Podzim ve Švýcarském národním parku. Okolí Scuolu nejen s dětmi

Kudy do Švýcarska?

Jednou z možných cest do Švýcarska je let z Prahy do Curychu. Swiss nyní používá ekologičtější palivo a stále dál investuje do snižování uhlíkové stopy. Z Prahy létá třikrát denně, na palubě dostanete švýcarskou čokoládu a děti plyšové letadélko. Pohledy na hradbu alpských velikánů i peřinky mraků pod vámi osvěžuje červený helvétský kříž na křídlech letadla. Ovšem ať už vyberete ranní nebo večerní let, vždy musíte na cestu obětovat jeden den, a proto někomu může připadat vhodnější a pohodlnější cestovat nočním vlakem. Večer nastoupíte do lůžkového vozu, vyspíte se a ráno jste na místě. České dráhy zavádějí novou každodenní linku přes Německo, zatímco v provozu je stále i přímý vlak přes Rakousko.

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Pokud preferujete dopravu vlastím autem, určitě zvolte tu nejkratší trasu a vstupte do Švýcarska z východu, u městečka Scuol (asi 6 hodin z ČR). Mít vlastní auto se určitě vyplatí, pokud chcete spát v přírodě, na místních salaších nebo v kempech. Pohybujete-li se však „nalehko“ po hotelích, je téměř zbytečné ztrácet dva dny cestou tam a zpět, jelikož švýcarská dopravní síť je tak propracovaná, že se vlakem nebo poštovními busy dostanete pohodlně (a téměř bezbariérově) i do té nejzapadlejší horské vesničky.

Přímo na letišti v Curychu nasedáme na vlak a frčíme podél jižního pobřeží Curyšského jezera k jezeru Walensee – tady se už zvedají skalnatí velikáni a střídají se s rozsáhlými údolími Rýnu. Stoupáme dále do Klosters a mizíme v dlouhém tunelu pod masivem Flüela. Zdejší úsek je připraven i pro převoz aut, protože nádherný Flüela Pass, spojující Graubünden s oblastí Davosu, je otevřený jen přes léto. Vyjíždíme z tunelu a konečně jsme v údolí Innu, v Dolním Engadinu. Červený vláček Rhétské dráhy zastavuje na konečné zastávce, v městečku Scuol.

Hned na nádraží přestupujeme do jednoho z mnoha žlutých poštovních autobusů, které se budou vzápětí sápat vzhůru, každý do jiné z vesniček na prudkých úbočích nad řekou Inn. Vždy dorazí přesně na čas, kdy přijíždí i vlak, aby přestupy byly co možná nejkratší, a zároveň můžete díky tomuto promakanému systému velmi rychle přestoupit z busu na bus a vydat se třeba do úplně jiné vesničky. Kousek od tohoto místního dopravního uzlu začíná i kabinová lanovka, která v létě pomůže se zbytečnými výškovými metry pro dlouhé treky.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Scuol a jeho vesničky

Kulturním centrem Dolního Engadinu je lázeňské městečko Scuol. Jeho historická část je plná nádherných několikapatrových renesančních domů se sgrafitovou výzdobou. Italští mistři, pozvaní ke svým dávným rétorománským příbuzným, si při škrábání výjevů do fasád vyhráli především s nárožími a ostěními oken. Typické pro zdejší oblast jsou ostění zkosená, která měla přivést co nejvíce slunce do místnosti, aniž by se zvětšovala plocha okna.

Scuol je rušné městečko plné hotelů, kaváren a obchodů. Lázeňská kultura Dolního Engadinu je založena na existenci přibližně 20 minerálních pramenů. Dokonce i z městských kašen ve Scuolu teče čerstvá minerálka! Středobodem zájmu dětí i nás dospělých jsou termální lázně Engadin Bad Scuol. Nabízí finské sauny, solárium, římsko-irské lázně a šest bazénů různých teplot. Jeden je teplý a druhý studený, třetí slaný a čtvrtý velký s vodotryskem, pátý masážní. Šestý, venkovní bazén s protiproudem, bublinkami a hlavně úchvatným výhledem na hory okolo, je samozřejmě nejlepší. Není snadné po třech hodinách děti přimět k odchodu, přestože tu (naštěstí) chybí skluzavky, atrakce a křik. Ještě na odchod si naléváme minerálku ze tří různých pramenů, které tu tryskají z lázeňských pítek.

V okolí Scuolu je bezpočet vesnic, které se také pyšní kamennými domy se sgrafitovou výzdobou, arkýři a dřevěnými okenicemi i malými náměstíčky s kašnami. Nejslavnější z nich je Guarda, která si zachovala architektonický i urbanistický ráz nejlépe, ale krásné je i Ardez nebo Boscha. Všechny jsou dobře dostupné vlakem a je možné si udělat velmi pohodlnou procházku po silničce mezi nimi. Také Ftan má historické centrum s desítkou nádherných domů, statků a pastvin, ovšem v okolí vzniklo i několik moderních ubytovacích zařízení. Náš hotel Bellavista Ftan má nádherný výhled do údolí Innu i na štíty hor přímo z restaurace, která k radosti dětí umí skvěle připravit nejen švýcarské speciality, ale i pizzu.

TIP: Pro lehkou tříhodinovou procházku po Via Engiadina z osady Prui do malebné vesničky Sent použijte sedačkovou lanovku z Ftanu. Funguje i v létě a vyveze vás do výšky 2000 m. Dále půjdete po úboční silničce a jakmile opustíte lyžařský areál, sklesáte až do krásného Sentu. Cestou je spousta dřevěných atrakcí a úkolů pro děti.

Švýcarským národním parkem: Val Minger v říji

Švýcarsko má jen jeden národní park, a to tady v Dolním Engadinu. Zatímco větší část se táhne od Zernez k italské hranici, severní výběžek zasahuje až skoro ke Scuolu. Žlutý autobus nás veze z městečka směrem k další nádherné, tentokráte údolní vesnici S-Charl. Vystupujeme ovšem o stanici dříve v ústí Val Minger (1650 m) a vydáváme se přímo do národního parku. Nejprve stoupáme lesem plným pokroucených stromů a zelených šťavnatých mechů. Přecházíme malou pastvinu, kde už se na konci září po ránu stříbří jinovatka. Vzduch je svěží, cesta snadná a výhledů přibývá. Střídavě přecházíme řečiště a procházíme krásné lesy, až se dostaneme do výšky, kdy je nutno zastavit a kochat se. Děláme si piknik a obdivujeme skalní formace masivu Foraz vlevo, mohutná horská vápencová úbočí třítisícové Piz Minger vpravo, zatímco přímo před námi vystupuje pyramida nejhezčí z hor v okolí, tajuplné Piz Plavna Dadaint.

Pastviny se zelenají mezi hájky kosodřevin, borůvčí se barví do rezavých tónů, z obou svahů je slyšet nekonečné jelení říjení. O kus výše na odpočívadle s lavičkami se taháme o dalekohled a pozorujeme v údolním lesíku pod námi několik desítek jelenů. Oni dobře vědí, kde jsou v bezpečí – mimo národní park totiž právě probíhá největší lovecká sezóna. Pokračujeme do závěru údolí kolem pokroucených borovic, nakrátko spasené trávy a ostrůvku kvetoucích horských bylinek: připadáme si jako v perfektně udržovaném parku. Tato romantická a snadná procházka končí výšvihem do travnatého sedla Sur il Foss (2317 m). Odtud se většina lidí vrací stejnou cestou, ale nás láká hluboké údolí Plavna a okruh do Taraspu.

Nejprve jdeme po travnatém hřebínku vstříc zasněžené hradbě hor, pak už v desítkách zatáček scházíme k šedomodré řece obklopené pastvinami. Svah je velmi prudký, nestabilní a cestička poněkud tenká, mladší jde raději s tátou za ručku. Vcházíme do lesa a ucítíme vůni kouře – pod námi je Alp Plavna. Od salaše pak už vede terénní vozová cesta, dno údolí připomíná obrovské řečiště, v němž se sem tam drží nízké borovice a modříny. Podél řeky jsou rozsáhlá a vyschlá bahniště. Konečně se zase trochu zelená, blížíme se k loukám před salaší Alp Laisch. S trochou času navíc se tu určitě vyplatí zastavit a spatřit něco z tajů výroby sýrů. My sbíháme stále níže a konečně se mezi kopci objevuje nádherný hrad Tarasp. Po 17 kilometrech a nádherném celodenním treku jsme zpět v civilizaci a nasedáme do žlutého autobusu, který směřuje k dopravnímu uzlu ve Scuolu.

Švýcarsko na jedno kliknutí

Bližší a aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete v češtině na webu MojeSvycarsko.com, kde si také můžete objednat tištěné mapy a brožury zdarma k zaslání poštou. Nezapomeňte také sdílet vaše zážitky ze Švýcarska na Instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko a inspirujte tak ostatní k dokonalé dovolené.