Nepůvodní druh žáby, přivezený na Papuu Novou Guineu ze zemědělských důvodů, nyní představuje vážný ekologický problém. Jeho rozsah a možná řešení se v květnu vydá zkoumat projekt podpořený Expedičním Fondem.
Ropucha obrovská se na PNG dostala záměrným vypuštěním. Původně měla sloužit jako predátor hmyzích škůdců na plantážích cukrové třtiny, ale rozšířila se po okolí, vymkla kontrole a nyní je podobně jako v Austrálii nebo třeba na Hawaji velkým problémem.
Narozdíl od původních druhů žab je jedovatá, takže zvířata, co žáby běžně požírají, umírají na otravu a ona se může dále šířit. Je také mnohem větší než původní druhy žab, takže je jim silným konkurentem a řadu z nich také požírá. Navíc je přenašečem řady onemocnění a parazitů, vůči nimž je odolná. Celkově se tedy jedná o velmi problematický druh, který má závažný dopad na potravní řetězce a společenstva původních druhů.
O jejím rozšíření na Nové Guineii se toho ale ví jen málo. Současné údaje jsou kusé a nesystematické, což neumožňuje podniknout proti jejímu šíření cílený zásah, který by stále ještě mohl být úspěšný (rozsah rozšíření a škody nejsou zdaleka tak velké jako např. v Austrálii). Cílem tohoto projektu je tedy její výskyt zmapovat, dozvědět se více o cestách a rychlosti jejího šíření a navrhnout možnosti, jak dalšímu šíření zabránit.
Expediční Fond podpořil tento projekt finanční podporou (10.000,-Kč), materiální podporou od firmy HUMI Outdoor (5.000,-Kč) a vodotěsnými vaky firmy GUMOTEX.
Proč jste si vybral tuto papuánskou provincii?
Provincii Madang jsem si vybral z několika důvodů. Jednak je to místo, kde byla na PNG poprvé vysazena, takže se jedná o jedno z center jejího šíření, navíc je z větší části tvořena nížinami, kterým dává ropucha přednost. Navíc má jednu z nejhustších sítí cest a silnic v rámci celé PNG, takže je možné v krátké době objet poměrně hodně míst. Pak je to také relativní znalost této provincie, kde jsem strávil většinu ze svého ročního pobytu v roce 2004 i z kratšího pobytu v roce 2006. Navštívil jsem přitom různá i značně odlehlá místa a mám kontakty na řadu místních komunit, což je základním předpokladem, aby byla cesta a celá výzkumná snaha úspěšná. Díky předchozímu pobytu také znám jazyk a mohu se domluvit a mám zkušenosti i s jednáním s místními občas značně divokými a náladovými obyvateli. Provincie Madang ale patří k těm klidnějším, takže je zde menší riziko přepadení nebo vypuknutí lokální války, což je dalším důvodem, proč jsem zvolil ji.
Jak bude v praxi výzkum probíhat?
Konkrétní průběh projektu si představuji tak, že po příletu do Madangu a krátkém pobytu na výzkumné stanici NGBRC se vydám s jedním z jejich studentů nebo zaměstnanců, který mi bude s projektem pomáhat, do vnitrozemí. Začneme na severozápadě u ústí řeky Ramu a budeme směřovat východním směrem ke křižovatce s Highlands highway. Postupně budeme navštěvovat nejvzdálenější vesnice dosažitelné vozidlem (místní doprava), kde budeme za pomoci místních obyvatel hledat ropuchy, vodní plochy s jejími vajíčky a pulci (jiné ropuchy na PNG nežijí, takže se dají velmi snadno poznat) a také zaznamenávat typ prostředí, v kterém se vyskytují i kterým vede cesta, po níž jsme se do vesnice dostali. Dotazy budeme zjišťovat také to, jak dlouho již žáby v daném místě žijí, abych mohl později odhadnout rychlost jejího šíření. Pokud v koncovém bodě zjistíme, že se zde ropuchy nevyskytují, budeme se pohybovat zpátky k pobřeží, dokud nenarazíme na místo, kde se vyskytuje. V případě, že bude výskyt pozitivní, vydáme se naopak pěšky do vnitrozemí do dalších vesnic, abychom, zjistili, jak daleko už pronikla. Tímto způsobem postupně navštívíme okolí vesnic Giri/Makarup, Josephstaal, Reinduk, Basken, Wanang, Wabusarik, Sogram, Bundi a Gusip. Kromě toho podnikneme i letecký přesun do oblasti Simbai, případně i Kwanga, které jsou po zemi z pobřeží nedostupné a i zde budeme pátrat po výskytu ropuch podobně jako ve vesnicích napojených na pobřežní cestu.
Antonín Krása ukončil VŠ vzdělání v oboru ekotoxikologie, a nyní dělá doktorské studium ekologie (obě na MU v Brně). Výzkumnou praxi má především z ročního pobytu na výzkumné stanici New Guinea Binatang Research Center v Madangu. Jinak je aktivním cestovatelem a jeho články vycházejí v předních cestovatelských médiích.
