O treku Markha Valley se říká, že je zcela nejkrásnějším v celém severoindickém Ladakhu. To sice nedovedu objektivně posoudit, nicméně nezbývá než uznat, že na tom asi něco bude. Už i tak skvělý podnik je navíc možné obohatit o technicky nenáročný výstup na šestitisícový vrchol Reponi Mallali Ri.
Za pět až osm dnů, které jsou na překonání tohoto horského přechodu třeba, si budete moct oči vykoukat. To vám garantuju. Jen co minete poslední větší vesnici, zasazenou mezi zavlažovaná políčka, rozprostře se před vámi nehostinná krajina plná prachu a suti. Po několika hodinách stoupání se ocitnete v pětitisícovém sedle, ve kterém můžete strávit klidně několik hodin pozorováním okolní hornaté pouště, ze které se tu a tam vynořují zaledněné vrcholy. Některé svou výškou dokonce převyšují 6000 metrů.
Koření v podobě Reponi Mallali Ri
Ani během naší návštěvy Ladakhu jsme výše zmíněný trek prostě nemohli vynechat, ale osm dnů chůze nahoru a dolů, to se nám zdálo poněkud nudné – přes všechny fantastické výhledy, které knižní průvodce a místní naslibovali. Rozhodli jsme se proto výlet do hor trochu okořenit a jako zpestření byl do programu zařazen výstup na šestitisícový vrchol Reponi Mallali Ri.
Po několika dnech pochodu jsme přišli do sezonní pastevecké (a také trochu turistické) osady Nimaling, ve které jsme odbočili z hlavní trasy a zamířili do vedlejšího údolí podél říčky Nimaling Chu, kde naší jedinou společností po následující dva dny bylo stádo jaků.
| Článek jste si mohli přečíst v prvním letošním čísle časopisu Svět outdooru. Kromě povídání o technicky lehkých 6000 metrů vysokých vrcholech, jste si mohli přečíst také rozhovory s Markem Holečkem, Annou Kuchařovou (highline), Martinem Veselovským (běžec) nebo Tomášem Petrečkem (horolezec, extrémní vytrvalec). Očekávejte tedy velkou porci informací spojenou s pohybem ve vysoké nadmořské výšce (trénink, výbava atd.), celý časopis Svět outdooru si můžete stáhnout. |
Ve vrcholový den budík zvoní jen pár minut po třetí hodině ranní a rozbřesk už sledujeme ve značné výšce nad dnem údolí pod námi. Sotva se doradujeme z krásného přírodního úkazu v podobě východu slunce nad Himálajem, střídá radost zklamání. Ve tmě jsme trefili špatné suťové žebro, a tak nám nezbylo než sestoupit na ledovec pod námi, přetraverzovat jej a pokračovat vhůru po vedlejším, zlehka sněhem pokrytém hřebeni. Téměř až na vrchol by sice šlo dojít po suti, vzhledem k její soudržnosti se však rozhodujeme k chůzi v mačkách po přerušovaných sněhových polích. I když rád přeháním, a co se hor týká dvojnásob, musím podotknout, že cesta až na samý vrchol nebyla nic než „choďák“. Ale „choďák“, který dokáže dát zabrat. Přeci jen, ve výšce okolo šesti tisíc je řidší vzduch už setsakra znát, a tak jsme poslední metry před vrcholem ukrajovali velmi pomalu. Dřina stála za to, dostali jsme, co jsme chtěli: jednoduchý vrchol bez lidí a GPS ukazuje 6047 metrů.
Po dvou hodinách klopítání v suti už za silné bouřky doslova dobíháme do stanu, kde okamžitě upadáme do tvrdého spánku a další den brzo ráno bez otálení vyrážímě opět na cestu. Čekají nás totiž ještě tři náročné dny pochodu na konci skutečně výstavního treku Markha Valley.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
