Jak udělat díru do kamenného stropu a kdo rozbil zedníkovu rouru? Pijí indičtí zedníci víc než čeští? Přinášíme 2. díl zprávy Vaška Pousky o jeho úspěšné výstavbě ekologických pícek v Rádžastánu. Projekt podpořil Expediční fond.
Potom, co jsem zjistil, že se lidem z té organizace, která pícky stavěla, nedá věřit, jsem znova obešel domy v osadě u vesnice, abych se podíval, jestli tam mají nějaké roury, které by se daly použít. Při tom jsem lidem říkal, ať si roury nasadí sami, že se ti stavitelé už nevrátí. Snad nikdo z nich to neudělal. Některé pícky ale nestály na dobrých místech nebo byly v místnostech s kamenným stropem, který by bylo třeba prorazit. Několik celých deset stop dlouhých rour a různých kusů zůstalo bez užitku.
Roury jako nedostatkové zboží
Někteří lidé měli roury v kuchyních moc krátké a chtěli, abych jim odtud pomohl odvést kouř. K tomu se ve dvou případech hodila kolena, která jsem vozil z Dausy. Kouř jsme pak odvedli do strany dírou ve stěně. Ve třech dalších kuchyních už byly dokonce připravené díry v plechové střeše; tam jsem snadno nasadil kusy z rozlámaných rour, které jsem sehnal jinde.
Na začátku stavění jsem z Dausy s pomocí kamaráda motorikšou a na střeše džípu přivezl pět rour dlouhých šest stop. Na deset stop dlouhé roury bych potřeboval dodávku. Jedna roura, kterou jsem dal zedníkovi, se rozbila na kusy – asi děti. Ale nejlepší z těch kusů jsem pak stejně použil na prodloužení roury u třetí pícky. Jinde šest stop dlouhé roury stačily.
Celkem jsme v Gola ka Básu postavili šest pícek a v Dause jednu. K páté pícce v Gola ka Básu už jsem pak rouru neměl, ale říkali, že si ji seženou. Na poslední pícku jsem neutratil vůbec nic. Jeden řezník při dokončování novostavby svého domu všechno měl, náhodou dokonce i rouru, a nevzal si peníze ani na skoby do zdi.
Písek a cihly vždycky byly k disposici, nemusely se kupovat. Dodával jsem tedy hlavně cement, roury a k nim kolena nebo kryty proti dešťové vodě.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Pícka musí schnout pomalu
Snad všude na světě zedníci pijou. Tu první pícku u Kaluráma Míny udělali jen za to, že při tom dostávali pálenku. Poprvé tam bylo víc lidí a byla to trošku společenská událost. Jinak za jednu pícku je cena 60 rupií, to je asi za čtyři hodiny práce. Dávají si hodně záležet na omítce, ale nelíbí se mi, jakým způsobem pokládají cihly. Hned jak cihlu položí, dají na ni maltu, která dost rychle schne, protože cihly hodně pijou, i když je předtím namočím. Někdy pak nepřidají nic a další cihlu na maltu položí, když už je dost suchá. Potom se ale zdi kropí vodou. Ty pícky se doporučují kropit a přikrývat pytlovinou asi týden, aby pomalu schly. Je to dobré pro cement a malta (vlastně beton) je pak hodně pevná.
Se stavbou dalších pícek mohou pokračovat tři zedníci. Největší překážka je doprava eternitových trubek z asi 30 km vzdálené Dausy.
Poptávka byla dost velká a z různých důvodů, mj. nedostatek času zedníků a zdržení při čekání na pracovníky z nevládní organizace, jsem ji nemohl uspokojit. Svou roli hrálo i to, že se pícky staly jakousi módní záležitostí, a tak je v různé době chtělo dalších asi deset lidí, i když je neviděli v provozu.
Cílem projektu Václava Pousky podpořeného Expedičním fondem je zmírnit rychlost kácení přírodní rezervace Sariska v indickém státě Rádžastán. Obyvatelé blízké vesnice Gola ka Bás dosud spotřebovávali velké množství dřeva při vaření v neefektivních a zcela neekologických píckách zvaných čulha.
