Po stopách Oldřicha Čecha

Eko cesty

Jedno z mých vekých přání bylo svobodně cestovat. Vzhledem k mé částé práci v zahraničí jsem se rozhodl pro pořízení malého obytného auta. Po zvážení pro a proti padla volba na obytnou vestavbu do starší dodávky Fiat Ducato, kterou jsem si dle svých představ nechal udělat u firmy Krs mobile. Kromě standardního vybavení – čtyři postele, kuchyně, sprcha s horkou vodou, splachovací záchod a lednice jsem přidal zesílenou izolaci pro zimní pobyt v horách, solární panel a baterie. V roce 2005 jsem zjistil, že dieselový motor může být poháněn rostlinným olejem, a tak jsem nechal namontovat druhou nádrž a jednoduché zařízení pro předehřev rostlinného oleje. Dalším velkým krokem k nezávislosti a k ekologii byl malý filtr pomocí kterého mohu čistit použitý rostlinný olej z restaurací. Zvětšené 300 l nádrže mi navíc umožnují dojezd až 3.000 km. Takto vybaven jsem se v roce 2006 vydal na svou první „Eko cestu“ po Balkáně. Zjistil jsem, že je možné na cestách sbírat a recyklovat použitý rostlinný olej z restaurací, které ho v mnoha případech vylévají do odpadu. Od té doby jsem několikrát navštívil Balkán a v roce 2007 jsem podniknul tříměsíční cestu do Egypta. Ve svém mobilním domečku jsem už strávil přes dva roky života, navštívil přes 25 zemí a na převážně použitý rostlinný olej z restaurací jsem ujel více jak 80.000 km. Cestuji většinou sám, což mi dává více svobody a umožnuje potkávat spoustu lidí, a tak jsem často rád, když můžu být večer sám „doma“.

Postupně jsem si začal uvědomovat, že naše konzumní společnost dělá vše proto, aby zničila životní prostředí a vyčerpala veškeré zdroje. Cílem mých „Eko cest“ se stalo poznávání různých zemí, kultur, lidí a snaha informat o vlivech naší civilizace na životní prostředí. Své „Eko auto“ jsem vybavil malým mobilním kinem, které používám pro prezentaci zážitků z cest a přednášek o ochraně životního prostředí. Oblasti, které mě zajímají, jsou možnosti využití obnovitelných zdrojů energie a vliv živočišné výroby na životní prostředí.

Bálkán 2006

V květnu a červnu 2006 jsem navštívil Bulharsko, Makedonii, Albánii, Monte Negro, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko. Na téměř 4000 km dlouhou cestu jsem spotřeboval jen 10 l nafty, 350 l použitého oleje z restaurací, 20 l biodieselu a 40 l nového oleje. Zkušenosti z této cesty ukazují, že ve většině navštívených zemích restaurace použitý olej nijak nerecyklují. Tuto cestu bylo možné sledovat online prostřednictvím Internetu na adrese http://ecoauto.blogspot.com.

Egypt 2007

Tříměsíční expedice na blízký východ a do Egypta. V rámci této cesty bylo ujeto více jak 6000 km na použitý rostlinný olej a navštíveny tyto země – Turecko, Sýrie, Jordánsko, Egypt, Israel, Palestina, Řecko, Bulharsko a Rumunsko. Celou cestu bylo možné sledovat online ve formě online deníku a fotoreportáže. V rámci této cesty se podařilo zmapovat situaci v oblasti recyklace a využití rostlinných olejů v navštívených zemích a navázat kontakty.
Více informací na: http://web.mac.com/milers/iWeb/Ekocesty

Proroci písma

V září 2006 jsme v rámci přípravy mezinárodního projektu „Proroci písma“ navštívili Eko autem partnery v Srbsku, Bulharsku, Makedonii a Černé Hoře. Celou cestu jsme ujeli na použitý a nový rostlinný olej. Informace o projektu a deník z cesty na http://web.mac.com/milers/iWeb/proroci

Od dubna do června 2007 jsme v rámci mezinárodního projektu „Proroci písma“ putovali po stopách Cyrila a Metoděje a objevovali historii a současnost slovanského písma. V rámci této cesty jsme navštívili Nitru, maďarský Szaroszpatak, maďarské a české komunity v Rumunsku, srbský Bělehrad, Krstac v Černé Hoře, historické město Ohrid a účastnili se festivalu „Paměti“ v Bulharské vesnici Bela Rechka. Celou více jak 5000 km dlouhou cestu jsme absolvovali dvěma auty na rostlinný olej.

Z cesty byl vysílán pravidelný pořad v Českém rozhlase Leonardo www.radio.cz/leonardo/proroci. Celou cestu a informace o projektu je možné najít na www.prophets-alphabet.info

Eko cesty Asie 2008 – Po stopách Oldřicha Čecha

Od září 2007 jsem začal plánovat expedici mým malým obytným autem poháněným použitým rostlinným olejem do Pekingu a zpět. Důvodů, proč zrovna do Číny, bylo hned několik. Chtěl jsem navštívit místa a země, která ve svém cestopise popsal první „český“ cestovatel Oldřich Bohém, který cestoval z Evropy do Pekingu a zpět v letech 1316-1330. Další důvod byl poznat čínskou kulturu a vliv současného ekonomického rozvoje na životní prostředí a životní styl. Také mi připadalo zajímavé podat zprávy o životě lidí v Číně v průběhu konání olympijských her.

Od začátku mi bylo jasné, že jet autem do Číny nebude vůbec jednoduché. Problém nebyl, aby cestu zvládla má „obyčejná“ dodávka poháněná odpadem z restaurací, ale získání potřebných povolení. Zjistil jsem, že v rámci olympiády bude možné získat povolení pro cestu autem do Číny pro novináře. Koncem ledna jsem požádal o akreditaci na běh s olympijskou pochodní do Lhasy, Xianu a Pekingu. Po odeslání mé žádosti doplněné o doporučující dopisy od několika akreditovaných českých médií, mi bylo sděleno, že mi pošlou zvací dopis pro akreditaci začátkem března. V březnu jsem žádný dopis nedostal a mezitím Číňané uzavřeli celý Tibet. Na mé dotazy, kdy pošlou akreditaci, jsem každý týden dostával vždy stejnou odpovědˇ- možná příští týden. Po dvou měsících stejných odpovědí jsem prostřednictvím čínské cestovky v Pekingu začal vyřizovat „normální“ turistické povolení pro cestování po Číně vlastním autem. To však mělo řadu omezení. Musí prý jet nejméně 3 auta – což v mém případě nepřipadalo v úvahu, a tak jsem nahlásil všechna svá auta a své kamarády, že prý to bude OK, když přijedu na hranice sám. V dubnu jsem poslal potřebné informace a téměř každý den jsem komunikoval s anglicky mluvící zaměstnankyní cestovky. Hned od začátku měla velký zájem a já byl moc rád, že konečně můžu s někým komunikovat. Cestovka prý zajistí i sponzory, sběr oleje a také prezentace – no co jsem si mohl více přát. Co se týče ceny zajištění povolení pro cestování autem po Číně, tak ta se pohybuje v řádu několika tisíců Eur. Nejlevnější bylo projet z Kazachstánu do Pakistánu přes Karakoram highway za cca 1000 Euro. Zprávy na internetu udávají 8000 USD za 2 auta tři týdny, což prý je levné. Kolik by mě stála celá tříměsíční cesta, se mi bohužel nikdy nepodařilo zjistit – povolení na 3 měsíce prý není možné získat. Poslední informace o ceně byla cca 3000 USD za povolení k vjezdu do Číny a 100 USD na den za doprovod. Samotně cestovat po Číně vlastním autem totiž prý není možné. Po 2 měsících každodenní komunikace nebylo vůbec jisté, jestli se povolení podaří zajistit, případně od kdy a kolik to bude stát. Vzhledem k probíhající olympiádě mi sama cestovka navrhla, že bude nejlepší, když pojedu do Číny až příští rok.

Akreditaci na běh s olympijskou pochodní jsem nakonec dostal 20. června – o tři měsíce později, ale platila jen do 8. srpna a opět nebylo vůbec jisté, že dostanu povolení pro cestu autem. Mezitím jsem si již vyřídil víza do Ruska a Kazachstánu, která stála neuvěřitelných 7.500 Kč. Tato téměř půlroční zkušenost a události spojené s olympiádou mi ale přinesly cenné zkušenosti. Problém v komunikaci s Číňany není jen v jazyce, ale v úplně jiné mentalitě lidí, kteří když něco nevědí, tak vám radši řeknou, že to možná půjde – “ might be next week“ a nebo vás odkáží na někoho kompetentnějšího, kterého se nikdy nedovoláte.

Z vyprávění Oldřicha mi take připadá, že se toho v Číně za posledních 600 let moc nezměnilo. Konec konců Oldřichova cesta do Pekingu a zpět ve 14. století trvala 14 let a i on měl velké problémy dostat se do Číny a téměř každou kapitolu svého cestopisu končí slovy „I mnoho úžasného jsem opomenul, protože lidé, kteří to neviděli, by neuvěřili.“ Ani já jsem nevěřil, že jet do Číny vlastním autem je věc téměř nemožná. A tak „možná“ příští rok se do Číny podívám i já a uvidím a uvěřím, jak se žije v této nejlidnatější zemi světa.

Tento počáteční neúspěch mě však neodradil od mé cesty do Asie, a tak jsem se třetího září s několikaměsíčním zpožděním vydal po Oldřichových stopách do Indie, kde jsem měl v Delhi v polovině října prezentovat své auto a cesty. Má cesta vedla po souši přes Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Írán a Pakistán. Na rozdíl od Číny, Ruska a Kazachstánu jsem všechna potřebná víza (Írán, Pakistán, Indie) získal bez problémů během měsíce a mnohem levněji. V doprovodu rakouského filmového štábu, který točil malý dokument o mých cestách, se zastávkou v rumunské Sv. Heleně jsme po 3 dnech dojeli do Bela Rechky v Bulharsku. Je to malá vesnice asi 100 km severně od Sofie, kam jezdím již šest let a kde v květnu pořádáme festival paměti. Po několikadenní pauze, načerpání sil a téměř 200 litrů použitého rostlinného oleje v Sofii,  jsem 15. září vyrazil do Turecka.

Příprava cesty

Mé auto je normální dodávka s náhonem jen na přední kola, a tak jsem zjišťoval, jestli je vůbec možné takovýmto „běžným“ evropským autem dojet až do Číny. Před cestou jsem provedl úpravy auta. Zvýšení a ochrana podvozku, zvětšení nádrží a přidělání expediční zahrádky a střešního boxu. Vzhledem k tomu, že jezdím většinou sám, tak používám satelitní navigaci. Pro cestu do Asie se mi podařilo získat velmi detailní mapy pro Ozi Explorer. Jediný malý problém je, že se jedná o ruské vojenské mapy, které jsou v azbuce, a tak někdy luštím, kde to vlastně jsem.

Možné cesty do Číny

Původní plán jet nejkratší cestou přes Kazachstán se jevil vzhledem k velmi špatnému stavu silnic vedoucím kolem Aralského jezera jako dosti riskantní .

Další varianta, jak jet do Číny autem, je přes Pakistán a Karakoram highway. Bohužel v létě tu jsou monzuny, a tak bych to asi stěži projel v 5.000 m. Má původní varianta jet z Nepálu do Tibetu, kde je relativně sjízdná silnice, narazila na uzavření Tibetu. Indie má pouze jeden hraniční přechod, a to přes Sikkim a nepodařilo se mi zjistit, jestli by se tudy dalo projet. Další možnost je přeplavit se lodí z Indie do Singapuru a jet přes Thajsko a Laos. Trajekt za mé auto by ale vyšel na několik tisíc euro.
Cestu do Asie a mé zážitky můžete sledovat na mých stránkách www.ekocesty.info a prostřednictvím mého blogu, fotogalerie a Youtube videí.

Firma Altea mi zdarma poskytla GPS/GSM modem, který umožňuje sledovat cestu mého auta v reálném čase. Na Google maps, je možné vidět celou cestu a aktuální pozici mého auta. Po Indii plánuji cestovat do konce dubna 2009, a tak když budete někde poblíž, tak se můžeme setkat a popřípadě jet kus cesty společně.