Pár přípodotků ze Sýrie – rady pro cestovatele

Vízum

Na webových stránkách slibuje syrská ambasáda udělit do tří dnů, ale lepší je to ověřit. Když si totiž třeba na poslední chvíli napíšete do víza, že jste sice turista, ale profesí novinář, čeká vás sprcha, že povolení musí dát syrské ministerstvo informací – a to trvá až tři měsíce (a ne vždy se musí přímo v Damašku přimluvit syrská velvyslankyně…).

Doprava

Z letiště v Damašku do centra města se vyplatí jet autobusem. Jezdí každou půlhodinu (i v noci), staví přímo před letištní halou a stojí to pro jednoho člověka a bágl 75 syrských liber (1 americký dolar je asi 46 SP). Taxíkem je to podstatně dražší. Zpátky na letiště odjíždí autobus z místa kousek od centra, ale špatně se to hledá. Lze se tam svézt taxíkem, místo se jmenuje Baramka.

Velký pozor při odletu z Damašku! Kdokoli vyjma dětí platí na letišti při odletu taxu ministerstvu vnitra ve výši 1500 SP (33 dolarů, lze si na místě vyměnit). Bez bumážky o zaplacení vás nepustí dál, takže neutrácet všechny peníze!

V Sýrii funguje dobrá síť velkých, kvalitních a levných klimatizovaných autobusů mezi všemi většími městy. Lístky (s místenkami) se prodávají vždy v příslušné kanceláři (ne až v busu!), je nutno se doptat. Cizinec musí při koupi lístku ukázat pas, na autobusových nádražích jsou i bezpečnostní rámy. Ceny jsou vlídné (Damašek-Palmyra 200 SP, Damašek-Aleppo 250 SP, Damašek-Tartus 105 SP, Damašek-Bosra 105 SP apod). V autobusech pekelně řve TV s arabským akčním filmem či telenovelou, takže kdo chce spát, špunty do uší s sebou. Na různé směry jsou v Damašku různá autobusová nádraží a i taxikáři v tom mají hodně velký zmatek. Na většinu směrů (Palmyra, Aleppo aj) se jede z autobusáku s názvem Harasta pulman na východě města, do Bosry z autobusáku Sanomario, do Malúly z autobusáku Zablatani atd.

Ve velkých městech jsou levné i městské busy (lístek cca 40 SP), ale je problém se dopátrat, kam jedou a kde vystoupit, vše je v arabštině. Jinak po městech i mezi městy na kratší vzdálenost jezdí malé mikrobusy, dolmusy. Ceny také vlídné (Damašek-Malúla, což je asi 50 km, jen 40 SP).

Jinak všude moře žlutých taxíků, ale tam je nutné se poprat o každou cenu, na začátku nasadí až několikanásobek běžné taxy. Když se na ceně taxíka nedohodnete dřív, než se rozjede, a pak po nedohodě chcete po pár desítkách metrů vystoupit, chce taxikář i za těch pár metrů, co vás popovezl, nekřesťanskou sumu. Nediskutovat a trvat si na své ceně. Obvyklé svezení po Damašku pro cizince cca 100-200 SP, domorodec to má tak za 30-50 SP. Taxametr je naprostá výjimka. Menší lupiči jsou starší řidiči v oprýskaných autech.

Nejširší nabídku průvodců a map Sýrie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ubytování

Pozor, jméno hotelu chtějí vědět hned na letišti na pasovce! Tak kdo nemá nic dojednané dopředu, stačí říct třeba hotel Al Haramain nebo Al Rabia, ty jsou v centru. Oba zmíněné hotely lze doporučit (i když jsou dražší, dvojlůžkový pokoj cca 1000-1800 SP podle vybavení, mnohem levněji lze spát na matracích na střeše hotelu), jsou to spíš takové hostely, jsou čisté, bydlí tam hodně báglistů, kousek od nich je příjemná kosmopolitní restaurace, kde se scházejí cizinci, nedaleko je i internetová kavárna.

Jinak mimo Damašek je to různé, někde špína a švábi (ale zase levno, i 400 SP za dvojlůžkový pokoj), vyplatí se mít s sebou vlastní prostěradlo, naopak spacák nebyl v období první poloviny září vůbec třeba. V Aleppu lze doporučit hotel Al Kesser, v Hamě hotel Cairo, v Tartusu už o něco méně hotel Republica.

Lze domlouvat i privát. Třeba v Bosře je jediný – a drahý – hotel, ale lze se v restauraci u amfiteátru dohodnout a bydlíte v privátu přímo mezi antickými sloupy (ale pozor na hospodského Zacharíu – vydává se za archeologa, vnucuje vám ke koupi údajně pravé římské mince a prohlídku města s výkladem, celý by se rozdal, ale pak vám naúčtuje za večeři ve svém pajzlu cca trojnásobek toho, za kolik pořídíte slušnou večeři v Damašku!).

Se spaním venku jsme se nesetkali.

Informace

Informačních kanceláří a turistických center je minimálně, jedno je v Damašku, dají tam mapy i informace, ale ne moc nadšeně, o vše je třeba si říct.

Ve městech mluví dost lidí aspoň trochu anglicky. Vyjma moderních čtvrtí jsou nápisy vesměs jen v arabštině.

Vyplatí se před cestou naučit se arabské číslice (čísla nástupišť, pokojů, výjimečně je někde i nějaká cenovka). Kdo zapomene, stačí to dohnat na místě pohledem na espézetky, tam jsou čísla v arabských i našich číslicích.

Nákupy

Jak už zmíněno, cenovky jsou málokde – a cizince se obvykle snaží obrat. Smlouvat se vyplatí hlavně v taxících a menších obchůdkách nebo na trhu. Na všechny ceny se radši ptát předem, i když se prodavač, číšník nebo taxikář kroutí.

Jídlo, pití

Balená voda je dostupná skoro všude, obvykle i chlazená (skoro všude jednotná cena 25 SP za 1,5 litru). Plechovka coly je obvykle za 15-25 SP (v restauraci 35 SP), velká dvoulitrovka coly za 40 SP.

Večeře v restauraci pro dva (půlka kuřete, salát, hranolky, chleba, hummus, majonéza) se dá pořídit už od 250 SP.

I v době ramadánu se cizinec v restauraci nají i před západem slunce, často ho ale odvedou někam nahoru, asi aby moc neprovokoval. Pozor na jakousi původně tureckou specialitu, která se v Sýrii jí jen v době ramadánu (jakási střeva plněná hodně mastnou směsí rýže a kdovíčeho všeho), ta je fakt pro silné žaludky.

Vstupy

Někde se platí, u mnoha historických památek (třeba většina antické Palmyry) nikoliv, nejvýše ale tak 150 SP.

Nebezpečí

Nesetkali jsme se s žádnými hady a podobnou havětí, jen občas spoustou ještěrek. A pekelně dotěrnými kočkami. S výjimkou Bosry jsme nepotkali ani komáry – a i tam jen minimálně.

Děti občas chtějí bakšiš, ale nenarazili jsme na žádné pokusy o krádeže. Dotěrnost obchodníků, známá z Egypta či Tuniska, je v Sýrii hodně výjimečná, je tu málo turistů.

Ženská by měla mít s sebou šátek na zahalení, v některých oblastech bez něj budí až moc velkou pozornost.

Málokdo se vyhne průjmu z jídla nebo vody (třeba v zálivce salátu, ledu v pití apod.).  V lékárně lze na to koupit levný lék (cca 70 SP).

Jakkoliv Syřani jezdí v autech jak prasata, nehodu jsme viděli jedinou.