Pařížská zákoutí: nejstarší strom, nejužší dům nebo Ptačí trh

1. Nejstarší strom v Paříži

Pár kroků od katedrály Notre-Dame, kousek od Latinské čtvrti, těsně při starém anglo-saxónském knihkupectví Shakespeare and Company se na malém náměstí René Viviani nachází strom, který již něco viděl a slyšel, svědek historie několik století. Je stařičký, pokroucený, podepřený betonovou podporou, obrostlý břečťanem, obklopen starými budovami. V jeho stínu na lavičkách, které jsou kolem něho, posedávají turisté se sendviči, fotoaparáty nebo knížkou v ruce, lidé debatují, relaxují.

Starý „robinier“ (bílý akát), zasazený v roce 1602, dává respekt malému náměstí René Viviani. Jeho stín sousedí s kostelem Saint Julien le Pauvre, pocházejícím ze VI. století. Normani kostel zničili v 9. století a na jeho ruinách v 13. století byl postaven nový kostel. Název stromu „robinier“ pochází ze jména Jeana Robina (1550/1629), botanisty krále Henrika IV, který ho do Francie přinesl. První bílý akát byl zasazen na náměstí Place Dauphine v roce 1601, avšak již dávno tam není. Z tohoto stromu vzešly další dva pařížské bílé akáty: jeden na náměstí Viviani a druhý v zahradě Jardin des Plantes v roce 1636.

2. Ptačí trh

U Justičního paláce na ostrově Ile de la Cité, na náměstí Louis-Lépine, si nelze nevšimnout proslulý trh rostlin a květin. Trh, který je součástí Paříže od roku 1808, v zelených kovových krytých stáncích nabízí různé druhy a barvy orchidejí, rododendronů, kaktusů; exotických rostlin a množství jiných květů či zahradnických ozdob.  Mnozí turisté však nevědí, že jednou týdně se tento trh stává „marché aux oiseaux“ – ptačím trhem. Už při východu ze zastávky metra Cité při posledních schodech se vám do uší dostává veselé štěbetání nesčetných druhů andulek, kanárků, kolibříků, či papoušků. V klecích poukládaných na zemi zde najdete i kurovité domácí ptactvo, kohouty a dokonce za 10 euro si můžete koupit i holuba. Kromě ptactva jsou tu i akvária s barevnými rybkami, křečci, králíci, morčata a pytle s ptačím zobem.

3. Nejužší dům v Paříži

Na první pohled při chůzi kolem si ani neuvědomíte, že jde o zvláštní dům. Budí dojem jakéhosi přirozeného spojítka mezi dvěma mnohem vyššími pětipatrovými sousedními domy. Avšak podíváte-li se blíže, zjistíte, že drobný obchod s košilemi a džínami má svou vlastní identitu.

Tento maličký 1,10 m široký a 5 metrů vysoký dvoupodlažní dům byl postaven namísto pasáže mezi ulicemi „La rue du Château d’Eau“ a „Rue du Faubourg Saint Martin“. Blog „Histoires de Paris“ uvádí, že původem výstavby domu byla záhadná záležitost s dědictvím: rodina vlastnící pasáž mezi ulicemi „Rue du Château-d’Eau“ a „Rue du Faubourg-Saint-Martin“ ucpala tímto miniaturním domem pasáž, a tak ukončila hádky mezi různými dědici. Časem se opravna bot, která zde byla od 19. století, proměnila na obchod se zbožím pro miminka a v současnosti je zde obchod s pánským oblečením.

4. Akvárium CinéAqua na Tracadéru

Je horko, nejste však u moře, ale v centru Paříže na sluncem rozpáleném Trocadéru. Kromě četných stánků s občerstvením, můžete zvolit i jiné ochlazení, vejděte do Akvária nacházejícím se jen pár metrů od Eiffelovky. Nemusíte mít ani potápěčskou výbavu a jste svědkem neuvěřitelně pestré palety barev okolo 10 tisíc ryb a rybiček podivných tvarů a barev, jejichž ostrost a sytost příroda dovedla do dokonalosti.

Kuriozitou akvária je takzvaný „tunnel des requins“ (žraločí tunel), jde o prosklený tunel, kterým když procházíte, zmocní se vás zvláštní pocit. Přímo nad hlavami plavou žraloci jako by byly kolem vás ve vodě. Jen pocit sucha uklidňuje, naštěstí bariéra mezi vámi a plovoucími žraloky existuje. Vodní nádrž, v níž mimo jiných ryb plave i 26 žraloků, je se svými 3 miliony litrů vody největší v celé Francii.

Na konci prohlídky se nedá odejít bez pozastavení „Bassin des caresses“ (bazén k dotýkání), je to mělký bazén, do kterého můžete namočit ruce a dotknout se různých ryb, některé jsou doslova přítulné a samy se přijdou otřít o vaše ruce.

5. Akvadukt v Arcueil-Cachan

Ti, kteří se do Paříže opakovaně vracejí, se možná nechají svést zvědavostí a vydají se na objevování četných krás v okolí Paříže. Jedním z unikátních jevů, které rozhodně stojí za o pár minut delší jízdu linkou RER B je 13 km dlouhý akvadukt Médicis na hranici městeček Arcueil a Cachan na jihu Paříže. Obyvatelé města Cachan pyšně tvrdí, že akvadukt se nachází v Cachan a obyvatelé města Arcueil samozřejmě tvrdí totéž o svém městě. Zastávka metra linky RER B se jmenuje diplomaticky Arcueil-Cachan.

Svému jménu vděčí za skutečnost, že byl postaven na podnět Henriho IV. v letech 1613-1623. K výstavbě nového akvaduktu dohnali Henriho IV. problémy s vodou v Paříži – nekvalitní voda ze znečištěných studní. Projekt je však pozastaven kvůli zavraždění Henriho IV. v roce 1610. Vdova Marie de Médicis bere projekt do svých rukou, aby zásobila vodou fontány Lucemburské zahrady a její paláce, které byly právě ve výstavbě. Práce, zaměstnávající kolem 600 dělníků, se kvůli častým dešťům prodlužují z plánovaných 3 let na 10 let. Kuriozitou je, že od roku 1904 až do dnes voda z akvaduktu zásobuje jezero v turisticky známém parku Montsouris na jihu Paříže.

6. Bouquinistes – prodejci knih na březích Seiny

„Bouquinistes“ je slovo patřící k Paříži, které se snad už ani nemusí překládat. Dřevěné, zeleně nabarvené stánky, lemující nábřeží Seiny zná každý. Prodavači starých knih, časopisů i drobných suvenýrů jsou neodmyslitelnousoučástí historie a šarmu Paříže. Na tisíc dřevěných“mini-antikvariátů“ ve formě skládacích dřevěných a kovových stánků, přes 300 000 knih, 217 „bukinistů“ -knihkupců, to vše je několik kilometrů kulturní procházky podél Seiny.

7. Centquatre 104

Historie místa s názvem „Centquatre“ (104) je více než kuriózní. Budova, která dnes připomíná starou železniční stanici, byla postavena v roce 1873 na základě nařízení diecéze. Od roku 1905 zde bylo pohřebnictví. V roce 1905 se oddělila církev od státu a každý zesnulý měl právo na pohřeb. A to bez ohledu na náboženské vyznání, rodinný stav (dříve rozvedené ženy se musely pohřbívat v noci), či na okolnosti smrti. Městský monopol spravoval truhly, pohřební auta a hřbitovy. Zákon „Sueur“ z 8. ledna 1993 znamenal konec monopolu a tak na ulici d‘Aubervilliers pohřebnická činnost začala upadat, až po odchod posledního zaměstnance v roce 1997. V roce 2001 začínají rehabilitační práce, a v roce 2008 se místo otevírá veřejnosti pod názvem Cenquatre.

„Stočtyřka“ je prostorem tvorby, experimentování, inovací, neustále obohacována vibracemi moderního světa. Je místem přátelské výměny mezi umělci a veřejností, moderním komplexem, kde se konají koncerty, představení, výstavy designu, moderního umění, sportovní a taneční představení. Lidé se zde volně přidávají do různých cvičení a pohybových variací. Všechny věkové skupiny zde bez ostychu zkoušejí hip-hopové pohyby. Opodál v chodbě sedí skupina mladých dívek, která se připravuje na floor dance, o kousek dále slyšíme rapové písničky. V místnosti s vysokým stropem v rohu křičí dívka na svého partnera a výhružky ji jdou z očí. Po chvíli si uvědomíte, že procvičují nějakou divadelní scénu. Na taneční podlaze sedí naproti sobě chlapec s dívkou a ujídají z obrovské pizzy. Velmi příjemná, inspirující a uvolněná atmosféra dělá z místa hodnotný stánek všech kultur a žánrů.