Podrobný návod, jak na Transsibiřskou magistrálu

V Novosibirsku se odpojuje směrem na jih Turkestánsko-sibiřská magistrála směřující do středoasijských republik bývalého SSSR. Do Číny pak vede Transmančurianská magistrála, která se odpojuje v Zabajkalsku a vlak po ní objíždí východní hranice Mongolska. Do Pekingu se dá také dojet přes Ulánbátar, hlavní město Mongolska, po Transmongolské magistrále.

Plánování cesty

Většina lidí si, podobně jako já, myslí, že lze kdekoliv a kdykoliv při cestě vystoupit, prohlídnout si město a opět nastoupit do libovolného vlaku. Tak to nefunguje. Případné zastávky je potřeba naplánovat a lístky koupit předem. Na internetu naleznete mnoho agentur, které vám budou tlačit, jak je tenhle proces složitý, znalost ruského jazyka je nevyhnutelná a budou vám nabízet své služby. Věc se má tak.

Nejlevnější variantou (přestože se to ze začátku může jevit komplikované) je zakoupit lístky přímo na internetové stránce ruského dopravce. Problémem bylo, že mi anglická varianta stránek přišla neskutečně nepřehledná a zatímco na originální ruské verzi je vyhledávání spojení hned na hlavní stránce, na anglické verzi jsem ho dlouze hledala. Když ale člověk překoná prvotní hrůzu z ruštiny a azbuky, tak to není zas až tak složité. A google překladač vás v nejhorším podrží:)

Po krátké diskuzi s kamarádkou Olyou, kterou jsme měly v plánu navštívit v Jekatěrinburgu jsme se rozhodly, že z Moskvy do Jekatěrinburgu poletíme letadlem a na Transsib nastoupíme až tam. Ušetřily jsme tím jeden den času, který jsme tak mohly strávit s Olyou a každý nám stejně řekl, že evropská část Ruska není nikterak zajímavá a že ty správné výhledy začínají až od Uralu. Letenka se společností pobeda.aero vyšla na 3999 rublů (základní taxa) a dalších 999 rublů stál 15 kg batoh. Což bylo jen o cca 1000 rublů dražší než vlaková jízdenka.

Cena jízdenek

Kolik zaplatíte za lístek se odvíjí od toho, jak chcete cestovat. Nejlevnější variantou je cestování 3. třídou neboli plackartou. To je takové otevřené kupé, u kterého chybí dveře do chodbičky. Zhruba dvakrát dražší je pak cestování v klasickém kupé. O ceny těch vyšších kategorií jsem se pro jistotu ani nezajímala.

My jsme, nejenom z ekonomických důvodů, zvolily cestování v plackartnym vagonu. Otevřený prostor nabízí možnost interakce s ostatními 52 cestujícími, se kterými sdílíte vagón a možnost poznat tak opravdu zblízka ruskou kulturu. To ale může být pro leckoho silná káva. Lístky z Jekatěrinburgu do Irkutsku nás tedy vyšly na cca 2500 rublů (srpen 2015).

Jak si vybrat sedadlo

Prodej lístků začíná 45 dní před plánovaným odjezdem. Fígl spočívá v tom, že není sedadlo, jako sedadlo, přestože v plackartnym vagonu je cena za všechny stejná. Rusové to vědí, takže pokud s nákupem lístku zaváháte podobně jako my, zbudou na vás buď boční sedadla v uličce, kde postrádáte úložný prostor pod sedačkami a navíc bezprostředně kolem vás neustále někdo prochází, nebo horní lůžka po straně hned u záchodů.

Obecně jsou oblíbenější spodní lůžka, která se dají sklopit a slouží jako postel i k posezení. A to nejen pro vás, ale i pro pasažéra z horního lůžka. Tudíž je vcelku možné, ba dokonce velmi pravděpodobné, že zatímco vy si spokojeně spíte na spodním lůžku, někdo vám při tom zasedne nohy (v tom lepším případě) a vybalí si svačinu. Na horní lůžko se sice krkolomně leze a nedá se na něm posadit, kvůli zavazadlovému prostoru nad hlavou, ale zase vás alespoň nikdo neruší a vy můžete v klidu prospat cestu.

Na jedné straně vagónu je umístěn samovar, WC a kumbálek pro průvodčího. Na druhé straně pak další WC. Ve vagónu je obecně čisto. Průvodčí vám před cestou dají čisté povlečení, několikrát denně procházejí uličkou a zametají a WC je taky obecně čisté. Řekla bych čistější než v leckterých vlacích českých drah.

Co s sebou?

Po celou dobu cesty máte přístup k teplé vodě ze samovaru, takže je možnost připravit si jakékoliv instantní jídlo. Z toho důvodu bych doporučila nějaký ešus nebo mističku. Hrnky vám na požádání poskytne průvodčí. V průběhu zastávek jsme většinou vyběhly ven na perón trochu se protáhnout a nakoupit si pirožky od babušek a pitnou chlazenou vodu. V našem vagónu bylo totiž asi 50 stupňů, dalo se otevřít jen jedno jediné okno a otevřít ho napadlo naše spolupasažéry až druhý den naší cesty. Naštěstí jsme od průvodčího dostaly ručníky, které jsme měly neustále namočené ve studené vodě (tu jsme také objevily až druhý den naší cesty) a omotané kolem čela.

Další tipy:

Zpočátku je trochu matoucí, že časy odjezdu vlaků jsou v moskevském čase.

Rozhodně doporučuji vzít si s sebou knížku nebo kindle. Nicméně ve vlaku je zásuvka pouze v chodbičce u samovaru a u WC.

Ze začátku jsme si při zastávkách braly s sebou ven všechny cenné věci a doklady a podobně, ale zakrátko nás to omrzelo a s klidem jsme je nechávaly uvnitř. Možná jsme byly naivní, ale nic se nám neztratilo.

Pokud chcete pokračovat Transmongolskou větví dále do Ulanbátaru a Pekingu, existuje mnohem levnější varianta. V Mongolsku jsou extrémně levné místní vlaky. Dá se jet nočním vlakem z Ulanbátaru do Zamiin-Uud, taxíkem přejet hranici do Erlianu a pokračovat autobusem do Pekingu. Což vyjde dvakrát levněji než vlaková jízdenka z Ulanbátaru do Pekingu.