Na kole podél Dunaje do Budapešti

Strategická cesta, spojující římské opevněné tábory na jejím břehu, naštěstí již dávno ztratila svůj původní vojenský význam a my můžeme s trochou nadsázky říci, že tak předurčila vznik nejstarší a nejklasičtější ze všech cyklostezek. Po perfektně vybudované a značené Podunajské cyklostezce se můžeme vydat na území Německa, Rakouska a Slovenska, ale i dále na jihovýchod, kam bych vás dnes ráda pozvala.

Nejkrásnější úsek Podunajím v Maďarsku vede z Ostřihomi do Budapešti. Podél Dunaje můžeme na kole vyrazit kdykoliv od dubna až do konce října a ročně tak činí na 100.000 cykloturistů. Na území Maďarska měří Dunaj 403 km, o něco více podél něj urazíme na kole, záleží samozřejmě na trase, nabízí se více variant. Je pochopitelné, že většina cyklistů volí směr po proudu; snad i proto, aby využili převládajících západních větrů. Profil trasy sleduje koryto řeky a jelikož výškový rozdíl je zanedbatelný, může se bez problému jezdit podél Dunaje v obou směrech.

V první třetině trasy, mezi městem Tata a Budapeští musíme překonat několik překvapivých, leč lehkých stoupání, která nám příjemně okoření jinak rovinatý profil trati. Jedeme převážně po vedlejších silnicích s minimálních provozem, silnější provoz vás čeká pouze mezi Ostřihomí (Esztergom) a Visegradem. Úsek mezi slovensko-maďarskými hranicemi a Györem po náspu řeky je šotolinový, ale silničáři mohou zůstat na asfaltu na „oklice“ přes Mosonmagyaróvár. S Györu do Visegradu vede stezka převážně po asfaltovaných cestách, jejichž kvalita předčí mnohdy rozbité vedlejší silnice. Speciální cyklostezka nás posléze dovede ze Szentendre do Budapešti, kde naše putování důstojně zakončíme.

Nedaleko za slovenskou metropolí přijedeme do Rajky, kde překročíme hranice do Maďarska. Od této chvíle nám je čím dál tím méně platná češtině podobná slovenština, ale přátelský úsměv cyklisty (a forinty) nám budiž zárukou úspěchu.

Za Rajkou mineme několik hospůdek a dostaneme se do Dunakiliti, kde nás vítá čapí rodina s hnízdem na telegrafním sloupu. Před námi je volba ze dvou variant: hlavní trasa vede po hrázní cestě, která je zcela bez provozu motorových vozidel, ale není asfaltovaná. Povrch je dosti hrubý, nevhodný pro silniční kola a po dešti může zaskočit nesjízdnými úseky. Navíc se Dunaj v tomto úseku vyhýbá obydlím, a proto my volíme druhou variantu po vedlejších silnicích přes Mosonmagyáróvár, kde nadšeně ochutnáváme speciality místní kuchyně.

Mosonmagyáróvár je malé sympatické městečko s barokním centrem a hradem Óvár z 11.stol. a dnešní podobou z r.1811, kdy hradní pán zde zřídil Vysokou školu zemědělskou. V následující obci Halászy přejedeme Malý Dunaj a kolem spousty stánků s ovocem, zeleninou, kořením a uherskými salámy projedeme přes Hédervár a Dunaszeg do známého Györu, ležícího na soutoku Ráby, Malého Dunaje a Rábcy, jehož historie sahá až do doby římské říše. Tehdy pod jménem Arrabona byl Györ významným centrem provincie Ponnonia. Hned u vjezdu do města, které je již téměř 1000 let sídlem biskupů, upoutá naši pozornost jejich sídlo – hrad s katedrálou a gotickou kaplí Héderváry z 15.stol., ve které jsou uloženy relikvie svatořečeného krále Ladislava I. Na kole v pohodě projedeme historické centrum města, náměstí Széchenyi s památkově chráněnými domy, navštívit můžeme Muzeum Jánose Xantuse v nádherném barokním paláci či jednu z největších maďarských soch, Madonnu z 18.stol. Zcela jiného rázu je nejmodernější divadlo v Maďarsku s černými a bílými obklady a klasicistní radnici.

Další trasa do Bábolny nás vede nejen po vedlejších, ale i hlavní silnici a dokonce překřížíme dálnici spojující Budapešť s Vídní. Cestou míjíme obří farmy, svědky komunistického pojetí zemědělství. V Bábolně se ocitáme v rodišti nejslavnějších maďarských závodních koní. O této tradici města se návštěvník více dozví ve zdejším muzeu koní.

Pokud se vydáte do Budapešti, ať už na kole, autem či jinak, určitě se vám bude hodit několik praktických rad, aby vám nic z krás tohoto města neuniklo. Nezapomeňte si před odjezdem nastudovat praktického průvodce po Budapešti.

V následujícím městě Komárně se opět dostaneme k hlavnímu toku Dunaje. Zdejší termální prameny byly známy již Římanům, přesto město působí více průmyslovým dojmem. Pokud jsme dosud měli pocit, že cyklistické značení pokulhává, odsud až do Budapešti zcela chybí. Musíme se tedy držet silničního značení. Volíme příjemnou trasu svůdnými vinohrady do Taty, jejíž návštěva patří k vrcholným zážitkům našeho putování. Budeme obdivovat jezírko uprostřed samého města, malebný hrad, mlýny i krásné zahrady. Na kole si vychutnáme jízdu po promenádě a také posezení v kavárně na terase hradu v sousedství vinného sklípku a sníme o dobách, kdy toto byl jediný vodní hrad v Maďarsku. Během turecké nadvlády byl hrad zpustošen a to až do 18.stol., kdy jej obydlel rod Esterházy, žijící na hradě až do znárodnění v r.1945. Obzvláště krásná je zachovalá část gotické fasády.

Opustíme Tatu a pokračujeme po silnici ve směru na Szomód, za nímž nás čeká zvlněná krajina s vinohrady. Zde, v pohoří Geresce, musíme překonat 3 km mírného stoupání. Zanedlouho spatříme z výšky Dunaj, ke kterému nás záhy naše silnice svede. Následuje poměrně dlouhá etapa po hlavní silnici č.10. Zde si přijdou na své hltači rovinatých kilometrů, jimž nevadí silniční provoz.
Esztergom, neboli česky Ostřihom, leží 111 m.n.m. a je rozhodně jedním z nejkrásnějších měst na naší trase a v Maďarsku vůbec.

Do města přijíždíme kolem kostela Sv.Anny, podobné chrámu, a odbočíme na čtyřproudovou ulici Koszuth Lajos út, která protíná centrum města. Historické jádro města leží vlevo od nás. Ostřihom platí za první hlavní město Maďarska, kde svůj tábor rozbil tehdy ještě pohanský kníže Géza (973 n.l.) V r.1000 zde byl pokřtěn jeho syn a pod jménem Štěpán I. (maďarsky István) byl korunován na prvního maďarského krále a později svatořečen. V 11.stol. bylo město první královskou rezidencí a církevním střediskem země a dodnes je sídlem ostřihomského biskupa, hlavy maďarské katolické církve. Při průjezdu městem nemůžeme přehlédnout jeho dominantu, Hradní návrší s klasicistní bazilikou z 19.stol. pyšnící se největším oltářem na světě malovaným na plátně. Poblíž najdeme perlu maďarské renesanční architektury, z červeného mramoru vystavěnou kapli Bákócz, s „rodným listem“ o 300 let starším než bazilika sama a někdejší Královský palác s Hradním muzeem, v jehož prostorách při spatření fresek a historických nálezů z dlouhých a pohnutých dějin města před našima očima přímo ožije středověk. Kuriozitou je „Zeď autogramů“ na Pamětním domě Babits s podpisy prominentních osobností veřejného života 19.stol.

Ostřihom spojuje se slovenským Štúrovem přívoz, neboť most z r. 1895, jehož zbytky jsou dodnes k vidění, byl zničen a nikdy již nebyl obnoven. Město můžeme opustit buď po promenádě podél Dunaje anebo po hlavní ulici vedoucí přímo okolo baziliky a královského paláce, ležícího 66 m nad hladinou Dunaje.

My opouštíme Ostřihom po státní silnici č.11 ve směru na Pilismarót. Cestou máme možnost přejet na severní břeh Dunaje přívozem do Szobu. Nechvalně známým městem na tomto břehu se stalo díky vodnímu dílu město Nagymaros, založené ve středověku, nabízející pohled na strhující panorama Visegradu na protilehlém břehu řeky, dostupném opět přívozem. Obě města jsou malebně zasazená do krajiny na úpatí pohoří s vrcholy dosahujícími výšky přes 400 m a s lákavými vinohrady na úbočích. Pozoruhodný je překrásný gotický Římsko-katolický kostel na náměstí Szent Imre tér. Název pohoří na břehu u Nagymaros je Börzsöny. Je pozoruhodné svými 335 prameny a bystřinami, vyhaslými sopečnými kužely, strmými roklemi a bizarními skalními výjevy. Z vrchu Hegyes-Tető lze přehlédnout celou zákrutu Dunaje. Z malebných vesniček fascinuje především Nagybörzsöny s vodním mlýnem a kostely ze 13. a 15. století.

Pokračujeme podél pravého břehu řeky vstříc dalšímu skvostu: městu Visegradu. V údolí Dunaje budovali opevněné tábory již Římané, jimž Limes Romanum sloužila jako severní hranice římské říše a současně jejich provincie Pannonia tvořila obranný val proti vpádu Barbarů. Právě díky své strategické poloze v dobách tatarských a mongolských nájezdů vzrůstal od 10.stol. význam pevnosti Visegrad. Ve skutečnosti jde o dva hrady: Horní, ležící 350 m.n.m., který je dlouhou hradbou spojen s Dolním, zvaným také Šalamounova věž. Ta pochází ze 13.století, je jednou z největších a nejlépe dochovaných románských věží ve střední Evropě a patřila k součásti opevnění mezi Vodní baštou na Dunaji a Citadelou na kopci. V této Citadele, postavené v letech 1245-55, byla po dobu 200 let uložena maďarská koruna krále Štěpána. Dnes uchovávají restaurované prostory exponáty, které se váží k historii hradu. „Z Visegrádu, pozemského ráje“ psal svůj dopis na lesk a okázalost zvyklý papežský vyslanec, když jako host pobýval na dvoře krále Mátyáše (1458-1490). V roce 1330 byl ve Visegrádu, městě, které bylo ve 14. století povýšeno na město hlavní, dokončen nový Královský palác, tehdy největší komplex budov v Maďarsku. Bohatě zdobené sloupy z červeného mramoru a nádherně tesané studny na nádvořích působí dodnes nádherou, která zařadila Královský palác velkého renesančního panovníka k nejhonosnějším rezidencím 15. století.

Nasyceni kulturním dědictvím, opouštíme město po silnici podél Dunaje, míjíme zmíněnou Šalamounovu věž a za ní odbočku k vyhlídkové hoře Nagyvillám, odkud se naskýtá překrásný výhled. V blízkosti se nachází populární letní sáňkařská dráha.

Ještě před následujícím městem, Dunabogdány, se můžeme rozhodnout, zda budeme pokračovat na jižním břehu Dunaje, či přejedeme přívozem do Kisoroszy na Szentendreyském ostrově. Na tomto ostrově je cyklistika velice příjemná, klidná a romantická. Je to však skutečné dilema, neboť na pravém břehu v žádném případě nesmíme vynechat město Szentendre. Zde se totiž rázem ocitneme v „jiném světě“: křivolaké uličky středověkého města s úzkými průchody, kavárny, cukrárny, butiky, bazary s výtvory lidové tvořivosti, to vše lemované domy zkrášlené plastickými fasádami, nad nimiž se vypínají věžičky mnoha kostelů. Čtyři chrámy Páně postavené v 17.stol. Srby náleží dodnes pravoslavné církvi. Toto městečko umělců přitahuje turisty jako magnet a my máme možnost společně s nimi nasávat jeho jedinečnou středověkou atmosféru. Zájemci o dějiny mohou navštívit Římské lapidárium, příznivci umění zase Srbské ortodoxní muzeum se sbírkou vzácných ikon nebo nedaleký skanzen s ukázkami lidových staveb ze všech koutů země.

Obzvláště příjemný způsob, jak se odsud vypravit do Budapešti, je lodí. Kapitáni si již dávno zvykli na přepravu kol a my můžeme bez námahy sledovat zajímavosti cestou a vystoupit před samotným parlamentem v centru Budapešti. Ještě než tak učiníme, tak bych vás neměla zapomenout zviklat nabídkou, pokračovat odsud po levém břehu Dunaje přes město Vác. Vác je již po 900 let biskupské sídlo s krásným barokním Hlavním náměstím a v Maďarsku ojedinělým Vítězným obloukem, postaveným na počest návštěvy císařovny Marie Terezie. Při toulkách městem narazíme kromě jiných zachovalých historických památek i na Bílý kostel, nazvaný podle kuten mnichů Řádu Dominikánů, skrývající obdivuhodný bohatě zdobený rokokový oltář. Při cestě dále na jih můžeme navštívit botanickou zahradu s největší sbírkou rostlin v zemi.

Jiná trasa do Budapešti vede z Györu přes město Tata. Tuto trasu je záhodno naplánovat přes městečko Pannonhalma, v němž se nachází překrásný benediktýnský klášter s pozdně románskou a raně gotickou bazilikou z 13.stol. s přístavbami ve stylu renesance a baroka. Tento skvost trůní na 282 m vysokém pahorku. Po příjezdu do „vodního města“ Taty, vděčícímu za svůj přívlastek množství jezer a pramenů, spatříme majestátný renesančně-gotický zámek na břehu jezera Öreg, v jehož místnostech najdeme velmi bohatou sbírku s nálezy z římské doby a dokumenty o historii města. Kromě toho stojí za shlédnutí jedinečné Muzeum kopií řecko-římských antických soch na náměstí Hősök tere a část dochovalých městských mlýnů.

Ať již lodí či na kole, a to na levém nebo na pravém břehu, zůstávám naším hlavním cílem maďarská metropole Budapešť. Důkladnou prohlídku města bychom měli absolvovat pěšky a pomocí městské dopravy, mezi kterou patří i nejstarší metro na evropském kontinentu. Sítí cyklostezek město dosud nedisponuje, výjimkou mezi rušnými ulicemi je hradní čtvrť a ulice Vácy utca. Nám se přesto daří nalézt příjemnou trasu pro cyklisty, která umožňuje spatřit nejvýznamnější památky ze sedla kola: na pravém břehu Dunaje, kde můžeme po cyklostezkách projet celým městem.

Návštěvu Budapešti, jež se nachází na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, lze rozhodně nazvat zlatým hřebem programu na závěr putování. Původ dnes dvoumilionové metropole sahá do doby daleko před naším letopočtem, kdy na tomto místě stálo římské město Aquincum, z něhož se dochovaly pozůstatky dvou amfiteátrů, vřídel a aquaduktu. Dnešní název vznikl teprve v r.1872 spojením tří oddělených osad: Óbudy, Budy a Pešti. V tomto skvostu mezi evropskými městy, srovnávaným často s Paříží nebo Vídní, najdeme kromě jiného mnoho historických i přírodních zajímavostí: největší budovu Parlamentu v Evropě s 691 místnostmi, antické památky se starým římským amfiteátrem a lázněmi, ojedinělý jeskynní systém s 80 termálními prameny nebo první podzemní dráhu na starém kontinentu spojující město s lesoparkem.

Pestrý ráz krajiny umožňuje pozorovat krásy města ze zachovalých hradeb vysoko nad řekou, rozdělující město na dvě části, spojené mnoha mosty s ostrovy uprostřed. Největší a nejhezčí z nich je Margaretin ostrov, dva kilometry dlouhá zelená oáza se zahradami, oborou se zvířaty, letním kinem, koupalištěm s termálními prameny i jezírky. Stojíc vysoko nad řekou, obdivujeme město, které sehrálo významnou úlohu v evropských dějinách, město chrámů, kostelů, muzeí, historických i architektonických památek, město žijící bohatým kulturním životem uprostřed nezapomenutelného přírodního panoramatu. S vědomím, že teď již víme, co je to „třešinka na dortu“ se odebíráme do termálních lázní. To je takový náš příjemný rituál před večerní návštěvou csárdy.

Irena Špringlová, majitelka sportovní CK TRIP