Postřehy z cestování po Jižní Americe 1

Lenka & Ctibor

Výlet do Jižní Ameriky jsme plánovali celkem dlouho. Vzhledem k omezenému počtu volných dní (oba již nejsme studenti) jsme byli nuceni pečlivě zvážit a naplánovat každý den. Věděli jsme, že bychom při jedné cestě rádi najednou navštívili Argentinu, Uruguay, Chile i Ohňovou zemi, a proto jsme si na internetu a v průvodci Lonely Planet zjistili veškeré dostupné informace o místech, které stojí za to navštívit (památky, přírodní úkazy atp.) včetně jízdních řádů autobusů a místních leteckých společností. Časový harmonogram byl velice našlapaný (výlety, přesuny…), šlo už jen o to, aby vše ve skutečnosti vyšlo dle naplánovaného scénáře. Pro cestování po JA jsme zvolili období přelomu února a března, u nás zima, tam parné léto.

Argentina – Buenos Aires

Na mezinárodní letiště Ezeiza v Buenos Aires (Bs As) jsme přiletěli s Alitalií. Letenky jsme si rezervovali půl roku dopředu, v akci jsme je i s letištními poplatky koupili za cca 20500 CZK. Letiště v Bs As je obrovské, vyznat se v něm není jen tak, naštěstí vybaveni jazykovými znalostmi jsme brzy našli bus 86, kt. nás po více jak hodině dovezl přímo do centra města – Plaza del Mayo (1,35 Arg$). V Bs As je potřeba dávat pozor na označení autobusů, stejných čísel tam jezdí hned několik, ovšem každé má jiný směr a jinou cílovou stanici! Tedy např. ne každá 86 vás doveze na/z letiště.

Ubytovali jsme se v levnějším hostelu bez oken, bez klimatizace, ale přímo na hlavní třídě Avenue 9 de Julio (Hostel de Sol, ul. Lima, 4,5 Arg$), tentýž den jsme si zajistili dopředu jízdenky v Buquebusu (pravidelný trajekt do Uruguaye, nabízí se přímé trasy Bs As – Montevideo – dražší, ale rychlejší; nebo Bs As – Colonia, odkud navazuje bus do Montevidea – levnější varianta, ale pomalejší; pozor na placení přístavní taxy!) a s mapou se vydali na prohlídku města.

Bs As je obrovské město s několika milióny obyvatel různých národností, vzdálenosti mezi jednotlivými místy jsou neuvěřitelné, snažili jsme se některé úseky projít pěšky a docela dost jsme se prošli. Město na člověka působí honosně a přitom chudě. Vedle grandiózních budov, ve kt. jsou přítomny všechny světové firmy (P&O, Maersk, DHL, BNP, Société générale, hotely Mariott, Sheraton, bohatá nákupní centra Florida aj.) procházíte špinavými uličkami, kde stojí domky smontované z plechů, pár cihel, trochou dřeva, kde vedle chlapíků s kvádrem a aktovkou v ruce se loudá skupinka nic nedělajících lidí, kde na vás bez ostychu sahají dotěrné děti žebrající o peníz…Rozdíl mezi čtvrtěmi chudými a těmi bohatšími je v Bs As velice markantní. Žebráci posedávají, kde se dá, občas vlezou do busu a žebrají přímo u cestujících. Lidé v Bs As mají tendenci stále něco prodávat, prodávají i dle mého neprodejné – chlapík nastoupí do autobusu, postaví se dopředu k řidiči, něco povykládá, pak rozdá lidem do ruky tužky, zase něco povykládá a pak si je jde zpátky posbírat, a skutečně, světe div se, někteří si vážně ty opatlané tužky koupí, udělá takto pár busů a má vyděláno; nebo pokud je červená, mladí žonglují na křižovatkách – s klidem se postaví před kolonu stojících aut, předvedou svůj kousek a pak si za něj u řidičů vyberou svou odměnu, jejich kousky jim občas naruší pochodující reklamy – nosiči billboardů se postaví za žongléře a stojí tam tak dlouho, dokud neblikne zelená.

Nejširší nabídku průvodců a map Argentiny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Skutečným zážitkem nejen v Bs As je jízda MHD. Busy jezdí, jak je jim libo, zastávky jsou označeny pouze čísly jednotlivých autobusů bez jízdních řádů, za to místní vždy velice přesně odhadnou, v jaké frekvenci jezdí ten či onen autobus a kam vás tak může asi odvézt. Chcete-li nastoupit, mávnete na řidiče, ten pokud je v blízkosti za zastávkou světelná křižovatka, zastaví až na ní, je-li ovšem červená…vy to pak musíte mezi auty doběhnout. Když jsem se tak jednou ptala řidiče, proč nezastavil na zastávce, podíval se na mě, jestli náhodou nejsem blbá, když nevidím, že blikne červená a on přeci nebude zastavovat dvakrát. Řidiči místních busů jezdí zásadně s otevřenými dveřmi, aby aspoň trochu větrali. Klimatizace není ani v buse, ani v metru, kt. je skutečně historickým unikátem. Postavili jej na začátku minulého století a od té doby tam zkrátka jezdí v původním stavu, zřejmě se vyměnily pouze svíčky za el. lampy…okna a dveře se otevírají ručně, lampy svou intenzitou světla vydávají jemné příšeří, vnitřní vybavení se rovná některým našim muzejním exponátům..některé linky metra zastavují pouze na lichých /sudých stanicích, zatímco zpáteční linky zastavují zase opačně, což však zjistíte, až jakmile projíždíte vaší zvolenou stanicí…:) Místo klimatizace se na stanicích používají ventilátory vířící všude prach. V létě máte v ulicích Bs As pocit, že je všude kolem vás prašno, dusno, smog, špinavo, teplo. V noci bývá i 28 ºC!

Retiro bus terminal je hlavní autobusové nádraží, je veliké, famózní, dlouhé 0,5 km, otevřené non stop. Takhle rozsáhlé nádraží jsem ještě nikdy neviděla. Sídlí zde několik desítek společností zajišťujících dálkovou přepravu, jsou rozděleny podle toho, kterým směrem jejich autobusy míří (sever, jih..). Vzhledem k velikosti země a vzdálenostem, kt. busy denně překonávají, jsou argentinské dálkové autobusy na rozdíl od místních busů perfektně vybavené, důvěryhodné a na to, jaké vzdálenosti denně razí, jsou jízdenky směšně levné. Na přepážkách se ve společnostech jinak než španělsky nedorozumíte. Platit se dá i mezinárodní platební kartou. Obvykle se kupují lístky 3-4 dny dopředu. Busy odjíždějí 2-3 denně do různých destinací. Ceny bývají u jednotlivých společností různé, proto je možná lepší udělat si vždy malé interní výběrové řízení.

V Bs As je permanentně živo, hlavně v noci, ulice jsou plné zpěváků a tanečníků tanga, obchodníků, naháněčů, všude jsou davy lidí. Přesto je to město relativně bezpečné – na každém rohu stojí policie bdící na pořádek v ulicích, bus terminálu a dalších centrech dění. Místní lidé se nám na první (i druhý) pohled zdáli vstřícní, usměvaví, s ochotou nám poradili, jsou velice příjemní a otevření. Vyberete-li si restauraci, plnou místních lidí, můžete si být jisti, že se za malý peníz výborně najíte a ještě povykládáte s číšníkem. Co se týká jazyka, musím říct, že španělština v Bs As je dost odlišná od španělštiny v ostatních částech Argentiny, natož pak v Chile či Uruguayi. Ta v Bs As je ušišlaná, zatímco např. v Chile je krásně zřetelná a srozumitelná (př. vyslovují š místo j). Internetové kavárny lákají lidi svými křiklavě zelenými nápisy téměř na každém rohu. Internet je v Argentině k dispozici téměř za babku. Ceny za služby a jídlo v Argentině jsou podobné našim, ne-li levnější. Argentina si těží svou ropu, benzín vyjde na směšných 6 CZK/litr. Ovšem platy neodpovídají základním životním nárokům (prům. plat 500 ARG $ x byt 300 ARG $), proto mladí lidé, aby se osamostatnili, utíkají pryč (USA, Evropa, velká města), jinak musejí zůstat žít s rodiči v jedné domácnosti. V Argentině i v Uruguayi bije do očí neúměrné množství toulavých psů, jsou všude, otravují vás a sem tam si i dovolí. Ctibora kousl jeden do nohy, naštěstí přes rifle – zůstaly mu v puse