Pohoří Aravalli: přátelští lidé, tygři a masala chai

Utichl řev motorů i troubení. Zní to jako klišé, ale čas jako by se tady skoro zastavil. Výjevy připomínající příběhy ze Starého zákona ruší snad jen pár stojanů s vysokým napětím. Kousek za Udaipurem se ocitáme uprostřed indického venkova, uprostřed pohoří Aravalli. Biblický ráj by se klidně mohl nacházet v jednom ze zdejších údolí.

Pohoří Aravalli patří k nejstarším na světě. Celý masiv se táhne od jižního Dillí a státu Harijána, přes Rádžasthán, až po severní Gudžarát. Nejvyšší horou je Guru Šikhár, 15 kilometrů od turistického střediska Mount Abu, o nadmořské výšce 1721 metrů. Mezi vrcholy pohoří leží například poutní město Puškár nebo město jezer – Udaipur.

Sympaťáci z hor

Autobus nás vyhodil u vesnice Tula, asi hodinu jízdy severně od Udaipuru. Dál pokračujeme pěšky po malých cestách nebo pěšinami mezi poli s prosem a cukrovou třtinou. Pole jsou zavlažována vodou ze studní, ze kterých je vytahována na povrch pomocí býků otáčejících kolem. Na něm je zavěšený pás s připevněnými kbelíky.

Míjíme starce vedoucího velbloudy s nákladem, ženy nesoucí dříví, vodu, část úrody nebo kravská lejna na hlavě. Jdeme malými vesnicemi na úpatí kopců, kde jako všude na indickém venkově vzbuzujeme spontánní nadšení u místních obyvatel. Poctivě se ukláníme, podáváme ruce s mužskými, neodmítáme pozvání na masala chai nebo beedie.

Místní asi jen těžko pochopí, proč se tady někdo jen tak trmácí přes den po kopcích (hledá snad zatoulané stádo koz, nebo ztraceného velblouda?), ale vždy jsou nečekanou návštěvou potěšení a rádi představí celou domácnost, pochlubí se domácími zvířaty nebo úrodou.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Levhart, tygr a medvěd

Přecházíme malé sedlo a odpočíváme spolu se stařenami, které tady jako nic cupitají v žabkách a vedou stádo koz na pastvu. Na druhé straně se před námi otevírá pohled na další horské masivy a zelená údolí mezi nimi. Suché kopce střídají kopce porostlé nízkými stromky a křovinami.

Suchý opadavý les je typickým biotopem pro levharta indického. Na některých místech pohoří žijí také medvědi pyskatí nebo hyeny žíhané. Je možné zde spatřit ledňáčka indického i říčního nebo řadu dravců, například dřemlíka arabského.

Sestupujeme dál směrem k vesnici Kathara. Scházíme do údolí, kde u potoka chlapi drhnou svá zaprášená těla nebo perou prádlo. Studená a čistě vypadající voda působí po celodenní chůzi na rádžasthánském slunci jako balzám. Cestou zpět na hlavní silnici omylem rušíme vyučování v malé škole poblíž cesty. Paní učitelka přerušuje hodinu, děti vybíhají pozdravit a prohlídnout si exotická stvoření z dalekých zemí.

Pár dní na to procházíme zase mezi poli s obilím, tentokrát vedle vesnice Shyampura, kousek od národního parku Ranthambore, na východním okraji pohoří. Domorodci popisují, jak tudy před pár hodinami viděli jít tygra. „Většinou nezaútočí, pokud nemá špatný den,“ uklidňuje nás místní zemědělec.

I tady jsou vesničané přátelští a pohostinní, ukazují nám letošní úrodu čili papriček a dávají ochutnat lassi, typický jogurtový nápoj. „Khana?“ zve nás pani domácí na oběd. Nemůžeme odmítnout. Upíjíme čaj a pozorujeme, jak jedna z dcer připravuje nad ohněm na litinové pánvi čapátí. Chvíli na to dostáváme několik zeleninových omáček kari a za dozoru celé rodiny, asi dvaceti osob, plníme prázdné žaludky.

Čtěte taky Tipy na outdoor aktivity v Indii a reportáž Jak se žije ve slumu.

Problémy Aravalli

Idyla může ale někdy klamat, o to víc v Indii, kde jakékoliv zobecňování není možné. Pokud je špatná sezona, velké sucho, nebo naopak moc silné monzuny, zemědělci mají potíže s obživou.

Dalším problémem je nelegální těžba nerostných surovin, na které je pohoří velmi bohaté. Těží se tady například žula, azbest, sádra, zinek a řada dalších. Dlouhodobá těžba vedla na plno místech k silné deforestaci, znečištění spodních vod a půdní erozi. Přes snahy vlády o její omezení probíhá dál, i díky korupci, nelegálně. Vesničané, často negramotní, si následky uvědomují minimálně a naopak jsou rádi za nová pracovní místa a příležitosti k výdělku. Zachování životního prostředí je ale důležité, i kvůli tomu, že Aravalli jsou přirozenou hranicí proti rozpínání Thárské pouště dál na východ do úrodných částí Rádžasthánu.

Přes některé problémy si lidé v Aravalli nestěžují. Alespoň základní lékařská péče je dostupná ve městech zdarma, jednoduché vzdělání odpovídající požadavkům oblasti je k dispozici ve větších vesnicích. Když je dobrá úroda a dostatek vody, vesničané toho moc dalšího ke štěstí nepotřebují. Mezi přestávkami na čaj obdělávají políčka, pasou stáda nebo odpočívají ve stínu a hrají karty. Není moc důvodů, proč by se Adamova jabloň nemohla nacházet právě tady.