Mexický stát Michoacán je podle amerického ministerstva zahraničí pro rok 2018 vyhlášen jako nebezpečný a americkým občanům se tam nedoporučuje cestovat.
Hlavním důvodem je údajně aktivita drogových kartelů, které se v posledních letech zaměřili na tamní prosperující avokádové plantáže. My, jakožto neameričtí občané, jsme se rozhodli, že to risknem a Michoacán jsme během našeho putování Mexikem navštívili. Jedno z nejzajímavějších míst v Michoacánu, podle našeho názoru, bylo město Paracho.
Paracho leží v nadmořské výšce přes 2200m a je obklopeno převážně borovicovými lesy. Historie jeho založení má několik verzí. Jedna uvádí, že první jeho obyvatelé utekli z města Pajacuarán a z obavy před španělskými dobyvateli se přes den ukrývali v lesích a v noci putovali. Strastiplná cesta trvala několik měsíců a hodně jich zahynulo hladem nebo v soubojích s jinými indiánskými kmeny, spojenci Španělů. Později se usadili v hustých, nepřístupných lesích na místě, kde leží dnešní Paracho. Druhá verze uvádí, že místo bylo osídleno již před příchodem Španělů.
Ať tak či onak, jisté je, že Španělé začali obracet původní obyvatelstvo na křesťanskou víru, což samozřejmě mnohdy probíhalo velmi násilně. V roce 1536 se ale stal biskupem Michoacánu Vasco de Quiroga. Ten je znám jako ochránce původních obyvatel a byl například členem tribunálu, který rozhodl poslat v okovech zpátky do Španělska krutého conquistadora Nuno Beltrána de Guzmán. Také založil v Santa Fe, dnešním Mexico City, nemocnici a bojoval proti otroctví původních obyvatel.
Především se ale Vasco de Quiroga zhlédl v díle Sira Thomase Morea „Utopia“ a podle jeho vzoru vzdělával původní obyvatele v náboženství, řemeslech a základech samosprávy. Každé město se mělo stát centrem průmyslu. Pracovní doba byla 6 hodin denně a všichni měli přispívat stejně ke společnému blahu. Jeho úsilí bylo velmi úspěšné a byl původními obyvateli, kteří mu přezdívali Tata Vasco (otec Vasco) velmi oblíben. Pomohl každé vesnici osvojit si své specializované řemeslo. Od výroby masek nebo hrnčířství až po výrobu hudebních nástrojů. Po jeho smrti v roce 1565 se sice utopická zřízení rozpadla, ale řemesla se zachovala. A právě tak se do Paracha před téměř 500 lety dostalo řemeslné umění výroby hudebních nástrojů.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Hned při vjezdu do města Vás upoutá kruhový objezd, v jehož středu stojí obří kytara. Pokud jedete autem, budete mít dost času dívat se kolem sebe. V mexických městech a vesnicích jsou na cestách totiž velice populární zpomalovače, které jsou téměř všude. Většinou i několik za sebou. Kytary a další hudební nástroje jsou zde k vidění doslova na každém rohu. Na ulicích i v obchodech.
Současné Paracho má něco přes 37 000 obyvatel a uvádí se, že zde je 1000 – 1200 výrobců hudebních nástrojů. Kromě kytar se zde vyrábí i housle, kontrabasy, mandolíny a charanga. To je nástroj podobný loutně s deseti strunami. Dále zde můžete narazit na guitarrony, což jsou tradiční mexické akustické basové kytary, tricordie, 12-ti strunné obdoby mandolín, ukulele a Vihuely – 5-ti strunné kytary, které jsou často součástí tradičních mariachi kapel.
Izolovaná poloha města vytvořila ideální podmínky pro to, aby mohly být řemeslné vědomosti nerušeně předávány v rámci rodiny. Pro mladé lidi nebylo až tak jednoduché odejít za prací jinam a tak většinou zůstávali a pokračovali v řemeslné tradici. V dnešních dnech je výroba nástrojů mnohem modernější proces, i když je zde stále dost řemeslníků, kteří vyrábí hudební nástroje téměř stejně jako jejich pradědové. Dávno se také pro výrobu nepoužívají pouze místní suroviny. Na nejkvalitnější nástroje se používá dřevo z Brazílie, Indie, Kanady nebo Spojených Států.
Od 70. let se zde vždy začátkem srpna pořádá Festival de Guitarra de Paracho, který je hojně navštěvován lidmi z celého Mexika i zahraničí a pro mnohé je kytarovým svátkem číslo jedna. Letos se konal již jeho 45. ročník. Za více než týden mohou návštěvníci shlédnout množství koncertů, výstav a soutěží, ve kterých se utkávají výrobci kytar nejen místní, ale celého Mexika.
Loni uveden animovaný film Coco, příběh mexického chlapce Miguela, který se chce stát uznávaným kytaristou, se v Mexiku stal nejúspěšnějším filmem všech dob. Svůj podíl na tom má i Paracho. German Vazquez, 65 letý rodák z Paracha, který dnes žije v Los Angeles totiž navrhnul design Miguelovy kytary. Popularita snímku se odrazila i na prodeji kytar v samotném Parachu. Nejenže je bílá kytara s černým zdobením k vidění všude v obchodech, ale stejná barevná úprava převažuje také v exportu do zahraničí. I obří kytara na kruhovém objezdu při vjezdu do města, která byla původně bronzová, je dnes v barvách slavného filmu.
Paracho rozhodně stojí za návštěvu a fanoušci hudebních nástrojů by jistě neměli problém strávit zde i více než jeden den.
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
Výběr testerů Světa outdooru
