Noční přejezd narušený celní kontrolou na argentinsko-chilských hranicích jsme zakončili v malém přístavním městečku Valparaíso. V průvodci se tvrdí, že je to příjemné “rajské městečko” na břehu Tichého oceánu. Ve skutečnosti je to však špinavé, nehezké, všudypřítomnými odpadky silně zapáchající město, které už dávno není to, co bývalo.
Chile – Valparaíso – Santiago de Chile
Noční přejezd narušený celní kontrolou na argentinsko-chilských hranicích jsme zakončili v malém přístavním městečku Valparaíso. V průvodci se tvrdí, že je to příjemné “rajské městečko” na břehu Tichého oceánu. Ve skutečnosti je to však špinavé, nehezké, všudypřítomnými odpadky silně zapáchající město, které už dávno není to, co bývalo. Dříve byl tento přístav znám jako centrum obchodu, kultury, cestovního ruchu, bylo zde živo a rušno. S postupným vývojem jiných druhů dopravy přestalo Valparaíso hrát roli klasického přístavního města, obchodní činnost ustala, lidé se začali stěhovat za prací jinam a město přestalo být po této stránce atraktivní. Není zde práce, a přesto je všechno nad míru drahé, hlavně ubytování (my našli hotel Prat, 12 000 CHIL $ za pokoj, ul. Conel, dříve zřejmě sloužil nejen námořníkům…) . V neděli tu člověk nepotká živáčka, obchody jsou zavřené a zabedněné, jediná pěkná atrakce jsou lanovky, pro kopcovité město tolik typické (a nutné). Z cerros (kopečky s domky) je velice pěkný výhled na moře a ostatní cerros. Na rozdíl od Atlantického oceánu je koupání v Tichém oceánu nesrovnatelně chladnější, zdál se mi i špinavější.
Do hlavního města je to busem necelé 2 hodinky. Santiago de Chile nás na první pohled uchvátilo. Krásné, čisté, moderní město, v evropskému stylu. Troufám si konstatovat, že MHD, obzvláště pak metro v Santiagu je o století dál než to v Bs As! Životní úroveň Chilanů je viditelně nejvyšší v celé JA. Na radu průvodce jsme našli rozumné ubytování v dělnické čtvrti, Barrio Brasil (typy: Casa Roja, Vicky House-www.residencialvicky.cl, Residencia del Norte – rodinné ubytovny). Navštívili jsme hlavní památky, nasáli atmosféru města a nafotili si Santiago z výšky – výlet ke známé sv. Virgen (pěšky, pak zubačka, pak lanovka).
Nejširší nabídku průvodců a map Chile (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Chile – Punta Arenas – Puerto Natales
Po 3 hodinovém přeletu s místními aerolinkami (monopol na trhu LanChile) z Santiaga do Punta Arenas jsme konečně přistáli na letišti v Punta Arenas. Na letišti nefunguje klasické MHD směrem z/do centra, pouze taxíky – haluzácky jsme se během sekundy skamarádili s jedním párem ze Santiaga a svezli se za rozumnou cenu taxíkem (3 600 CHIL $ 1 pár) do centra, odkud jsme s bus.společností Fernandéz (3000 CHIL $) vyrazili do Puerta Natales. Upozorňuji, že tyto busy vyjíždějí z centra, ovšem staví i na letišti (samozřejmě, že ne na značené zastávce, takže se to nemáte jak dovědět – zastávky zde nejsou, natož jízdní řády, navíc na informacích získáte jen strohé informace…)!
První, co Vás v Punta Arenas (arena = písek) cvrkne do nosu, je neuvěřitelně čistý vzduch. Za městem velice silný, studený vítr. Ozónová díra z Antarktidy zasahuje až do této oblasti. PA je hlavním střediskem jižní části Chile. Ceny jsou v PA směšné, ubytování Vám nabízejí naháněči už na bus station. Lidé zde žijí především z cestovního ruchu či z těžby metanu. Působí zde mnoho cestovních společností organizujících výlety do okolí. Paní domu našeho hostelu (ELY, private bathroom, kuchyň 4 000 CHIL $) nám zařídila výlet za tučňáky do Seno Otway (80 km vzdálené od PA). Byl to příjemný zážitek vidět je tak z blízka, malinké tučňáky a tučňačky. Okolo PA se nacházejí pusté pampy s ovcemi, krávami, nandu, králíky atp., kt. se po prašných cestách necestách volně procházejí a nějaké troubení je nemůže absolutně vyvést z míry.
Nejsme příznivci výletů organizovaných cest. agenturami, ale vzhledem k časové tísni jsme tentokrát byli nuceni jeden takový jednodenní výlet absolvovat. Jednalo se o rychlou návštěvu nár. parku Torres del Paine, blízko Puerta Natales. Část parku byla bohužel po Šmitákově požáru zničena a nepřístupna turistům, takže jsme jeli pouze okolo. Byla to nepříjemná událost, lidi se na nás koukali přes prsty a my se styděli říct, že jsme Češi. V parku se i přesto pohybovalo spoustu turistů. Program byl nabitý: výhled z Mirador, jeskyně Milodón, vodopády, ledovec Grey aj. Voda pod ledovcem byla neuvěřitelně studená, foukal silný vítr, žádné stromy okolo, takže se kamínky, co poletovaly vzduchem, zapichovaly přímo do těla a do očí…
