Pralesem do Cedar Bay

Konečně jsme tady. V australském  Queenslandu, v tropech, v pralese. A jsme zklamaní. Naše představa týdenního nebo i delšího treku pralesem se pomalu rozplývá. Právě zjišťujeme, že jednodenní výšlap na Mt. Bartle Frere, nejvyšší vrchol Queenslandu, ze kterého jsme se právě vrátili, patří mezi ty nejdelší. Pokud nepočítáme možnost vyrazit vlastní cestou necestou pouze s kompasem, je tu ještě třídenní přechod na Hitchenbrook Island a ten je zavřený. „V Mossman Gorge je moc pěkný dvouhodinový výšlap nebo třeba dvoudenní výstup na Mt. Bartle Frere. Aha, tam jste už byli.“

Paní v informacích se tváří skutečně nešťastně. Nad naší snahou najít alespoň něco delšího jen nechápavě kroutí hlavou a potvrzuje tím naše zklamání. „Snad ještě trek na Cedar Bay,“ poznamená při našem odchodu. Zpozorníme. Tak o tomhle jsme ještě neslyšeli ani nečetli v žádném průvodci. „Je tak na tři dny,“ pokračuje, když konečně vidí náš zájem, „část jsem procházela před dvěma týdny.Je to tam opravdu moc pěkné, ale je potřeba mít nějaké zkušenosti, není problém se tam ztratit.“ Což o to, nějakou tu zkušenost už bychom měli. Právě na Mt. Bartle Frere jsme měli možnost poznat ten pravý deštný prales – déšť, vlhko, překonávání skoro nepřekonatelných řek, pijavice, vlastně přímo armáda pijavic a dokonce pěkná zima a studený vítr na balvanitém vrcholu. Vycházeli jsme za hustého deště, který trval už třetí den. Vzhledem k 12 000 mm ročních srážek v této oblasti, nemělo smysl čekat až déšť ustane a  vyrazili jsme vstříc pijavicím. Ty to vzhledem  k našemu ne příliš vhodnému oblečení měly vcelku snadné. Díky mlze jsme si neužili ani žádné výhledy. Když už cesta přestala stoupat do kopce, rychle jsme toto místo prohlásili za vrchol a zkřehlí se dali na ústup. Ztrhávajíce ze sebe pijavice, jsme začínali chápat, proč tu nejsou ty marně hledané dlouhé treky.

Nejširší nabídku průvodců a map Austrálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Je rozhodnuto, vyzkoušíme Cedar Bay. S naším snad nejlevnějším autíčkem v celé Austrálii vyrážíme z Cape Tribulation cestou pro auta 4×4. U nejhlubšího brodu se nám až tají dech. Projeli jsme a hrozíme se následující nejširší řeky. Hurá, je tam most, vlastně spíš lávka. Zastavujeme se v aboriginské komunitě Wujal Wujal, projíždíme Bloomfieldem a ještě nepropást odbočku na Home Rule. Můžeme vyrazit. Asi po hodině ztrácíme stezku, značenou mašličkami a asi stejnou dobu ji zase hledáme. Šplhá nečekaně do svahu a stáčí se skoro do protisměru. A teď už si jen užíváme pralesa. Paní měla pravdu, z jednoho místa občas napočítáme i pět druhů palem, je tu spousta lián, ty spadené na zemi potom vytváří nádherné skulptury a tady dokonce něco kvete.

Vyhýbáme se velkým pavoukům, kteří si s oblibou pletou sítě právě přes cestu, děsíme jednoho černého a jednoho zeleného stromového hada a fotíme největší žábu, kterou jsme kdy v životě viděli. Moc nadšená z toho není. Stále stoupáme, z vrcholu kopce už vidíme prosvítající moře. Je to ale ještě dost daleko a tma na krku. Přidáváme do kroku, nedáváme pozor a dostáváme několik žihadel od malých vosiček na cestu. Ještě potkáváme pár divočáků a skoro za tmy se dostáváme do kokosového ráje – spousta kokosových palem, spousta kokosů na zemi a konečně pláž. Krásná, liduprázdná.

Nebylo by nic lepšího než se teď vykoupat v moři, ale tam se nejspíš někde vznáší nebezpečné medůzy, kvůli kterým se v celém Queenlandu nesmí koupat od listopadu až do konce dubna. Požahání touhle medůzou, Australany nazývanou mořská vosa, může být i smrtelné. Ramena se žahavými buňkami jsou rozprostřena několik metrů kolem těla medůzy a zranění je údajně velmi bolestivé. Postižený většinou s křikem vybíhá na pláž, kde kolabuje omotaný žahavými vlákny. Často také přestává dýchat. Australané toto nebezpečí berou vážně a u měst si vytváří sítěmi chráněné bazény.

Na otevřených plážích je potom všude varování s popisem první pomoci a octem, který je k záchraně potřeba. Už i my umíme první pomoc nazpaměť. Poraněné místo se potře octem a je li potřeba, zahájí se umělé dýchání. Doporučuje se nezkoušet odstranit žahavá vlákna z pokožky a další ošetření, pokud je to možné, je stejné jako při uštknutí hadem. Jsou tu i potoky a říčky lákající ke koupání, ty jsou však pro změnu zase plné krokodýlů. Objevujeme také hrob starého námořníka, asi nedal na varování před krokodýli nebo medůzami, těžko říct. K pěkné básni na náhrobku mu kamarádi přidali ještě pár důležitých věcí – námořní lano a flašku asi něčeho ostřejšího. Chutnat to raději nebudeme. Bez koupání zalézáme do stanu a vyjímečně nám nevadí, že zítra musíme stejnou cestou zpět.

Jak se dostat do Home Rule

Máte dvě možnosti. Za dobrých ( suchých ) podmínek se můžete vydat autem 4×4 z Cairns do městečka Mossman, trajektem přes Daintree River a cestou pro auta 4×4 podél pobřeží do Bloomfieldu. Pokračujte dál směrem na Cooktown a nepřehlédněte značenou odbočku na Home Rule. Home Rule je malý prázdninový pension, majitel vám rád poradí, kde trek začíná a pak už jen sledujte růžové nebo bílé mašličky uvázané na stromech. Tato cesta může být po deštích nesjízdná i pro jeepy, proto je nutné se o aktuálních podmínkách informovat předem.

Pokud nevlastníte auto 4×4 můžete zvolit cestu vnitrozemím do Cooktownu a odsud se vrátit na jih cestou pro čtyřkolky a před šipkou na Home Rule odbočte do leva.