„Baron Prášil mezi cestovateli“ byla přezdívka Francouze, který přinášel ve svých knihách zážitky z Afriky. Většině jeho poznatů totiž mnoho lidí nevěřilo.
DU CHAILLU Paul Belloni (* 31. 7. 1835, Paříž, Francie, † 30. 4. 1903, Sankt Petěrburg, Rusko) – francouzsko-americký cestovatel
Otec P. B. Du Chaillyho patřil k prvním Francouzům, kteří se usadili v rovníkové Africe, konkrétně v Gabonu. Jeho syn Paul zde prožil téměř celé dětství, až v sedmnácti letech se s celou rodinou odstěhoval do USA. Tam mladý, nadějný badatel publikoval řadu statí o Gabonu a tropické Africe vůbec, takže byl brzy považován za předního odborníka v této oblasti.
Na konci roku 1855 se Du Chaillu znovu vrátil do Gabonu, aby se věnoval výzkumu dosud neznámých oblastí „černého kontinentu“. Během následujících let podnikl několik výprav do vnitrozemí – mj. během roku 1856 prozkoumal dosud neznámou část dnešní Rovníkové Guineje (Rio Muni), v letech 1857–58 zkoumal nejjižnější část Gabonu (od pobřeží prošel až k řece Ngunié). Věnoval se zejména průzkumu říční sítě, rostlinstva a živočišstva.
Knihy s různým přijetím
V západní Africe pobyl tři a půl roku (odjel 1. 6. 1859) a krátce po návratu ji popsal v cestopise Cesty a dobrodružství v rovníkové Africe, vydaném nejprve anglicky (1861), pak francouzsky (1863) a i v dalších jazycích.
Du Chailluova kniha se stala „senzací“ a autorovi přinesla pověst barona Prášila. Nebyl přesný v určování poloh navštívených míst (vždyť měl s sebou jen kompas a buzolu) a valnou většinu knihy zabral popis autorových loveckých dobrodružství, který zcela překryl geografické i další cenné údaje.
Zvlášť s velkou nedůvěrou se setkaly jeho (přitom pravdivé) zprávy o gorile. Ani vědecký svět nebyl jednotný, co se týče kvalit tohoto badatele: zatímco Barth prohlásil, že si Du Chaillu vše vymyslel, August Petermann (vydavatel známých Mitteilungen) jeho výzkumy vysoce oceňoval. Aby se Du Chaillu rehabilitoval, doplnil si své odborné vzdělání, zejména v topografii, a rozjel se do Afriky znovu.
Znovu do Afriky
V Gabonu se Du Chaillu objevil už v říjnu 1863, ale do vnitrozemí vyrazil kvůli zpoždění zásilky s přístroji až o rok později, v říjnu 1864. Z jihogabonského pobřeží (zátoka Fernão Vaz) postupoval k východu na vysočinu, kterou prošel až k řece Ngunié, na níž popsal dva z jejích velkých vodopádů. Překročil ji a postupoval dále k „veliké řece“ na východě.
Du Chaillu doufal, že ona velká řeka, o níž mluvili domorodci, je Kongo či některý z jeho přítoků, ve skutečnosti se ale jednalo o horní tok Ogooué. To už se ale nedozvěděl, neboť v polovině roku 1865 se mu rozutekli nosiči a musel se vrátit; nejvýchodnější dosaženou souřadnicí bylo 12° 30’ východní délky. Právě v oblasti, kam došel nejdále, se jako první Evropan moderní doby setkal s lidmi trpasličího vzrůstu – Pygmeji; i tentokrát ale byl obviněn z toho, že si vše vymyslel, než jeho informace potvrdil Schweinfurth. Baron Prášil mezi cestovateli tentokrát mluvil pravdu.
V pozdějších letech se Du Chaillu zabýval i výzkumy severských končin, ale nijak v tom nevynikl. S jeho jménem se dnes na mapě setkáme v regionu, který jej proslavil – jménem Massif Du Chaillu se označuje vysočina v oblasti dolního toku řeky Kongo.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
