Libor Mattuš je český biohacker a chladový instruktor, ale také člověk hovořící plynně čínsky. V rámci svých studií oboru Kulturní studia Číny strávil semestr v jihovýchodní Číně ve městě Fu-čou, kde se studiu jazyka intenzivně věnoval. Čínské znaky, tedy základní stavební kámen čínštiny, posléze zakomponoval do své biohackingové praxe – zjistil, že fungují skvěle při tréninku mozku a paměti.
Jak sám Libor říká, čínština je jednoduchý jazyk, jelikož na rozdíl od češtiny a dalších slovanských jazyků neobsahuje skloňování, časování či změny ve slovech. Je založený na slabikách s určitým významem, pomocí kterých se potom skládají slova. Mnohem více se čínština orientuje podle tónů, výslovnosti a společenského kontextu sdělení, Libor proto zdůrazňuje, že je čínštinu důležité učit se více ušima než očima, jelikož není úplně obtížné zaměnit věty „Chci se tě zeptat“ a „Chci tě políbit“, či pomýlit výslovnost jednoduché slabiky „ma“ a změnit význam slova „matka“ na „kůň“, „konopí“ nebo „nadávat“.
V podcastu se také dozvíte mnohé z Liborova života v Číně a jeho integrace do čínské společnosti. Je známo, že Číňané žijí skrze mnoho různých společenských pravidel, založených na silné hierarchii. Zajímavostí je také jejich způsob konverzace při seznamování, kdy je běžné člověku během prvních minuty kontaktu s ním položit otázku „Kolik vyděláváš?“, pro nás, Evropany, zcela nemyslitelnou. Libor vám v rozhovoru poradí, jak se s takovýmito situacemi vypořádat a odpovědět ke spokojenosti obou stran. V Číně opravdu funguje velká část běžných společenských záležitostí jinak a je důležité po svém příjezdu tamější kulturu neurazit. Čínská tradice za sebou má tisíciletou minulost a Číňan se vám svou „nadřazenost“ nebude bát dát najevo. Libor v podcastu proto popisuje dnešní soulad tradiční duchovní kultury a tvrdé ruky čínského politického režimu, oficiálně nazvaného „socialismus s čínskými rysy“, který se k čínské tradici pomalu obrací.
Čínštinu tě v Číně učili Číňané. Jak to probíhá? Jak se s nimi můžeš dorozumět nazpátek, pokud čínštinu ještě úplně neovládáš?
To je tvůj problém. 🙂 Anglicky uměli trochu učitelé ve skupině č. 1, ve které studenti neměli žádnou předchozí zkušenost s čínštinou. Ostatní byli hozeni do vody, ale nechci Číňany vykreslit jako lidi, kteří anglicky neumějí vůbec, pedagogové oficiálně učící cizince si na univerzitě angličtinou prošli, ale jak z cestovatelské praxe víme, v Číně se anglicky nedomluvíte, s Číňany určitě ne. V učebnicích, které jsme ve škole měli, byly akorát překlady slovíček do angličtiny s tím, že ty překlady bývají občas špatně nebo zavádějící, při studiu čínštiny v Číně si proto musíte umět poradit z velké části sami. Učitelé nám na druhou stranu byli nápomocní, za roky setkávání se s Číňany jsem poznal, že mají v genech takovou misi naučit každého člověka na světě čínsky.
Co nejsignifikantnějšího z čínských pravidel a linek, podle kterých Číňané hrajou, jsi v Číně poznal, podle čeho jsi pochopil, jak funguje asijské myšlení?
Povíme si to zítra – čínská odpověď, která znamená, že o daném tématu pravděpodobně mluvit nebudeme nebo že se odkládá. To, že někdo umí čínsky, není o tom převádět slova přes Google translator, to je pouze úvodní úroveň, pokud chci vědět, jak se řekne jablko nebo silnice. V praxi je většina sdělení na komunikačních kódech, při konverzaci tedy potřebujete nejen prohlédnout slova, ale i význam sdělení, svým způsobem vidět ty jedničky a nuly a co to znamená ve svém jádru. To je ta největší výzva, protože mozek při tom musí operovat na třech úrovních – je tu jazyková úroveň, kdy Číňan říká „Ahoj, já jsem Lee a dneska na tebe nemám čas“, druhá úroveň je o tom zjistit, co tím myslí, jestli nemá rád lidi, nemá rád mě nebo o co vlastně jde, a na třetí přemýšlím, jak na to budu reagovat, jak bych se v té situaci měl chovat nebo jak bych si v ní mohl dovolit se chovat. Čínská společnost je oproti té naší více hierarchická. U nás je poměrně moderní porušovat společenská pravidla, např. na univerzitě – pokud s někým máte dobré vztahy, můžete s ním vtipkovat nebo si tykat, i když je to vážený akademik nebo profesor. V Číně ale tohle není. Pokud je mezi vámi velký společenský rozdíl, tak není možné se k výše postavenému na veřejnosti chovat lidově a volat na něj „Hej, počkej“. Tímto způsobem je důležité odhadovat, jak se k druhému můžete postavit z hlediska jeho společenské významnosti. Je to taková hra, kterou vnímám mnohem komplexněji než běžný společenský styk u nás.
Pro více o Liborovi a jejich zážitcích si poslechněte celý podcast a dejte nám vědět, jak se vám líbil. Přejeme příjemný poslech!
