Na sto mil divokého a nezastavěného pobřeží Tichého oceánu zvané Big Sur, které začíná za městečkem Monterey a končí u hradu Hearst, jsem se moc těšila.
13. den Úterý 17.5.2005
Na sto mil divokého a nezastavěného pobřeží Tichého oceánu zvané Big Sur, které začíná za městečkem Monterey a končí u hradu Hearst, jsem se moc těšila. Cesta č. 1 byla téměř prázdná, a tak jsme se mohli v klidu kochat úchvatnými pohledy na krajinu, na divoké moře s modrozelenou vodou, na vysoké skalní útesy a skály. Big Sur je prý jedno z nejdivočejších a nejkrásnějších pobřeží na světě, které je velmi málo osídleno. Škoda, že je voda v Pacifiku tak strašně studená, lákala ke koupání. Bez neoprenu sem ale nikdo nevleze.
Monterey
Ránojsmeudělali zastávku v městečku Monterey. Za vlády Španělů a Mexičanů to bylo velké živé přístavní město a taky hlavní město Kalifornie. Dochovalo se v něm spousta starých domů v koloniálním stylu a 37 památek Státního historického parku mezi sebou propojuje stezka Path of History. Organizují se zde pěší prohlídky.
Volně jsme část prošli a potom jsme se vydali k přístavišti, kde jsme viděli bývalou slavnourybí konzervárnu, o které psal John Steinback v románu Na plechárně. Opuštěné tovární budovy byly v sedmdesátých letech znovu otevřeny coby nákupní střediska a restaurace.
Kousek odsud je obrovské akvárium, prý jedna z největších a nejúžasnějších expozic podmořského života na světě. Přemýšleli jsme, jestli počkat hodinu do jeho otevření, ale nakonec jsme se rozhodli, že to necháme „napříště“. Prohlídka prý zabere celý den, ale za to si můžete v obřím tanku hladit rejnoky nebo obdivovat fantastickou expozici medúz.
Není státní park jako státní park
Potom jsme pokračovali dál a zastavili v SP Burns. Zaplatili jsme pár dolarů jako vstup a prošli nepěkným lesem kolem několika obřích sekvojí až k malému vodopádku. Po tom, co jsme viděli NP Sequoia a Yosemite, se opravdu nedalo čekat, že by nás to nějak okouzlilo….
Tento park jsme si spletli s parkem s podobným názvem a sice SP Julia Pfeiffer Burns, který leží asi 10 mil dál a který nenavštívit by byla věčná škoda. Vstupné zde platilo z předchozího parku. Prošli jsme několikametrovým tunelem pod silnicí a ocitli jsme se nad mořskými útesy, burácejícím mořem, vodopádem, bělostnou pláží a překrásnou květenou. Vůbec se mi odsud nechtělo odcházet. Pořádně jsem si vrývala do paměti krásu toho místa. Čas kvapil a pakliže jsme ještě chtěli stihnou Hearst Castle nedaleko odsud, museli jsme pospíšit.
Rypouši na Bílých kamenech
Ještě jednu zastávku jsme přece jen udělali. Nedaleko vstupu do zámku, v blízkosti městečka San Simeon, je oblast pláží zvaná Piedras Blancas – Bílé kameny. Toto místo si vybrali jako svůj domov rypouši severní, největší ploutvonožci severní polokoule. Jsou to obrovská zvířata dosahující váhy 2 – 2,5 tuny. V 19. století byli téměř vyhubeni, protože se lovili pro olej na svícení a lovci byli schopni pobít 300 až 400 kusů denně, aby získali z jednoho jedince i 3 hektolitry. Kromě kůže se pak všechno vyhazovalo. Zůstalo jen asi 50 – 100 zvířat v oblasti ostrova Guadalupe a v roce 1922 vydalo Mexiko zákaz lovu těchto zvířat.
Na tomto místě se objevily první dvě desítky kusů v listopadu 1990 a v zimě 1992 se narodilo první mládě. Už o 4 roky později bylo těch mláďat tisíc a kolonie se rozšířila na všechny dostupné pláže podél silnice. Počet se odhaduje na 10.000 kusů.
Několik dobrovolníků z nedalekého San Simeonu vytvořilo v roce 1997 neziskovou organizaci s názvem Přátelé rypoušů severních a pomocí darů vytvořili u silnice parkoviště, pozorovací stanoviště, informační tabule a hlavně plot. Někteří návštěvníci totiž podceňujísituaci a hbitost, kterou by od těchto nemotorů nikdo nečekal.
Pozorování zvířat je nejlepší v době vrhu mláďat. Kolem nás se pohybovalo několik dalších zvířat – veverky, čipmani, raci apod., kteří se „přiživovali“ na slávě velikánů a zcela ochočeni od nás přijímali zbytky jídel. (Prý se to nemá, ale odolejte!)
Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Poklady zámku magnáta Hearsta
Do Hearst Castle, extravagantního sídla extravagantního multimiliardáře J.W.Hearsta, jsme se dostali kolem druhé hodiny. Měli jsme štěstí, že jsme bez problémů dostali vstupenky, protože v sezóně je člověk bez šance bez předchozí rezervace. Zaplatili jsme za osobu 21 dolarů a vybrali jsme si z nabídky čtyř okruhů tu základní, nejhezčí cestu „Experience tour“.
Nastoupili jsme do schuttle busu, který nás zavezl až na vrchol kopce, kde je postaven jeden z nejextravagantnějších domů na světě, kam často jezdívaly slavné osoby jako Winston Churchill, Charlie Chaplin, G.B.Show, Charles Lindbergh a další. Ujal se nás sympatický a charizmatický průvodce, který nás provedl upravenými zahradami, ukázal nám úžasný Neptunův bazén, kde pan Hearst denně několik minut plaval, aby si udržel dobrou kondici do vysokých let (zemřel až v 88). Bazén bývá plněn pramenitou vodou a je lemovaný řeckými sloupy. Podobně kouzelný bazén jsme viděli i vevnitř.
Navštívili jsme dům pro hosty Casa del Sol, hlavní budovu na zámku Casa Grande, která zvenku vypadá jako španělský klášter a je několikanásobně zpevněná proti zemětřesení, obložená kameny a štukem, Hearstovu pracovnu, ložnici, jídelnu, biliárový pokoj, soukromé kino a další.
Na střeše vnitřního bazénu pobízely ke sportu dva tenisové kurty. Všechny místnosti byly nacpány k prasknutí všelijakými řeckými vázami, sochami, gotickými krby, středověkými gobelíny a obrazy. Jednalo se samozřejmě o originály, přivezené z Evropy.
W. Hearst byl jediný syn multimilionářského důlního inženýra a vyrůstal nějakou dobu na Starém kontinentu. Stal se z něho novinář, byl žákem vynálezce senzacechtivé novinařiny Josepha Pulitzera. Později vydával svůj vlastní list Morning Journal. Ve 30. letech ovládal většinu novin, časopisů a později i rozhlasových stanic. Kromě toho vlastnil dvě filmová studia a produkoval asi 120 filmů. Byl o něm natočen film Občan Kane (Citizen Kane) a byl v něm často zobrazován jako nestvůra toužící po moci. Vzdor svému nacionalismu a válečnému štváčství byl politicky na středu a dvě volební období sloužil ve Sněmovně Reprezentantů.
Práce na Hearstově ranči o rozloze 100 tisíc hektarů začaly v roce 1919, ale hrad nebyl nikdy zcela dokončen. Hlavní slovo zde měla subtilní architektka Julia Morganová, která neměla lehký úkol. Pořád se něco předělávalo, protože byla přivážena stále nová a nová díla a exponáty, takže se již postavené zdi bořily a předělávaly, aby se to tam vše vlezlo, a navíc byl Hearst nesmírný puntičkář a detailista.
Úplně na závěr jsme se vrátili schuttlem do Visitor centra, mrkli se na Gift shop se suvenýry, které jsou stejné v celých USA, jen se obměňují nápisy, a počkali si na zahájení kina IMAX, které jsme měli v ceně. Shlédli jsme dojemný příběh malého chlapce, který si uskutečnil své dětské sny, a plni dojmů jsme nasedli do našeho Pontiaka a vydali se směrem k LA, vzdálenému 240 mil.
Exkurze do obchoďáku
Jeli jsme až do setmění po naší silnici č. 1 a kolem půl deváté jsme zakotvili u obchodního domu Home Depot, který jsem si nemohla nechat ujít, když pracuji v podobném obchodním domě a někteří mí kolegové jsou do H.D. vysílanína služební cesty. Co kdyby mi někdo nakonec přispěl na letenky? Prohlížela jsem si jednotlivá oddělení přes hodinu, měli otevřeno až do desíti, prohodila jsem pár slov s „kolegou“ v barvách, posbírala prospekty a po hygieně na místním WC jsem zalezla do auta, kde nás čekala druhá noc na sedadlech. Nepohodlné přespání proběhlo opět bez problémů, nikdo nás nerušil, dokonce jsme se ani neprobudili chladem.
