Pavel Svoboda, geograf, cestovatel a toulavý fotograf. V podcastu SVĚTOVÍ povyprávěl o své sedmiměsíční cestě z Moskvy do Bangkoku, kterou zdokumentoval v knize Napříč Asií plné krásných fotografií. Velkou část cesty projel na Transsibiřské magistrále, dozvíte se tedy mnohé z toho, jak cestování na této legendární trati funguje. Putování jej poté zavedlo do Mongolska, kde se střetl s tvrdou realitou této země – alkoholismus, chudoba a kontrast života v hlavním městě a mimo něj. To vše na podkladu nádherné přírody jako z katalogu. Svou cestu Pavel zakončil v jihovýchodní Asii, odkud si přivezl plno vzpomínek na animistické tradice v Barmě a na setkání s tzv. žirafími ženami.
Kromě zážitků z cestování se podělil také o zkušenosti se svým řemeslem – fotografováním. Za své dlouholeté kariéry se naučil, jak k lidem přistupovat, pokud je chce zvěčnit, a také jak fotit s citem. Ten se dle Pavlových slov přirozeně vyvíjí a učí ho vyčkávat na ten pravý snímek.
V Barmě jsi zažil animistickou párty. Jak bys nám ji popsal?
To bylo u hranice s Bangladéší a Indií, ve státě Chin, kde bydlí etnikum žen tetovaných ve tvářích. Neuvěřitelná, úplně děsivá věc, ale dnes už je zakázaná, takže jsem ji chtěl vidět a co nejlépe nafotit, protože to bylo jedno z top témat mé půlroční cesty. Bydlí v takových osadách, nevěděl jsem, jak nás přijmou, ale nakonec to bylo úplně v pohodě. Hodně tam vyznávají animismus, dříve jim tam trochu nutili křesťanství, ale do dneška jsou jejich domy ověšené lebkami. Ty jejich domy jsou takové divoké chajdy na kuřích nohách. Celé to bylo hodně divoké, pozvali nás do jedné z těch chat, byl večer, tak se šeřilo, k tomu hustý kouř, protože ty tetované ženy ještě kouří takové dlouhé fajfky. Popíjeli jsme domácí víno, povídali jsme si a byla legrace. To byl také jeden z velkých životních zážitků. Bylo to téma, na kterém jsem si dal dost záležet. Sám na sebe jsem vyvinul velký tlak, abych to nafotil co nejlépe. Měl jsem výhodu, že už jsem byl rozfocený, protože už jsem byl nějakých pět měsíců na cestě a sžitý s foťákem, jak se říká „jedno tělo, jedna ruka“. Šel jsem do toho naplno a vycházelo to. Celý stát Chin byl opravdu zajímavá akce a zajímavý počin.
Vyvinul sis za roky focení cit pro to, kdy je ta „správná chvíle“?
Je to asi evoluce, ale vyvíjím si ho. Snažím se najít nějaký balanc. Také cítím, že měknu. Před lety jsem šel do focení lidí mnohem ostřeji. Dokázal jsem v sobě najít větší drive a větší tendenci přijít k výsledku. Teď více vyčkávám a čekám na to top, což také nemusí vždycky přijít… ale ono to přijde. Správný fotograf je vždycky nespokojený.
Pro více o Pavlovi a jeho zážitcích si poslechněte celý podcast a dejte nám vědět, jak se vám líbil. Přejeme příjemný poslech!
Podcast SVĚTOVÍ
Hosté podcastu SVĚTOVÍ s diváky a posluchači sdílejí příběhy z celého světa. Od zkušeností se životem v zahraničí, po dobrodružné výpravy do míst, kam turisté nejezdí. Jejich povídání navíc obohacují fotografie a videa z míst, o kterých je řeč.
