Petr Daubner

• Na svůj věk (34)

• Nejvíc se mi líbilo v Indonésii, Ekvádoru a Pákistánu, táhne mě exotika.
• Indonésie – krásná země, milí lidé. Přírodní krásy berou dech (sopky, národní parky…), každý ostrov je trochu jiný, příjemné klima…
• Pákistán – nádherné hory (Himálaj, Karakoram), divoká a krásná země.
• Ekvádor – hodně přírodních zajímavostí na poměrně malé ploše – Andy, Amazonie, mořské pobřeží…

• Indonésie – sopka Semeru – východní Jáva, sopka Rinjani – Lombok – nádherná panoramata. Národní park Tanjung Puting (Kalimantan) – orangutani. Kraj Tana Toraja – Sulawesi. Chrámy Borobudur a Prambanan, Jáva. Výlet lodí z Floresu na Lombok – cestou mimo jiné Komodo (varan komodský)…A Bali – nádherné celé, super vlny (surfování), pořád se někde něco slaví, krásní a milí lidé…
• Pákistán – hory, hory, hory (Rakaposhi – Karakoram, průsmyk Khunjerab Pass, celá Karakoram Higway), Láhaur (Lahore) – obrovská mešita…
• Ekvádor – národní park Cotopaxi, pozorování velryb.
• Istanbul – nejkrásnější město na světě (a Dubrovnik, Benátky, Monaco, Praha…taky stojí za to).
• Švýcarsko – Matterhorn a okolí – nádhera
• Gruzie – krásné hory (Velký Kavkaz – Kazbegi, Svanetie), Stalinovo muzeum v Gori, Tbilisi, klášter Sapara, skalní město Vardzia.

• Nejvíc si vážím cesty do Pákistánu – po souši přes Turecko a Írán a pak Pákistán a kousek Indie…

• Pákistán – počet kilometrů po souši největší, nejdelší přesuny.
• Indonésie – nejdále co jsem byl a také nejdéle časově (2 měsíce).

• Vzalo mi to docela dost peněz. Ale „vzalo“ není přesné, beru to spíš jako investici. Dalo mi to hrozně moc. Zážitky, zkušenosti….člověk toho na cestě někdy zažije za den víc než v „normálním“ životě za rok…

• Hrozně se mi líbí Šimánkovy cesty, je to borec a taky se mi líbí, že jezdí s celou rodinou. Fandím mu, ale já osobně bych na to neměl…

• Začínal jsem stopem, teď už jsem pohodlnější 🙂
• 1992  Norsko (stopem – až na Nordkapp)
• 1993 Turecko (stopem)
• 1994 Švýcarsko (stopem)
• 1995 Rusko (vlakem)
• 1996 z Prahy až do Dillí (převážně autobusy a vlaky), Nizozemsko (stopem)
• 1997 Řecko a Makedonie
• 1998 Izrael (stop, vlak, loď…)
• 1999 Thajsko (letecky)
• 2000 Egypt (letecky)
• 2001 Černá Hora (busem)
• 2002 Norsko (zájezd – můj jediný – busem)
• 2003 Slovinsko (autem)
• 2004 Itálie (autem)
• 2005 Ekvádor (letecky), Francie (autem)
• 2006 Indonésie (letecky)
• 2007 Turecko (Istanbul), Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán (vše po souši – autobusy a maršrutky)

• Pokusím se chronologicky: Německo, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko, Dánsko, Švédsko (jih), Norsko, Finsko, Polsko, Rumunsko, Turecko, Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rusko (Petrohrad, poloostrov Kola), Nizozemsko, Írán, Pákistán (projeli jsme celý, nejvíc jsme byli na severu v horách – Karakoram), Indie(jen Amritsar a Dillí) , Makedonie, Řecko, Kypr, Izrael, Thajsko, Egypt, Chorvatsko, Černá Hora,Srbsko,  Slovinsko, San Marino, Ekvádor,Španělsko, Francie (jih), Monaco, Indonésie(Jáva, Kalimantan, Flores, Komodo, Lombok, Bali), Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán. Celkově 42  zemí.

• Austrálie a USA (západ – národní parky) – zatím na to nejsou finance ani čas….
• A jeden téměř nesplnitelný sen – navštívit všechny nezávislé státy světa (momentálně jich je 194) – no mám co dělat 🙂

• Nejvíc mě přitahují přírodní krásy – hlavně hory. Ale můžu i moře, památky…a taky samozřejmě lidi a jejich zvyky.

• Jeden zážitek se mi nevybavuje. Jenom mě teď napadá, kdy jsem se na cestách nejvíc bál. Obojí souviselo s automobilovou dopravou – první případ byl v severním Pákistánu, kde jezdit hromadnými taxíky se šílenými řidiči nad kilometrovou propastí byl opravdu silný zážitek. Ale Pákistánci alespoň uměli řídit. To noční jízda taxíkem v Egyptě z Hurghady do Káhiry byla ještě horší – řidiči v noci nesvítí, jen na sebe bliknou. A ani jsem nebyl přesvědčen, že nás taxikář řídí dobře, odhad vzdálenosti protijedoucích vozidel mu evidentně dělal problémy (no ale přežili jsme to, i když jsme za tu dobu asi zestárli…).

• Zatím publikuji na serverech dalky.cz a hedvabnastezka.cz. Dosud mi vyšlo několik článků o Ekvádoru, Indonésii, Istanbulu a Zakavkazsku.

• www.kompas.estranky.cz