Podrobné know-how pro poutníka-začátečníka aneb základní rady pro Svatojakubskou pouť

Poutničení mi nikdy nepřišlo příliš atraktivní. Upocení, ušouraní, unavení lidé jdou nepříliš zajímavou krajinou. Názor mi nezměnil fešný Ladislav Zibura, ale můj manžel. Koncem listopadu 2015 nám zrušil plány na oslavu nového roku. Nešlo o žádné drama, ale odplata byla na světě. Danek totiž velmi rád chodí…

Nejlepší Silvestr

Poslední den roku 2015 jsem brzy ráno vyšla z malého hostelu uprostřed Porta. Bylo šero a krápalo. Takové to depresivní ráno, ze kterého chcete co nejdříve někam utéct – k rodině, přátelům, zachumlat se po uši do peřiny. Pro mě to byl úplně jiný den. Nervozitou jsem kvůli němu nemohla celou noc spát. Nejdříve jsem z něj měla migrénu, pak bolesti břicha, které přešly do zad, napětí v rukách i nohách.

Strach, který jsem posledních 48 hodin křečovitě schovávala hluboko do podvědomí se začal projevovat nesnesitelnou fyzickou bolestí. Svítání bylo záchrana. Vyrážím z hostelu směr sever, směr Svatojakubská cesta, směr Santiago de Compostela.

Dobrodružství, co začíná za dveřmi tvého domova

Těch 250 km před sebou jsem si nedokázala představit. Bez pochyby jsem si vybrala nejhorší možné období. Sever Portugalska a španělská Galicie se zrovna topily v povodních. Ale díky dvou herečkám z Litvy a kuchaři z Madridu, kteří mě na cestě obdivuhodně podrželi, se pro mě camino stalo symbolem přátelství a vnitřní síly. Takže: díky žes pršelo!

Kudy jít?

Do Santiaga vede devět oficiálních = značených tras. Podél těchto cest také najdete bohatou infrastrukturu (ubytování, bistra, obchody) a davy poutníků. Nejvíce se jich potuluje na tzv. francouzské cestě, kterou turisté nejčastěji začínají ve španělské Sarria (cca 115 km do Santiaga) a ve francouzském St. Jean Pied de Port (790 km do Santiaga).

Trasy tak, jak je uvádí Galicijská vláda

Protože jsou moje dosavadní chodecké úspěchy omezeny na absolvování 22 km dlouhého pochodu ze Střezimíře do Prčic a protože mám respekt ze zimních hor, rozhodla jsem se vydat na cestu z Portugalska a jít po tzv. portugalské cestě. Žluté šipky vás budou hnát vnitrozemím, odolejte a vydejte se první den kolem moře.

Mapa není potřeba

Cesta je výborně značená. Snad každých dvacet metrů zahlédnete do směru natočenou žlutou mušli a šipku. Poslední sto kilometrů vás mimo jiné provází tyto kamenné ukazatele. Mapu ani navigaci potřebovat nebudete.

Jednotlivé denní etapy si můžete naplánovat a měnit podle pocitu a rychlosti. Pokud budete chtít bydlet v tzv. refugio nebo albergue bude vás jedině omezovat ubytování. V zimě je ubytoven otevřeno mnohem méně než v letních měsících.

Pro inspiraci moje etapy:

1.den: Porto → Rates. Z kraje města: Matosinhos, zastávka metra Mercado, pak se už jen co nejrychleji dostat k oceánu a pěkně následovat šipky) až do Rates (cca 37 km). Byl to hodně dlouhý den. Po cestě je kemp, pokud nespěcháte, doporučuji tam přespat.

2. den: Rates → Barcelos

3. den: Barcelos → Casa Fernanda. Noc u Fernandy je velký zážitek, moc doporučuji!

4. den: Casa Fernanda → Ponte de Lima

5. den: Ponte de Lima → San Pedro de Rubiaes

6. den: San Pedro de Rubiaes → Tui. Konečně Španělsko!

7. den: Tui → Redondela. Zde najdete krásná albergue.

8. den: Redondela → Pontevedra. Moc hezké město, doporučuji zůstat v Albergue da Portela (skvělý soukromník, 6EUR/noc, báječně vybavená kuchyňka i s jídlem!).

9. den:  Albergue da Portela → O Piño

10. den: O Piño → Padrón

11. den: Padrón → Santiago de Compostela Ubytování v Mundo Albergue, moc doporučuji!

Nechcete jít trasu s tisíci jiných? Vydejte se na podzim nebo zkraje jara jako já. Budete mít hnusné počasí, ale na cestě potkáte maximálně deset poutníků za celou dobu poutě. Pláštěnku, deštník a termosku s rumem s sebou. Existuje také varianta portugalské cesty po pobřeží (na internetu hledejte pod coastal camino portuguese). Já po ní šla jen první den, ale je překrásná. A zahrnuje i plavbu lodí.

Nejvíce poutníků směřuje do Santiaga ve svatých letech. Tedy v roce, kdy svátek svatého Jakuba, 25. července, připadá na neděli. Poslední svatý rok byl v roce 2010, další připadá na rok 2021.

Kde spát? Ubytovny za 6 euro, hotely za 100

Otázka, kde přespat, mě strašila nejvíce. Nebylo ale třeba, na cestě o mě bylo parádně postaráno v tzv. albergue a refugio. Narazíte na ně každých 15, 20 až 25 km na caminu do Santiaga. V Portugalsku fungují na dobrovolném příspěvku = donativo (doporučuji částku 5-6 EUR/noc). Ve Španělsku se za „státní albergue“ platila stejná částka, 6 EUR/noc. Samozřejmě se můžete ubytovat i v penzionech a hotelích s luxusním spa. Mně ubytovny vyhovovaly královsky. V sezóně by mi asi z toho množství lidí šly nervy kolem, ale v zimě jsem na několika ubytovnách spala úplně sama. S případným stanováním problém mít nebudete.

Seznam oficiálních poutnických ubytoven na francouzské cestě a na portugalské cestě,

Co všechno najdete v poutnických ubytovnách?

Čeká tu na vás pohodlná postel, čas od času i deka. Spacák s sebou je ale nutností! Já šla v největší zimě a stačil mi obyčejný spací vak na české léto pod stanem. Ve Španělsku (a někdy i Portugalsku) na postel dostanete jednorázové povlečení.

Také v ubytovnách bývá kuchyně. Občas velmi dobře vybavená, občas v ní nenajdete ani lžičku nebo skleničku. Takové večery se dají přečkat. Takže s sebou jen kapesní nožík, popř. kombinace nožolžičkyvidličky. Já tedy neměla ani jedno, ale záviděla jsem to všem ostatním 🙂

Dalším standardem ubytoven je sprcha s teplou vodou. Ano! A co pračka/sušička? Jen velmi zřídka a když ano, tak se platí. Obzvláště v mokrém období sušičku ale budete milovat!

Co si nezapomenout přibalit s sebou

Spací pytel. Nemusí být extra teplý, v létě bude stačí úplně tenký.

2ks nepromokavé pytle. Jeden na spacák. Druhý na „čisté“ oblečení.

Flip flopy/crocsy do sprchy,na večerní přezutí.

Poncho pláštěnka, deštník. Pokud vyrážíte v deštivém období, můžete koupit i na místě. Nepromokavý vak na batoh! U oceánu prší – často!

Malou termosku na čaj.

Čelovku. Lze vyřešit i svítidlem na mobilu, ale ve chvíli, kdy jste v noci v lese a hledáte značky, tak budete na sebe dost naštvaní.

Hlavně neberte žádné zbytečnosti. Vše potřebné lze dokoupit i cestou ve vesnicích a městech a každý ušetřený gram po několikátém dni na cestě oceníte!

• 1x nepromokavé kalhoty
• 1x Goretex nepromokavou bundu
• 1x péřová bunda
• 1x Merino podvlíkačky
• 2x Merino první vrstvu s dlouhým rukávem – jedno na chození, druhé jako pyžamo.
• 1x Merino druhou vrstvu s dlouhým rukávem
• 1x čepice
• 6x kalhotky (jsem líná si je prát), 1x teplé ponožky od babičky pro večerní vytuhnutí u krbu
• kočku kolem pasu (není třeba, ale já trpím na močák)

Vychytávky, které cestu usnadňují

ŠPUNTY DO UŠÍ A PÁSKU NA OČI! V albergue budete často spát s dalšími lidmi, kteří se v noci baví, rozsvěcí, chrápou, ráno vstávají brzy a šustí vám s igelitkou u ucha. Bez těchto dvou věcí se nevyspíte, což je nejhorší, co se vám na cestě může stát.

Měsíčková mast. Mazat chodidla každé ráno! Mast má vodoodpudivé účinky, vytvoří vám na nohou filtr, ke kterému se nedostane voda. Voda, pot, vlhko jsou nepříteli nčíslo 1 vašich nohou. Voda naruší kůži, začnou se vám dělat oděrky a ty skončí hrozivými puchýři. K dostání v lékárně za cca 100 Kč.

Sudocream. Skvělý na jakékoliv poranění, záděrky. Hned všechny neduhy rychle namazat tímto krémem na dětské zadky. Hlavně nohy, ať se vám otlačeniny a puchýře dělají, co nejméně.

Dvoje ponožky. Proti puchýřům také pomáhá systém dvou ponožek. První tenká, druhá silná dle potřeby. Kůže se pak tolik netře s ponožkou a botou.

Leukoplast na puchýře. Jakmile se vám nějaký bude dělat, hned ho pořádně oblepte náplastí bez polštářku a utáhněte. Nicméně. Ve chvíli, kdy si puchýř uženete, tak máte smůlu a budete trpět do konce cesty. Trochu pomáhají náplasti s gelovou vložkou. Jsou nekřesťansky drahé a tak máte pocit, že by snad měly fungovat…

Tejpa. Tejpa je bůh – lze použít na cokoliv od bolavého lokte po opravu bot.

Co je „kredenciál“ a proč ho mít s sebou?

Kredenciál je poutnický pas. Malá knížka do které si necháváte dávat razítka. Ty pak slouží jako důkaz, že jste danou cestu prošli. Razítka dostanete v kostelích, kapličkách, na ubytováních, ale také v barech a obchůdcích na cestě. Jak už víte, kredenciál taky potřebujete pro ubytování v Albergues pro poutníky. A také na to, abyste na konci své pouti dostali  La Compostelu (diplom pro poutníky) musíte ujít nepřerušeně posledních 100 km (nebo ujet na kole posledních 200 km). Za každý den takové pouti musíte získat alespoň 2 razítka.

Od 1. dubna 2016 kancelář v Santiagu přijímá pouze oficiální kredenciály. Knížku pořídíte pouze u bratrství sv. Jakuba a autorizovaných asociací ve Španělsku a i mimo něj – například v Portugalsku nebo Polsku. V České republice bohužel není k dostání. Nicméně na českých webových fórech poutníci píší, že s přijetím českého kredenciálu neměli v Santiagu ani na ubytovnách žádný problém. Pak se v tom vyznejte. Kredenciál vám vydají také v některých albergues (nejlepší je začít cestu v albergue, kde vám kromě kredenciálu personál odpoví na vše, co vás zajímá).

Bezpečí aneb sama holka na caminu

Španělsko i Portugalsko jsou evropsky bezpečné země. Na cestě vám tak hrozí podobná rizika, jako když se procházíte po Česku. Já se cítila naprosto bezpečně a to jsem pár dní na cestě nepotkala jediného poutníka. V minulém roce bohužel na francouzské cestě došlo k tragédii. Obětí byla americká turistka Denise, která se nechala vlákat na farmu, kde ji španělský majitel chtěl okrást a pak ji zabil. Přestože to byl ojedinělý případ, je nutné mít na mysli, že na cestě nebudete potkávat jen dobré lidi. Co jsem tedy s sebou měla ještě já?

Pepřový sprej a nožík. A odhodlání bít se za sebe jako lvice.

Mobil a připojení k internetu. Je otázka, zda by Denise mobilní telefon, který u sebe neměla, zachránil. Z mého pohledu je pro solo cestovatelku důležitý.  Na caminu jsem si postupně pořídila portugalskou a španělskou simku s daty (2 GB za 10 EUR). Před odjezdem jsem přemýšlela, že by mě Danek mohl sledovat přes GPS, na to jsem se nakonec vykašlala. Takové aplikace jsou jednoduše dostupné – např. Glympse (musíte být online).

Nepřijímejte pozvání domů od cizích lidí. S tímto bodem by Ladislav Z. určitě nesouhlasil. A dobře, určitě se tím ochudíte o možné neopakovatelné zážitky. Setkání s cizími lidmi na caminu se dá prožít i jinak (třeba na cestě před zahradou domu).

Mějte spojku doma. Někoho, kdo je v pohotovosti a pokud se mu podezřele dlouho neozvete, bude vás otravovat a v nejhorším případě začne vaše zmizení rychle řešit. Danovi jsem se měla hlásit každý večer nejpozději v šest.

Co dělat po skončení pouti?

Zajděte si do poutnické kanceláře, která nově sídlí v ulici Rúa Carretas, nº33 (vstup z García Sabell). V kanceláři vám za vaše razítka dají La Compostelu. Pokud motivací vaší cesty bylo i náboženství (není nutné křesťanství), pak dostanete barevnou Compostelu s latinským zněním vašeho jména. Za 3 EUR si zde můžete pořídit i certifikát o vzdálenosti. V kanceláři také nahlásíte, zda a kdy půjdete na mši. Pan farář vás pak na začátku bohoslužby přivítá. Je to moc pěkná tradice.

Jak se dostat zpátky?

Zvažte možnost leteckého spojení. Mně se podařilo ze Santiaga dostat za 2 000 Kč (přes Valencii a Milan). Jinak se můžete vrátit autobusem zpátky do Porta (Alsa: 4 hodiny, 33 EUR) nebo vlakem třeba do Madridu (Renfe: 5 hodin, 22 EUR).