Po vzoru strýce se stal badatelem a polárníkem. Procestoval Aljašku nebo Antarktidu. Přes to, že jeho výpravy nebyly tak úspěšné jako strýcovo, využil své poznatky z cest jako profesor geografie na univerzitě.
NORDENSKJÖLD Otto Gustav (* 6. 12. 1869, Sjögle, Švédsko, † 3. 6. 1928, Göteborg, Švédsko) – švédský geograf a geolog, polární badatel
Ve dlouhé řadě seděli jsme na okraji ledu nemohouce zraků svých od „Antarktiky“ odtrhnouti. Zase byla přihnána k nám blíže. Stroj dosud pracoval – i pumpy ještě skřípaly. Ale hluk byl stále slabší a slabší – dech lodi slábl a pohasínal. Zvolna klesala loď víc a víc – teď zmizelo jméno na předku – teď dosahovala voda až k obrubové liště a s rachotem hrnuly se kusy ledu a spousty vody na palubu.
Dramatické líčení konce švédské polární lodi uprostřed jihopolárního ledu představuje jakousi tečku za téměř dvouletým pobytem výpravy, kterou vedl Otto Gustav Nordenskjöld k pobřeží Antarktidy na počátku 20. století.
Její vůdce byl synovcem N. A. E. Nordenskjölda a v rodinných tradicích se věnoval geologii a mineralogii. Po strýcově vzoru obrátil pozornost k polárním končinám. Jako příprava mu sloužila expedice, kterou vedl do Patagonie a na Ohňovou zemi v letech 1895–97. O rok později (1898) procestoval Aljašku a roku 1900 východní Grónsko.
Výprava do Antarktidy
Na lodi Antarctic vyplula výprava O. G. Nordenskjölda 16. října 1901 z Göteborgu. Minula Kapverdské ostrovy (16. 11.), přetnula rovník (23. 11.) a zamířila k jihoamerickému pobřeží. 15. 12. 1901 přistála v Buenos Aires. Posádce velel zkušený norský velrybář Carl Anton Larsen (1860–1924), který již dříve (1892–93, 1893–94) podnikl polární plavby na lodi Jason k antarktickému pobřeží. Při nich pronikl až k 68° 10’ jižní šířky a jako první popsal pobřeží Grahamovy země.
S nadcházejícím jihopolárním létem (1901–02) vyplul Antarctic z ústí La Platy a zamířil k Falklandským ostrovům (31. 12.) a k pobřeží Antarktidy. 10. ledna 1902 se u ostrova Krále Jiřího ozvalo toužebně očekávané volání Země na dohled! Mezi ostrovy a ostrůvky, lemujícími Grahamovu zemi (resp. Pobřeží Ludvíka Filipa), se Antarctic dostal do Weddellova moře. Kry a ledovce provázely plavbu lodi, jejíž posádka začínala hledat místo k přezimování. Na počátku února 1902 dosáhla 63° 07’ jižní šířky. Zatímco Antarctic se vzdálil do teplejších vod, polárníci pod Nordenskjöldovým vedením vystavěli v blízkosti ledovce Snow Hill stanici uzpůsobenou pro dlouhou polární zimu.
S koncem polární noci se švédští polárníci vydávali na saních a na člunech na průzkumné cesty po ledovém kontinentu. Prováděli meteorologická měření a geologický průzkum (k nejvýznačnějším objevům patří nález fosilních rostlin); všímali si i projevů života v zemi většinou pokryté sněhem a ledem. V novém létě se nedočkali připlutí Antarctiku, který uváznul v ledu a byl jím v únoru 1903 rozdrcen. Nordenskjöldova skupina se musela připravit na druhé přezimování. Pokračovala přitom dále v průzkumu antarktické pevniny. Polárníci objevili průliv oddělující Rossův ostrov od Země Ludvíka Filipa. Dostal jméno švédského prince Gustava (12. 10. 1902).
Nucené přezimování
Na konci prosince 1902 opustila mateřskou loď tříčlenná skupina, vedená J. Gunnarem Anderssonem, která chtěla najít Nordenskjöldův zimní tábor (29. 12.). Postupovali však příliš pomalu neznámou krajinou a s blížící se zimou museli i oni připravit v zátoce Naděje stanici na přezimování, které se protáhlo až do konce září 1903. Teprve tehdy se mohli vydat na ostrov Vega a 11. října se konečně setkali s Otto Nordenskjöldem. O tři týdny později našla polárníky posádka lodi Uruguay, pátrající po zmizelé výpravě, a téměř současně dorazili ke Snow Hillu zbývající námořníci z Antarctiku, kteří se po katastrofě lodi uchýlili na Paulettův ostrov. Poslední listopadový den 1903 šťastně dorazili do Buenos Aires a 10. listopadu 1904 se výprava Otto Nordenskjölda vrátila do Stockholmu.
Její vůdce se v roce 1905 stal profesorem geografie v Göteborgu a pokračoval v organizování výzkumných cest do polárních krajů a do velehor. V roce 1906 vedl expedici do Grónska a v letech 1920–21 stál v čele výpravy do chilských a peruánských And. Do jihopolárních oblastí se vypravil kapitán Carl Larsen, který v letech 1922 a 1924 zkoumal možnosti lovu velryb v blízkosti šestého světadílu. Na druhé ze svých výprav za novými lovišti kytovců zahynul.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
