Postřehy ze Singapuru

Orwell nebo ráj?

Vstup na území Singapurské republiky byl skutečně trochu depresivní – měření teploty na letišti (pokud máte více než 38 stupňů, nejste vpuštěni z obavy před nákazou ptačí či prasečí chřipkou do země) a soupis zákazů a sankcí, které následují po jejich nesplnění. Namátkou – zákaz žvýkaček, zákaz močení na ulici, zákaz vlastnit pepřový sprej, zákaz psát nápisy na zdi, zákaz přecházet ulici mimo přechody, zákaz házet odpadky na ulici, zákaz odhazovat nedopalky cigaret a další a další. Hlavou se mi probleskla myšlenka, kam jsem to přijel, do nějaké policejní země, kde bude stát policie na každém kroku a sledovat, zda nedělám něco špatně? Přijel jsem do města budoucnosti, nebo tady bude Orwell v praxi? Většina města je totiž pod kamerovým systémem.

Razítko do pasu a pak už jen samé pozitivní dojmy. Policii vidíte jen náhodou a to se na vás usmívá, pokud se díváte do mapy, vždy přiběhne a chce pomoci. Mám pocit, že pomocí restrikcí a zejména důsledným vyžadováním jejich plnění (na rozdíl od nedůsledné České republiky) dokázali v Singapuru vybudovat moderní fungující zemí s neuvěřitelnou úrovní služeb, s nedosažitelným standardem čistoty a hygieny.

Za týden v této maličké zemi blízko rovníku si samozřejmě nedovoluji dělat neomylné závěry a připouštím, že moje dojmy mohou být zkreslené, přesto – Singapur jsme viděli takto:

Čisté ulice je slabé slovo

Ulice jsou vyleštěné, nablýskané, stroje nebo i ručně se drhnou i jednotlivé dlaždičky, nikde nevidíte na silnici záplatu na asfaltu, pokud  někde- většinou v blízkosti tržnice. Je na zemi odhozený papír, nebo dokonce nedopalek, jedná se o velkou výjimku. Nikde jsme za celý pobyt nespatřili dům s posprejovanou omítkou. Příjemný je i pobyt na WC, často tlumená hudba, květiny, nerezové záchody, jen pro Evropany menší problém s mušlemi. Vzhledem k výšce Asiatů jsou pro nás dost nízko.

Město nákupů, a ještě jednou- nákupů, nákupů a nákupů

Od tržnic a krámků v Little India či Chinatownu  (kde koupíte třeba troje hodinky za 10 singapurských dolarů) až po ohromné nákupní centra, včetně podzemních, kde máte problémy s orientací, na tříkilometrové hlavní třídě Orchard Road.

Nejširší nabídku průvodců a map Singapuru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Město jídla

Jí se naprosto všude, v jakoukoliv denní dobu, většina lidových jídelen má otevřeno 24 hodin. Od drobných prodejců na ulici k luxusním restauracím. Nabídka jídla je ohromující, v běžné jídelně máte k výběru několik stovek jídel, například čínské, vietnamské, malajské, indické, thajské, indonéské kuchyně. Jídla z čerstvých surovin dělají přímo před vámi, za 5 dolarů (tj. cca 65 korun) vám bude padat jídlo z talíře. O co smutnější byl návrat do Prahy, na Florenci párek v rohlíku, klobása a obalovaný sýr, včetně neochotné prodavačky, na rozdíl od stále se usmívajících Asiatů. Po každém jídle máte v Singapuru také možnost si umýt ruce.

Město fungující místní dopravy

Jak metro, tak i busy jezdí na vteřinu přesně. V busech místní dopravy lekce z cestování. Čisto, klimatizace, řidič obrazovku, na které sleduje provoz kolem sebe, pokud nemáte koupený lístek předem, hodíte mince do trychtýře s nápisem – plaťte korektně. Design busu- radost pro oči – šedá madla na držení, fialové tyče, žlutá sedadla, na každé zastávce velká informační tabule s informací, kdy přijíždí další a následující spoj.

Památky vedle mrakodrapů

Supermoderní architektura- výškové budovy, hotely, sídla firem, vchody do metra – v těsné souvislosti náboženských staveb. Na jedné ulici najdete vedle sebe buddhistickou pagodu, taoistický chrám, mešitu, synagogu, hinduistický chrám, katolický kostel, kostel presbyteriánů, metodistů či arménské křesťanské církve.

Většina Singapurců ( tj. Číňanů, Malajců, Tamilů a další) je vždy velmi čistě oblečena, ženy mají minimum vrásek (jak to dělají nevím, možná, že vliv má tropické vlhké podnebí?), jsou velmi štíhlé a pohledné, nepoznáte, jestli je dotyčné 25 nebo 40. Určitě budou velkou roli hrát stravovací návyky a také oblíbenost thajských či malajských masáží, které jsou nabízeny na každém rohu.

Hodinky, hodinky a ještě jednou hodinky

Asi nějaké zvláštní hobby, nikde jsem neviděl tolik prodejen hodinek jako tady, nejedná se o stovky prodejen, ale o desítky. Od napodobenin světových značek za pár dolarů až po luxusní hodinky v ceně automobilu. Jen pro zajímavost- auto starší deseti let nesmí v Singapuru na silnici, všude vidíte jen nová a drahá auta.

Většinou dělají jen jednu věc

U nás řidič autobusu řídí, prodává lístky, manipuluje s penězi, po skončení směny většinou musí autobus uklidit, podle toho to také často vypadá. Tady řidič pouze řídí. To samé bylo v Malajsii, jízdenku si koupíte předem, na terminálech je úklidová četa, která připraví autobus na cestu, zavazadlo do kufru vám dá zřízenec. Stejně to funguje v jídelnách. V jedné je třeba deset prodejců jídla, dohromady mají dvě, tři uklízečky, které po každém hostovi uklidí nádobí a setřou stůl, dále mají společnou servírku, která se stará pouze o nápoje. Veškeré služby se dějí v klidu, stejně klidné jsou i děti, nevidíte rodiče křičící na děti. Pokud se v Singapuru staví, tak je stavba vždy obehnána plentou, takže nedochází k žádnému narušení provozu, ani k znečišťování okolí staveb. Ve městě visí řada billboardů varující před zaměstnáváním ilegálních dělníků, pokud potkáte dělníky z Pákistánu, Indie, Thajska a dalších zemí, kteří jezdí do Singapuru na práci, tak mají vždy na krku zavěšenou identifikační cedulku. 

Lekcí z cestování je samozřejmě i letiště Changi. Vlak mezi terminály, koberce v příletových halách, vlastní bazén, orchideje na toaletách.  Jak jsem napsal v úvodu, Changi je často jen jedinou zastávkou cestovalů v Singapuru. Až se tam ocitnete na svých toulkách světem příště, tak si určitě na Singapurskou republiku pár dní rezervujte, stojí to za to.