Historie národního parku v severním Španělsku sahá do roku 1918, kdy don Pedro Pidal pomáhal prosadit zákon na zřízení chráněného území Montaña de Covadonga. Díky jeho aktivitě se zdejší horská oblast stala prvním národním parkem Španělska, který byl 30. května 1935 přejmenován na národní park Picos de Europa.
Nebezpečně mokrý vápenec
„Do prdele!“ zaklel jsem hlasitěji než polohlasem a česky rozumějící kamarádi se starostlivě otočili s otázkou v očích. „Stalo se něco?“ Normálně se totiž rozplývám nad nenápadnou krásou pro většinu nezajímavých lišejníků. Poskakuji na jedné noze, zatímco v druhé bolí podvrtnutý kotník.
Koukal jsem, kdo ví po čem, a noha se smekla po mokrém vápenci. Ještě před chvílí bych byl schopný ho obdivovat: „Ty jo, tyhle šutry pocházejí z devonu a jsou staré 345 – 280 milionů let a třeba po nich běhali dinosauři,“ ale teď jsem jenom naštvaný. „V pohodě, doběhnu vás, nic to není,“ hulákám na ostatní, aby je náhodou nenapadlo jít mi na pomoc.
Bolest za chvíli přejde a skutečně je vzápětí poněkud kulhavě doběhnu. Literatura tvrdí, že zdejší vápencové uskupení je největší v Evropě a krasové hory jsou všeobecně známé množstvím jeskyní. Nejinak je tomu i tady. Prý jich tu je kolem 4000. Válí se tu kalcit i aragonit, místy mramor, v jeskyních nátek i nickamínek. Jen by nemusel tak klouzat.
Samotné geologické podloží má zásadní vliv na květenu, takže je jasné, že zdejší zásadité skály budou osidlovat jiné rostliny, než je tomu na kyselé žule. „Jádro parku tvoří horské masivy Macizo de Ándara, Macizo de el Cornión a Macizo Central s nejvyššími vrcholy do 2648 m n. m.,“ definují území autoři knihy Národní parky Evropy. Na jedné straně jsou bíle svítící vrcholy, na druhé hluboké temné propasti, z nichž 11 má hloubku přes 1000 m. Propast Torce del Cerro je dokonce čtvrtou nejhlubší propastí na světě. Jak dlouho by asi padal kámen do hloubky 1589 m?
Vychuchol? To si děláš srandu!
Tak zareagovala kamarádka, když jsem jí říkal, co bych chtěl v Picos de Europa vidět. „Co to jako má být?“ Popsat tohoto na první pohled bizarního živočicha se nakonec ukázalo být docela jednoduché.
„Když zkřížíš krtka s rejskem, vznikne vychuchol,“ snažím se vysvětlit z hlediska biologie očividný nesmysl. Rejska připomíná srstí a až 14 cm dlouhým ocasem, krtka pohybem, pohyblivým čumákem a noční aktivitou. Jenže se jedná o živočicha extrémně vzácného, dokonce má své místo v Červené knize ohrožených živočichů Světového svazu ochrany přírody, takže přání zůstalo nevyslyšeno. Tedy pokud nebudu brát v úvahu přírodopisný film promítaný v jednom ze zdejších ekologických center.
Miluje proudící toky, takže pokud byste chtěli zkusit štěstí, zkuste hledat podél říčky Devy, kde byl vychucholí výskyt. A když nenarazíte na tohle malé zvířátko, třeba budete mít štěstí na medvědy, jichž je tady několik desítek. Já viděl hovno. Tedy pardon, medvědí lejno, což mě jako člověka přírodovědně zvědavého docela potěšilo.
Orchideje, motýli
Dolní stanice lanovky v místě zvaném Fuente De je postavena ve výšce 1000 m n.m. a okolo ní roste bukový les s lišejníky povlávajícími na větvích. U nás vzácné provazovky tady indikují čisté ovzduší, mohutné exempláře důlkatce plicního zase prozrazují starý, stabilní les.
Dendrologa nadchne zhruba sedmdesát druhů dřevin, které se na území parku vyskytují. Celoročně půvabná je neopadavá cesmína, dub cesmínový či dub portugalský. Když k tomu připočteme cca 700 druhů cévnatých rostlin, do kterých patří i slušná sbírka orchidejí (kdyby to někoho zajímalo, tak orchidejí tu mají 49 druhů), je jasné, že i botanikovi se tady rozhodně bude líbit. A nejen jemu.
Hodně bohatá druhová diverzita rostlin znamená i bohatost hmyzu na ně navázaného. Chcete konkrétní číslo? Ok, tak co třeba 154 druhů motýlů a můr?
Lanovka stoupá vzhůru a kolem se mění ekosystém rychlostí shodnou s rychlostí lanovky. Zatímco dole byly orchidejové louky, nahoře se dostáváme na horní hranici lesa. Je fakt, že zpáteční lístek není úplně za hubičku, zbavil nás starostí, jak naložit s 15.50 eury.
Kostilam
Když se pořádně rozhlédnete, uvidíte ve vzduchu kroužit některého ze zdejších dravců. Káňata nebo orlové, to není zas až taková bomba, to máme doma taky. Ale supi, to je jiná! Lysé či jen drobně ochmýřené hlavy jsou evolučním přizpůsobením.
Tihle mrchožrouti strkají hlavy do břišních dutin pošlých krav a ovcí, a kdyby jim krev a vnitřnosti slepily peří na hlavě a krku, hůře by se jim létalo a izolační schopnosti a jemnost peří by rychle vzaly za své. Jakmile některý ze supů spatří padlý kus a začne se k němu pomalu snášet, ostatní jej uvidí a letí za mršinou i mnoho kilometrů. V konečné fázi se u nešťastné krávy může sejít i několik desítek dravců. To orlosup bradatý, to je jiný frajer. Popadne kost plnou morku, a protože není schopen ji rozklovnout zobákem, vynese ji vysoko do oblak a pustí. Kost roztříštěná o kameny mu pak morek vydá sama.
Září? Ideální!
Putování Picos de Europa v sobě skrývá mnoho krásných okamžiků. Od výhledů skrz ledovcová údolí, přes obdivování krásných kytek, až po možné výstupy různé náročnosti. Ale mě ze všeho nejvíce uchvátila šunka ve zdejších šenkovnách. Jamón curado je šunka, kterou bych určitě ještě někdy ochutnal. Neobsahovala ani gram soji (což není vtip, v naší „šunce“ se dá najít nejen soja, ale třeba i celer) ani žádné jiné přísady. Žádná do svalu vstříknutá voda, aby bylo maso těžší a krom soli žádná dochucovadla, aby byla chutnější. Prostě to nepotřebovala. Spojení šunky, červeného vína a hor je naprosto zásadním důvodem, proč severní Španělsko ještě někdy navštívit.
A rada nakonec: vydejte se sem v září. Hory už opustili hordy prázdninových turistů, ceny u některých služeb klesají a hlavně, v tomto měsíci tady prší nejméně. Návětrná strana hor zadržuje vláhu od Biskajského zálivu a vlhkost se tady sráží v déšť, takže mít informace o počasí vůbec není od věci. Picos de Europa totiž patří k nejdeštivějším místům Španělska, což převedeno do čísla znamená až 2000 mm srážek ročně. Takže nezapomeňte na pláštěnku. I v září!
O AUTOROVI: Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je nezávislý publicista a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Tradici už mají i jeho fotografické kurzy. Více jeho fotek z Indie najdete na www.topi-photo.cz. |
