Poloostrov Coromandel: Zlatý důl včera i dnes

Možná to zní jako klišé, ale na Novém Zélandu jste zkrátka stále v údivu. Coromandel je naší poslední destinací před návratem do Aucklandu a hned první zastávka nasvědčuje tomu, že i Coromandel bude zlatý důl na zážitky. Doslova.

Poloostrov se nachází východně od Aucklandu, autem vám cesta z Aucklandu potrvá necelé dvě hodiny. Propagační materiály z informačních center hrdě hlásí, co vše Coromandel nabízí. Bílé pláže, hluboké lesy, cyklotrasy i pěší turistické okruhy, přátelské obyvatele a řadu významných míst spojených s obdobím zlaté horečky. Coromandel byl v minulosti centrem těžby zlata, vidina lepších zítřků sem přitahovala tisíce mužů odhodlaných změnit svůj život. O téměř století později sem míří turisté, ale rozhodně se nemusíte bát přeplněných pláží či turistických tras. Coromandel je dnes poklidným místem, kde občas máte pocit, že se zastavil čas.

Zlatý důl Coromandel

A kde vlastně historie těžby zlata začala? Impuls přišel z nedalekého Aucklandu. Právě zde se v roce 1852 rozhodli nabídnout odměnu tomu, kdo v přilehlém okolí najde zlato. Počáteční suma 100 dolarů zřejmě nikoho nenalákala, a tak se částka zvýšila na 500 dolarů. Zanedlouho jistý Charles Ring potvrdil, že poblíž městečka Coromandel (ano, jmenuje se stejně jako celý poloostrov) zlato skutečně objevil. Pravá zlatá horečka však vypukla až o několik let později, kdy se zlato našlo zlato na dalších místech poloostrova.

Máme namířeno do městečka Waihi, v pravou chvíli však vidíme po pravé straně lanový most a mohutné kopce za ním. Vypadá to lákavě, a tak zastavujeme. Cedule na parkovišti nás informují o tom, kde se nacházíme. Karangahake Gorge. Jméno trochu krkolomné, ale uvádí se, že se jedná o klenot na jihu poloostrova a jedno ze 101 míst, které musí každý „kiwi“ navštívit. Karangahake Gorge bylo ve své době jedním z center zlaté horečky. Právě tady se těžilo zlato, ačkoliz původní slávy dnes mnoho nezůstalo. Volíme trasu „Windows walk“, která trvá dvě a půl hodiny. Třeba nějaké zlato ještě najdeme.

První větší zlatá horečka vypukla v roce 1867, kdy bylo zlato nalezeno poblíž města Thames, dnes centra poloostrova. Během pár měsíců se do Thames vypravili stovky mužů, kteří přišli zkusit své štěstí. Zlato se však nacházelo v křemenci a bylo poměrně těžké ho extrahovat. Současně těžba vyžadovala investice, a proto těžbu zlata brzy kontrolovaly tři velké společnosti, všechny se sídlem ve Velké Británii. Za vrchol první zlaté horečky se považuje rok 1868. Druhá vlna přišla po roce 1889, kdy se při drcení křemence poprvé užil kyanid, který zefektivnil proces extrahování zlata z křemence.

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Naučné stezky Karangahake Gorge

Karangahake Gorge dnes turistům nabízí řadu naučných stezek, které mapují historii zlatého dolu i historii těžby zlata obecně. Z původních budov zbyly jen základy, které volně zarůstají divokým porostem. V řece se tu a tam nachází zbytky konstrukcí původních mostů, šachty jsou také zarostlé. Celé to působí neudržovaným dojmem, který je však o to autentičtější.

Jako by důl zůstal opuštěn ze dne na den. Nejsilnějším zážitkem jsou pro mne pozůstatky kolejí, které dříve sloužily pro těžařské vozíky. Jeden takový tu ostatně dodnes najdete. Cesta vede po úbočí skal a my si připadáme jako výprava z Pána prstenů. Nebo Jurského parku, přidává kamarád další přirovnání u v pořadí druhého lanového mostu. Uvědomuji si, že za tři týdny cestováním vidím konečně místo, které není přírodním parkem, jezerem, vulkanickou oblastí či pláží, ale skutečnou historickou památkou. Trasa vede i přes několik tunelů uvnitř hory a já už chápu, proč nám u vstupu doporučovali baterku. Starší dvojice turistů, kteří nás míjí, nás informuje o tom, že před pár lety tu bylo otevřeno pro veřejnost tunelů více, dnes už se ale bohužel stávají nebezpečné. Mohutné skály, v jejichž těsné blízkosti procházíme, nás přímo nutí se pozorně dívat, zda nějaké zlato sami neobjevíme.

V době největší slávy čítala vesnička Karangahake téměř 3 tisíce obyvatel. Býval zde hotel, škola, pošta. Dnes je klidným místem a samotný začátek naučné trasy je při rychlejší jízdě automobilem snadné minout. Útlum zlaté horečky přišel na počátku 20. století, kdy začalo být nálezů zlata stále méně a méně. Celá oblast Karangahake Grove vydá na celodenní výlet, my už ale musíme zamířit dál. Za pozornost stojí, že návštěva této přírodní rezervace je zdarma, žádné vstupné, žádné kontroly.

Jen pár kilometrů dál se nachází městečko Waihi a protože celý poloostrov Coromandel je úzce spjat s historií zlaté horečky, není překvapením, že Waihi není výjimkou. Na konci 19. století bylo Waihi nejrychleji rostoucím městem v oblasti kolem Aucklandu a důl nazvaný Marta patřil k nejdůležitějším v zemi. Funguje dodnes a svou význam neztratil, neboť se i nadále řadí mezi novozélandské doly s největším procentem těžby. Nemusíte se bát, že Martu ve Waihi nenajdete. Zlatý důl se nachází jen pár metrů od hlavní ulice.

Nový Zéland nabízí bezpočet zajímavých míst a není jednoduché se s přihlédnutím k omezené době cestování rozhodnout, kam se vydat. Cestovali jsme Severním ostrovem tři týdny, a ačkoli všechny destinace byly zajímavé a krásné, neplánovaná návštěva Karangahake Grove pro nás byla paradoxně největším zážitkem. Pokud budete mít cestu kolem, nezapomeňte se zastavit.

Proč Coromandel?

Poloostrov získal své jméno po lodi Coromandel, která připlula k břehům v roce 1820. Svůj název nesla po stejnojmenném pobřeží v jihovýchodní Indii. Poloostrov Coromandel je v učebnicích dějepisu významný ještě z dalších důvodů. K jeho břehům připlul kolem roku 950 Kupe, první polynéský průzkumník, který zaznamenal existenci dnešního Nového Zélandu. O několik stovek let později, přesně v roce 1769, ho následoval britský mořeplavec James Cook, který doplu do zátoky Mercury a stal se tak prvním, kdo na vzdáleném Novém Zélandu pozvedl vlajku Union Jack.