, začnete přibrzďovat a páka brzdy, vyvedená pod stroj, začne škrtat o silnici svažující se dolu. Posledně mě to docela překvapilo, ale naštěstí to odneslo jen pár plastů a odřené koleno.