Pravěkou stezkou podél Donu

Tohle místo neleží zrovna na hedvábné stezce, ale svým genius loci, tím jak přitahovalo paleolitické lovce znovu a znovu po desítky tisíc let, má přece jen s hedvábnou stezkou cosi společného.

Napřed trochu archeologie. Kam zařadit lovce mamutů? Pravěcí lidé, jejichž způsob života je spojován právě s lovem mamutů, žili v období nazývaném mladý paleolit, zhruba před 20-35 tisíci let. Mamuti, blízcí příbuzní dnešních slonů, obývali spolu s paleolitickými lovci nezaledněné stepní oblasti Evropy a Asie. Mamuti migrovali za potravou a stejně tak i lidé. Proto pozůstatky po jejich tábořištích nacházíme především v údolích velkých řek.

O našich nejznámějších lokalitách lovců mamutů jste určitě slyšeli, našli by jste je třeba v Dolních Věstonicích či v Předmostí u Přerova. Krajina Dolních Věstonic má taky jakési genius loci. Zkuste si za slunného dne vylézt na Stránskou skálu na okraji Brna a pochopíte, o čem mluvím. Zdaleka viditelné bílé kopce přitahovaly paleolitické lovce a zároveň jim poskytovaly výhodnou pozici pro lov mamutů. A tak se tato místa stávala sezónně dočasnými tábořišti lovců a sběračů, a to opakovaně v průběhu stovek až tisíců let. Existuje však místo, od Dolních Věstonic vzdálené víc jak tisíc kilometrů na východ, v oblasti jihozápadního Ruska, kam skupiny paleolitických lovců přicházely za lovem mamutů opakovaně znovu a znovu a to po dobu minimálně 15 000 let.

Malá vesnice Kostěnki, ležící jižně od Voroněže na pravém břehu řeky Don, dnes již ničím nepřipomíná svou slavnou paleolitickou minulost. To je však jen první zdání. Kostěnki skrývají více jak 21 mladopaleolitických lokalit, rozmístěných na vzdálenosti zhruba tří kilometrů. Naleziště pravěkých tábořišť jsou situována v různých výškových úrovních bočních údolí, vybíhajících do hlavního údolí řeky Don. Zde se jim říká „logy“ a tak můžete slyšet o nalezištích v Pokrovském, Antosovském ši třeba v Popovském logu. Tato nenápadná a dnes poklidná vesnička bylo místo, kde se po tisíciletí při lovu mamutů setkávaly skupiny lovců z přilehlých oblastí Evropy a Asie.

Nálezy mamutích kostí odjakživa lidi inspirovaly k vytváření legend o původu ohromných neznámých zvířat. Jedna z legend praví, že mamut žije pod zemí a jeho kosti jsou viditelné a dostávají se na povrch až po jeho smrti. Odtud také pochází slovo mamut. V jednom ze sibiřských nářečí slovo „ma“ znamená země a slovo „mut“ krtek.

První sbírky mamutích kostí z Kostěnek organizoval Petr I. s tím, že jde o pozůstatky sloních kostí z výpravy Alexandra Makedonského. Až v roce 1799 Johan Blumenbach popsal podle těchto nálezů nový živočišný druh Mammuthus primigenius Blumenbach. Koncem 19. století bylo již známé, že mamuti byli součastníky pravěkých lidí a mamut se zároveň stal jakýmsi symbolem doby ledové. Mamuti byli rozšířeni v severní Evropě, v Asii a v severní Americe v předpolí glaciálního zalednění. Tato zvířata dosahovala výšku 3,5-4 m a vážila 5-6 tun. Mamuti měli hustou, cca 1 m dlouhou srst. Největšího rozšíření dosáhli v době, kdy severní část Evropy pokrýval rozsáhlý ledovec, jehož předpolí pokrývaly tundrostepi.

Dnešní vesnice Kostěnki leží přibližně 50 kilometrů jižně od Voroněže. Byla založena v 17. století, na vysokém, pravém břehu řeky Don  jako nájezdní vesnice  proti nájezdům kočovníků z východu. Jméno vesnice získala díky hojným nálezům kostí velkého neznámého zvířete, které lidé nacházeli v zemi. V současnosti pracují ve vesnici Kostěnki a v přilehlé vesnici Borščevo tři týmy archeologů. My jsme byli pozváni do týmu St. Petěrburského archeologa Andreje Sinitsyna. Já jsem pracovala jako sedimentolog a Pavel jako fotograf, nicméně nebyli jsme ušetřeni ani titěrné archeologické práce při odkrývání nálezů.

Pokud však chcete vidět odkryvy mamutích kostí spolu s nálezy kamenné industrie, nemusíte své svaly zaprodat ruským archeologům. Nádherné expozice jsou totiž celoročně vidět v místním muzeu postaveném na místě lokality Antosovka II. Pokud se sem přijedete podívat, Kostěnki vás přivítají poklidnou atmosférou a nabídnou vám ponořit se plně do doby pravěkých lovců mamutů. Ani občasné přelety vojenských stíhacích letounů neubraly na energii tomuto místu, jež upoutá jistě i vás.

Jak se tam dostat:

Letecky do Moskvy (zpáteční letenka s ČSA stojí cca 9 000 Kč, řas letu cca 2,5 hodiny), odtamtud z Paveleckého nádraží vlakem do Voroněže (jízdní řády se dají najít na www.jizdnirady.cz). Cesta trvá 11 hodin a to na vzdálenosti 563 km. Jednosměrná jízdenka v ekonomické třídě stojí 633 rublů. Z jihozápadního autobusového nádraží ve Voroněži potom 2x denně odjíždí autobus do Kostěnek (50 km, 45 minut, cena jednosměrné jízdenky 40 rublů)

Rady před cestou:

Do Ruska potřebujete vízum a pozvání. To lze vyřídit ve většině cestovních kanceláří, my jsme naše vyřizovali přes klub cestovatelů po Rusku. Cena víza a pozvání se odvíjí do doby, kterou plánujete v Rusku strávit. Pokud chcete ušetřit, doporučujeme cestovat  z Moskvy do Voroněže nočním vlakem a zakoupit tzv. plackartnyj lístek. Je to typ cestování v otevřeném vagonu pro cca 80 lidí, což pravděpodobně způsobí částečnou ztrátu vašeho soukromí, zato však získáte možnost užšího sociálního kontaktu s ostatními cestujícími. K dispozici budete mít čisté povlečení zdarma a nepřetržitě horkou vodu na mytí, čaj či instantní polévku. Ty si můžete zakoupit u tzv. děžurného, člověka, který se stará o pořádek ve vašem vagonu. Úroveň čistoty sociálního zařízení se od minulosti značně změnila, takže nemusíte mít strach ani v tomto ohledu. Ve vesnici Kostěnki jsou dva plně zásobované obchody, pošta a lékárna a dokonce i malá nemocnice. Internetové spojení však dostanete nejblíže ve Voroněži.

K dalšímu čtení:

Valoch K. (2007): Kostěnki na Donu, mimořádný doklad stability osídlení v mladém paleolitu.- Acta Mus. Moraviae, Sci. Soc. XCII:53-70, Brno.

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.