Pozorování žraloka velrybího

Krátce po příjezdu do vesničky Donsol na jihu ostrova Luzon jsem se vydal do části pobřeží kde měla sídlit organizace mezinárodní World Wildlife Fund (WWF), která je garantem dosti zajímavého projektu. Kolem městečka Donsol v úžině mezi jeho pobřežím a přilehlým ostrovem již odnepaměti proplouvali v období od ledna do května žraloci velrybí. Jedná se o až 18 metrů velké a 40 tun těžké býložravé žraloky, kteří bývali zdrojem obživy místních rybářů. V domorodém jazyce se jmenují butanding a v dubnu se zde pořádá velký svátek oslavující tradici lovu těchto nádherných ryb.

Protože se jedná o chudou oblast zákazu lovu těchto pomalu vymírajících krásných tvorů, uvedená organizace zahájila projekt záchrany. Ten dal rybářům možnost vozit na loďkách turisty na pozorování žraloků a poplatek cca 1500 Kč za několikahodinového pozorování umožňuje rybářům docela dobré příjmy bez toho, aby likvidovali tento nádherný a čím dále tím vzácnější druh.

Osobně jsem si nedělal velké iluze, že nějakého žraloka uvidím. Informace o výskytu žraloka velrybího se vyskytují třeba i na jihozápadním pobřeží Thajska a jediné co jsem v Thajsku viděl byla reklamní videokazeta zachycující pozorování které se naskytlo jakémusi potápěčskému kursu v roce 2005. Proto jsem byl příjemně překvapen, že v nedaleké pláži jsem mezi jednoduchými bungalovy určenými pro turisty našel menší budovu uvedené organizace kdy jsem si dohodl pozorování příští den dopoledne. Ujištění, že nějakého žraloka pravděpodobně uvidím jsem bral jako běžnou reklamu a v místní jednoduché restauraci jsem se věnoval konverzaci s kanadským studentským párem při chutně upraveném steaku.

Neustále mě přivádí v úžas možnost cestování, kterou mají studenti rozvinutějších západních zemí. Poměrně často se setkávám většinou se studentskými páry, kteří mi se samozřejmostí vysvětlují, jak si za část stipendia koupili na internetu jakousi paušální roční letenku např. organizace One World a o prázdninách levně cestuji z Brazílie do Filipín, Vietnamu a USA či podobně. Ze svých studijních dob pamatuji pouze marné čekání na Výjezdní doložku do Polska či na devizový příslib jehož kompenzací byla v době perestrojky možnost krátkého vlakového výletu do ideově spřátelené Maďarské lidové republiky s možností utratit stipendium při nákupu u nás tehdy nedostupné desky Beatles.

Ráno jsem v určenou dobu čekal na pobřeží a předpokládal jsem, že mne a další dvě skupinky nacpou do malé loďky a z dálky ukážou na něco ve vodě a věc bude vyřešena tak jako to při většině podobných záležitostech probíhá.

Na dřevěném člunu

Musím však smeknout před organizačními schopnosti WWF. Protože jsme si každý z nás koupili lístek u jiného bungalovu, tedy u jiného dopravce přijeli krátce po sobě tři standardní filipínské rybářské loďky s tříčlennou posádkou. Tyto praktická plavidla jsou skloubením technických zkušeností a jednoduchosti. Jedná se o útlé dřevěné čluny s postraními bambusovými lyžnicemi dodávajícím lodi stabilitu při velmi dobré manévrovatelnosti.

Posádku tvořil hoch ovládající motor s kormidlem, hoch sedící na plachtovém stěžni vyhlížejíc žraloky a poslední domorodec měl funkci průvodce.

Nejširší nabídku průvodců a map Filipín (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Žralok na dohled

Zhruba po čtvrt hodině mě průvodce upozornil na asi desetimetrový stín pod plující lodí a vyzval mě ať si nandám šnorchl a skočím za ním. I když mám vrozenou hrůzu ze všeho, co je věší než já, zvědavost mě nedala a skočil jsem za ním. V ne příliš průzračné vodě jsem viděl pomalu v hloubce mizící dvoumetrovou ocasní ploutev. Po vynoření mi průvodce vysvětloval, že za bezvětří se žraloci drží při hladině a filtrují plankton a že za chvíli budeme mít více štěstí. Během dvou hodin jsme viděli a podobným způsobem pod vodou mohli krátce zahlédnout dalších asi 5 žraloků.

Chtěl jsem pozorování zopakovat

Byl jsem rozhodnut že si tento jedinečný zážitek zítra zopakuji. Vánek se uklidnil a následující žralok se celkem klidně pohyboval asi půl metru pod hladinou. Po tom, co jsme je s průvodcem začali sledovat, vůbec nezrychlil. Dle doporučení WWF se k němu nemá přibližovat blíž než 3 metry a zepředu vůbec. Průvodce mi chtěl umožnit maximálně bezprostřední zážitek a ukazoval, že je jej možno bez obav pohladit. Zkoušel jsem rybu předplavat a pozorovat zepředu. Žralok měl asi 12 metrů a jen ústa jsem odhadoval na 1,5 m široká. Bylo vidět na bocích a hřbetních ploutvích jizvy po zraněních způsobených lodními šrouby proto jsem po první fázi opojení začal uvažovat, co si asi myslí o lidech a zda je opravdu vyloučeno, že se po mne ožene. Vypadal spíš unaveně než podrážděně ale i úvaha, že by začal např. jen zívat v okamžiku, když jsem byl před ním, ve mně způsobovala nejistotu.

Šnorchlování jsem asi po čtvrt hodině ukončil. Žralok kupodivu dále plaval při povrchu takže jsme jej mohli do libosti mohli pozorovat. Protože byl čas na návrat provedli jsme ještě dva ponory a při třetím průvodce ukazoval, že žralok toleruje i vození se za hřbetní ploutev. Žralok se však po chvíli rozhodl zmizet v hloubce.

Prima posádka

Příjemně mě překvapilo, že posádka se nikterak za své služby nedomáhala tuzérů a snažila se být co nejochotnější. Spíš se zajímali, odkud jsem a radost jim způsobilo např. české pivo s vysvětlením, že to je originál Pilsner a americké licenční, které je k dostání na Filipínách je vlastně kopie. Ochotně vysvětlovali, že jsou z blízké chudší vesnice. Byli velmi spontánní a fakt, že pili něco originálnějšího než mají Američani a mírné spropitné je vedlo k tomu, že mi nabídli výlet ke korálovým útesům vzdáleným asi půl hodiny cesty. I když zde oceán není tak průzračný jako v Jižních Filipínách bylo zde možno pozorovat základní druhy korálů a pestrobarevných ryb.

Na zpáteční cestě jsem uvažoval o tom, jaké je to vlastně štěstí, že tato oblast je poměrně neznámá pro špatnou dopravní dostupnost a tím je snad na nějakou dobu ušetřena osudu Thajského Ko Phi-Phi, kde je krása přírody již přehlušena řevem diskoték a dohazovačů všeho druhu a zcela ztratilo svůj charakter, které mělo před dvaceti lety. Doufám, že tato ,,Coca –Colonizace“ se této oblasti vyhne nebo se ve spolupráci s WWF podaří ji udržet v rozumných mezích.

MUDr. Jiří Šmejkal sloužil na Filipínách pro charitativní organizaci Lékaři pro třetí svět jako praktický lékař.