Necelých dvacet milionů obyvatel v současnosti žije v hlavním čínském městě. Už tenhle pouhý fakt napovídá o tom, že se jedná o neskutečně přelidněné město se specifickou atmosféru, kterou v Česku a nejspíš ani Evropě nezažijete.
Možná vás překvapí, že se jedná o relativně studené město, kde průměrná roční teplota dosahuje pouhých jedenácti stupňů a kde můžete tu zažít pořádně ledové zimy. V létě se naopak město mění v horké a vlhké peklo. Pokud chcete Peking v klidu prozkoumat, vydejte se sem ideálně na podzim v září či říjnu.
Samotné počasí vás ale nepotrápí tolik jako všudypřítomný smog, který má na svědomí nejen rostoucí motorismus, ale i například továrny a elektrárny v okolí města. I přes veškeré snahy zmírnit znečištění ovzduší, není stav ani zdaleka ideální, a tak možná i vy po pár dnech ve městě budete po vzoru místních venku neustále nosit roušku přes pusu.
I přes tato úskalí, ale Peking představuje město s bohatou historií a spoustou zajímavých památek. Drobnou komplikací při jeho poznávání jsou obří rozměry metropole. Než se ke všemožným památkám dostaneme, musíme nejdříve zdolat kilometry a kilometry dlouhé a stovky metrů široké bulváry plné aut a autobusů. Nejrychlejší dopravou ve městě je samozřejmě metro, zatím pouze s dvěma podzemními linkami. Zato autobusů zde jezdí stovky linek. Na hlavních z nich proudí v minutových intervalech dlouhatánská kloubová monstra. Zajímavé je, že často je vzorně kočírují mladičké řidičky.
Ztracené město – Gugong
Základní páteří města je linie od jihu na sever tvořená postupně Chrámem nebes, náměstím Tian’anmen, Zakázaným městem a parkem Jingshan, na závěr pak Bubnovou a Zvonovou věží na severu. Slavné Zakázané město vzniklo v 15. Století jako císařské sídlo, což znamená, že přístup sem měl jen císař s družinou, běžný člověk se sem nepodíval celých pět století. Staré legendy tvrdí, že v nákladném komplexu najdete 9.999 místností.
To, co dnes můžeme v Zakázaném městě obdivovat, je jen zbytek jeho původního bohatství. Kromě požárů a krádeží se o úbytek památek postarala i kuomintangská vláda. V předvečer čínsko-japonské války (vypukla v červenci 1937) nechala vybrat, zabalit a odvézt nejcennější exponáty. Bedny s nimi zaplnily celý vlak, který potom putoval s kuomintangskou vládou na západ a po ukončení války opět zpátky na východ. Dříve než však mohly být předměty vráceny na své původní místo, vypukla občanská válka, jež se stala pro Kuomintang osudnou. Kuomintangská vláda prchla na Taiwan (Tchaj-wan) a vlak s cennostmi z Gugongu tam putoval s ní.
Dnes je na předměstí hlavního města Taiwanu – Taipei – nádherné moderní muzeum vybudované speciálně jako schránka národního pokladu odvezeného z pekingského Gugongu. Je o něj skvěle pečováno, ale staly se z něj jen neživé odcizené předměty, které sice mají cenu samy o sobě, ale ztratily atmosféru původního prostředí. Ta zůstala v Pekingu. Proto pekingský Gugong, i přes nepřízeň osudu, je jedinečnou kulturní památkou prvořadého významu.
Chrám Nebes
Slavný Chrám Nebes se nachází v jižní části centrálního Pekingu. Je to skvělá ukázka tradiční mingské architektury. Obklopuje ho 267 ha velký park porostlý čtyřmi tisíci cypřišů, v němž můžete pozorovat odpočívající, cvičící nebo tančící Číňany.
Chrám původně sloužil císařům k uctívání Nebes, coby nejvyššího božstva a k přinášení obětí za dobrou úrodu. Všechno v tomto chrámu má určitou symboliku, v jeho architektuře se odráží stará čínská představa o čtverhranné zemí a kulatých nebesích.
Ústřední síň chrámu Nebes je 38 m vysoká stavba o průměru 30 m. Je postavena ze vzácných dřevin bez jediného hřebíku. Původní stavba pochází z r. 1420, avšak r. 1889 vyhořela. Nová byla postavena o rok později přesně podle původní podoby. Čtyři sloupy uprostřed znázorňují čtyři roční období, dalších 12 sloupů symbolizuje 12 měsíců v roce a druhá řada 12 sloupů představuje 12 dvouhodin, základní jednotky, kterou se ve staré Číně měřil čas.
Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Velkoměsto trochu jinak
Peking však nejsou jen památky a široké bulváry. Brzy si zamilujete jeho hutongy. Těch je přes pokračující demolice v centru stále dost a tvoří příjemné ostrůvky s atmosférou obyčejného života. Do většiny uliček se auta nedostanou, proto se zde proplétají pěší a cyklisté, narazíte tu i na oblíbené cyklorikši, všudypřítomné jsou vůně a pachy z mnoha jídelen a restaurací, své malé krámky zde mají prodavači všeho možného i nemožného, staříci posedávají u stolních her, děti i dospělí hrají oblíbený badminton, mnozí lidé jen tak klábosí na prahu svých domků. Občas je proto možné nakouknout do malých uzavřených nádvoříček, která nezbytně ke zdejším domkům patří.
O víkendu do lesa
Areál parku Voňavých hor se nalézá na severozápadním předměstí Pekingu, nedaleko známého Letního paláce. Park je součástí rozsáhlejší přírodní lokality zvané Západní hory – Xishan (Si-šan). Celá oblast Voňavých hor je oblíbeným víkendovým cílem turistů z Pekingu, jelikož se jedná o nejbližší skutečný les v okolí města.
Nejoblíbenějším místem Voňavých hor je vrcholek Pálení kadidla, odkud je za dobrého počasí (pokud je výhled bez mraků a smogu) možno v dáli přehlédnout téměř celý Peking. V areálu je mezi stromy rozeseto množství altánů, chrámů a pagod, z nichž nejznámější a nejpozoruhodnější je chrám Azurových obláčků, na jehož architektuře je patrný indický vliv. Chrám byl původně postaven r. 1366 a k jeho zajímavostem patří, že zde do r. 1925, než byla přesunuta do Nankingu, byla umístěna rakev Dr. Sunjatsena – zakladatele Čínské republiky v r. 1911.
