Po stopách soudce Ti – část první

Vedle Sherlocka Holmese, Marlowa a Poirota má světová detektivka jednoho poněkud exotičtějšího hrdinu. Je jím soudce Ti, čínský detektiv, známý u nás z knížek holandského sinologa Roberta van Gulika Život a skutky soudce Ti a 3x soudce Ti. Postava neúplatného a moudrého detektiva má základ v historickém čínském státníkovi Ti Žen-Tie, který působil v době dynastie Tang v letech 635-700 za vlády čínské císařovny Wu. Především z rané fáze jeho kariéry, kdy působil jako soudce, pocházejí tradované příběhy o kriminálních případech, které geniálně vyřešil. Jakub Horák se během své expedice do Číny rozhodl zmapovat, jaké stopy zde po našem oblíbeném hrdinovi zůstaly. Pátrání po 1300 letech vyžadovalo značnou dávku fantazie a štěstí.

HONG KONG

Tradiční vstupní branou do dnešní Číny je Hong Kong.

Od moře se blíží tajfun číslo 8. Nikoho to příliš nevzrušuje, pouze se zastavila lodní přeprava mezi poloostrovem a ostrovem. V televizi běží zpravodajství sledující pohyb vzdušného monstra. Hongkong je sice administrativní území se zvláštní správou, nicméně plně spadá pod čínskou svrchovanost. Jeho zvláštní charakter je vidět na každém kroku. Na jedné ulici najdete internetové kavárny s tak silným připojením, o jakém se nám v Praze jenom zdá. A vedle nich – věštírny osudu z ruky, hvězdopravce, s jakými se zde radí i ti nejúspěšnější byznysmeni. Vešel jsem do jedné z nich. Starší žena mě vyzvala, abych do obrovské nádoby plné mincí dvě mince vhodil a jednu si vzal. Ruku jsem vnořil do kovových kotoučků hluboko až po loket a vytáhl si… československý padesátník z roku 1958.

VRAŽDA V KANTONU

V Hong Kongu o soudci Ti nikdo neslyšel, proto se přesunujeme do severněji položeného Kantonu. Do něj je situován i jeden z van Gulikových případů – Vražda v Kantonu, ve kterém soudce Ti odhalí případ zmizení císařského cenzora. Přejezd hranice mezi Hongkongem a velkou Čínou střeží pohraničník v červené uniformě se samopalem. První město za hranicemi je ještě plné mrakodrapů a čínsko-anglických nápisů, ale jak se blížíme směrem ke Kantonu, začíná převládat betonová šeď. V noci v Kantonu je rozdíl jasně patrný – zatímco Hongkong celý zářil neony, tady z 35 patra hotelu Rosedale vidíme světel jen pár. Nacházíme první nepřehlédnutelnou stopu po soudci Ti. Cituji z povidky Vražda v Kantonu: „Vesla hnala černou válečnou džunku obrovskou rychlostí k ústí Perlové řeky, mosazné gongy na ní dunivě varovaly drobné čluny poříčních obchodníků, aby uhnuli z cesty.“ Perlová řeka tu skutečně stále je a vzhledem ke své šíři se jedná o stopu nepřehlédnutelnou. Soudce samotný tu je ale stále neznámý.

Objevujeme první paradoxy života v Číně. Ačkoliv náš průvodce hovoří o „chairmanovi“ Mao Ce Tungovi velmi pochvalně, při návštěvě slavného kantonského buddhistického chrámu radostně sám zapálil svazek tyčinek a klaněl se před sochou. Také jsem se krátce uklonil, chvíli jsem postál a hleděl na sochu s tichou prosbou, aby mě zbavila výčitek svědomí za všechna ta svinstva, co jsem v živote musel udělat. Druhý den při letu do Šanghaje zažívám extatické pocity lásky a spokojenosti. Hádám, že za tím mohou být dva důvody. První možnost je ta, ze to způsobilo ono buddhistické božstvo. Druha varianta je, že jsem od fotografa Patra Opočenského chytil jeho chřipku a takhle se projevuje její náběh.

Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

HAVE YOU BEEN SHANGAID?

Kdo si pod jménem Šanghaj představí rozvojovou totalitní díru, po jejíž ulicích klušou šediví řidiči rikši s odznaky maocetunga na klopě, ten bude zcela mimo realitu. Malý příklad. Nastupujeme do taxíku. Řidič je od cestujících oddělen kosmicky vyhlížejícím krytem z průhledného plastu. Po nástupu se automaticky zapne taxametr a vytiskne místo nástupu. Z reproduktoru nás čínsky a anglicky pozdraví nahraný vzkaz. Display taxametru poskytuje okamžitý přehled o počtu ujetých kilometrů, ceně a době čekání. Na velké tabuli jsou uvedena pravidla, při jejichž porušení nemusí zákazník zaplatit. Mezi nimi například: V taxíku musí být čisté bílé potahy na sedačkách, taxikář musí mít čistou pracovní uniformu, účet musí být jasně čitelný. Úkol naprosto neřešitelný pro několik generací pražských primátorů zvládli v Šanghaji levou rukou.

Šanghaj je čínským ekonomickým centrem a Šanhghajané jsou na to náležitě hrdí – ostatní Číňané říkají „nafoukaní“. Je tomu tak i s naší mladou, módně oblečenou průvodkyní jménem Delfín. Provedla nás slavným chrámovým komplexem Smaragdového Buddhy. V jedné z besídek zahrad jsme se zastavili. Delfín nám vyložila, že v tomto pavilonu jednou jakýsi muž pozoroval zlaté rybky. Jeho přítel je pozoroval s ním a poznamenal:

„Ty rybky musí být velmi šťastné.“

„Jak víš že jsou šťastné, když nejsi rybkou?“, opáčil onen muž.

„A jak víš že to nevím, když nejsi já?“, pravil přítel.

Pokývali jsme hlavou nad hlubokomyslným příběhem a pokračovali v prohlídce sochy Smějícího se Buddhy. Potom jsme se sunuli autem dál. Měli jsme výbornou náladu a smáli jsme se vlastním vtípkům. Delfín to celé sledovala s nervozitou, neboť jako všichni důležití a odměření lidé se domnívala, že se určitě smějeme jí. Nakonec to nevydržela a otočila se k nám dozadu do auta:

„Můžete mi říct, čemu se pořád smějete?“

„Slyšela jsi někdy o Smějícím se Budhovi?“, říkám já.

Hm, ale ty přeci nejsi Budha.“

„Jak to víš, když nejsi já?“

Delfín chvíli přemýšlela a potom kontrovala:

„A jak ty víš, že já to nevím, když ty nejsi já?“

„Jak víš, že nejsem ty?“ opáčil jsem okamžitě. Poté se Delfín urazila a do konce cesty už neřekla ani slovo.

PŘÍPAD ČÍNSKÉHO ZLATA

Z Yentai vyrážíme do města Penglai, kam je situována další Gulikova povídka – Případ čínského zlata. Ani tady však nenacházíme žádné stopy. Pomalu začínáme věřit tomu, že soudce Ti je populárnější u nás než v Číně. Další přesun jsme absolvovali oceánskou lodí Stříbrná řeka. Náš yentaiský průvodce, kterého jsme pro jeho komunistické přesvědčení pojmenovali Mao, nás dovezl k přístavišti. Během cesty autem se ukázalo, že Mao dobře zná naši zemi. Prý o ní hodně slyšel ve zprávách. To mě potěšilo. Konečně někdo. Vzápětí Mao prohlásil, že zná i našeho prezidenta, který byl ve vězení. Vida jak je Havel známý, pomyslil jsem si. Nicméně Mao dál rozvíjel svoji řeč. Prezident je prý ve vězení, protože zabil mnoho lidí. To už mě zarazilo. Že by čínská propaganda takhle pomluvila našeho disidenta? Ano – završil průvodce svůj proslov – český prezident Miloševič je v Číně velmi známý!