Popocatépetl, mexický jazykolam opředený legendami

Národní park Iztaccíhuatl – Popocatépetl leží zhruba 70 km jihovýchodně od Mexiko City. Je tvořen sopečným hřebenem, kde v jižní polovině leží stále vulkanicky aktivní Popocatépetl (=Kouřící hora – 5452 m), který je druhou nejvyšší horou v Mexiku (po Pico de Orizaba 5636 m). V severní polovině parku se rozkládá Iztaccíhuatl (=Bílá paní – 5286 m), již neaktivní. Mezi oběma horami leží Paso de Cortéz (3800 m).

Prohlédněte si další fotografie k článku…

K těmto dvěma horám se váže aztécká legenda. Iztaccíhuatl byla princezna, která se zamilovala do Popocatépetla. Její otec lásce nepřál a poslal Popocatépetla do války. Poté lživě vzkázal princezně, že Popocatépetl padl v boji. Princezna žalem zemřela. Po návratu z boje zemřel Popocatépetl žalem také. Bohové oba milence proměnili v hory a přikryli sněhem. Popocatépetl se projevuje erupcemi nad ztrátou své milované.

Na výlet k Popocatépetlu z Mexico City jsme si vyhradili jeden den. Nejvýhodnějším vstupním městem do parku je Amecameca, která je dobře dostupná z hlavního města. Autobusy tam jezdí z centrálního autobusového nádraží TAPO. Amecameca je poměrně rušné město s dominantním kostelem a každodenními trhy, kde se dá na výlet předzásobit. Pro vstup do parku je třeba vstupenka (cca 12 MXN), která se dá koupit u správy parku, ve skleněné budově s nápisem HOTEL v jihovýchodním rohu hlavního náměstí. Vstupenku nakonec nikdo nekontroloval. Zklamalo mě, že se u správy parku nedá sehnat nějaká podrobná mapa národního parku, a tak se jako nejvhodnější ukázala kombinace Google a OSM map v mobilu.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Brána k Popocatépetlu

Nejtěžší bylo sehnat dopravu do Paso de Cortéz (3800 m). Zvěsti z průvodce, že do sedla pravidelně jezdí Colectivos, se nenaplnily. Nakonec po dlouhém smlouvání nás vzal Colectivos, který jezdí jen do nedaleké vesnice a kvůli nám pokračoval až do sedla, kde na nás 3 hodiny musel čekat. Údajně by nás zpět dolů nikdo jiný nevzal – nikdo tam moc nejezdí. Měl pravdu.

Na Paso de Cortéz nás přivítalo chladnější počasí a řidší vzduch – přece jen je 1300 výškových metrů znát. V sedle je suchá travnatá krajina s krásnými výhledy na oba vulkány. Pokračovali jsme po jedné z klesajících písečných cest, která nás zavedla do borových lesů. Chvílemi jsem si připadal jako v Polabí někde mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem.

Cesta začala příjemně klesat, ale my se netěšili na stoupání na zpáteční cestě. Došli jsme až k vodopádům Cascadas de La Joya a jakési farmě, kde jsme se rozhodli pro zpáteční cestu. Štěstí se na nás usmálo. Zrovna když jsme začali stoupat, mířili farmáři autem s korbičkou na Paso de Cortéz. Vzali nás na korbičku a my jsme spokojeně sledovali ubíhající kilometry a přibývající výškové metry.

Na vrchol vstup zakázán

Autostop nám ušetřil nějaký čas, který jsme ještě využili k malému okruhu kolem vrchu přímo nad Paso de Cortéz, kde byly ještě lepší výhledy na obě sopky. Bohužel byl docela opar, takže až do Mexico City jsme nedohlédli. Ve smluvený čas jsme byli zpátky na prázdném parkovišti, kde na nás řidič trpělivě 3 hodiny čekal a odvezl zpět do Amecamecy.

Když jsme jeli do Mexika, mysleli jsme, že Paso de Cortéz je výletní místo mnoha obyvatel Mexiko City, že se našich mexických kamarádů zeptáme na podrobnosti, jak se tam nejlépe dostat a jaký udělat výlet. Docela jsme se zmýlili. Paso de Cortéz jim nic neříkalo, pravděpodobně slouží pouze jako výchozí místo pro horaly zdolávající Iztaccíhuatl. Za naši krátkou návštěvu jsme ale žádné výletníky nepotkali. Vrchol Popocatépetlu je z důvodu možné sopečné aktivity pro turisty uzavřen.

Pokud Vám v Mexico City zbude čas, návštěvu Paso de Cortéz můžu jen doporučit. Odpočinete si tam od ruchu velkoměsta a davů turistů na oblíbenějších turistických místech.