Ostrůvky na jezeře Titicaca, jak je neznáte

Město Puno na břehu jezera Titicaca není mezi zahraničními návštěvníky zrovna oblíbené. Ti si často si stěžují na zimu, chaos a na mizerné služby místních ubytovacích zařízení. Puno ovšem i nadále vesele žije z turistického ruchu, protože jen pár kilometrů odsud je jedno z největších turistických lákadel celého Peru – plovoucí ostrůvky Uros.

Před několika sty let místní obyvatelé kultury aymará objevili způsob, jakým se dají postavit z místního rákosu „totora“ a jeho kořenů plovoucí ostrovy. Unikátní způsob života našel své obdivovatele až před několika desítkami let. Dnes za nesmírně fotogenickými ostrůvky míří davy turistů z celého světa.

Turistický výlet s tradiční maskou

Nejbližší z mnoha desítek ostrůvku Uros jsou od Puna jen 15 minut plavby. Na každém ostrůvku vás vždy přivítá s úsměvem na rtech početná rodina v místních krojích tradičním pozdravem „Kamisaraki„. Následně “prezident” ostrova seznámí návštěvníky s místními zvyky, se způsobem, jakým se ostrovy staví, a pak nabídne i projížďku rákosovou lodí, kterou nazývá „Mercedes Benz„.

Tím začíná komerční část prohlídky. Projížďka na lodi, která je většinou postavena z plastových lahví a rákosem jen omotaná, není úplně zadarmo. Po projížďce mají všichni návštěvníci více než dostatek času procházet se na malém ostrůvku mezi místními ženami, které se během vaší projížďky na lodi obratně přeměnily v prodejkyně suvenýrů z celého Peru. Pokud máte smůlu, celá prohlídka ostrůvků je završena v restauraci a obchůdku na moderním ostrově, kde se často ať chcete nebo ne zdržíte hodinu i více. Ať bude váš pocit z návštěvy jakýkoliv, odvezete si odsud jedny z nejkrásnějších fotek z celého Peru. Navíc bude něco pravdy na tom, že bez platících turistů, by dnes velmi pravděpodobně už žádné plovoucí ostrůvky na jezeru Titicaca vůbec neexistovaly.

Komu ovšem nestačily plovoucí ostrůvky, má možnost navštívit ostrovy skutečné – pevné. Dva z nich jsou jen tři hodiny plavby od Puna. Návštěva ostrůvků Amantaní nebo Taquile pro Peru zcela nezvykle téměř postrádá komerční nádech a nabízí jedinečnou možnost, jak se na chvilku ocitnout v tradičním andském světě.

Nejširší nabídku průvodců a map Bolívie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Lék pro zklamané masovou turistikou

Na ostrově Amantaní nejsou žádné hotely a místní vás ubytují přímo ve svých domácnostech. Pro tento účel má velká část rodin na ostrově přistavěné velmi jednoduché, ale útulné pokojíčky. Paní domácí vaří hostům oběd, večeři i snídani z místních plodin. Maso se na ostrově jí jenom několikrát za rok, takže pokud rodina zrovna nežení syna, tak je strava vegetariánská.

K běžnému programu patří i výšlap na nejvyšší body ostrova a zároveň na posvátná místa Pachamama a Pachatata. Jinak než pěšky to nejde, na ostrově nejsou žádné silnice, ani žádná motorová vozidla. Až při pochodování po ostrově si uvědomíte jedinečnost místní kultury. Obyvatelé ostrova Amantaní živí prakticky jen malá políčka plná kamenů, která sami ručně obdělávají a přitom doufají, že jim sucho nezničí úrodu. K naklonění si Matky přírody na svou stranu mají i celou řadu obřadů.

Vrcholem místní pohostinnosti bývá večerní program, kdy vás hostitelská rodina obleče do tradičních krojů a odvede do společenské místnosti. Tam už jsou připraveni hudebníci, kteří vesele hrají tradiční kečuánskou hudbu. V tuhle chvíli zjistíte, že z dosud nesmělé paní domácí se v mžiku stává divoká tanečnice, která spolu se svými sousedkami svojí energií strhne k tanci i všechny zahraniční hosty.

Nedaleký ostrov Taquile je svému sousedovi Amantaní celkem podobný. Jeho obyvatelé si zachovávají snad ještě více zvyků. Podle jejich tradičního oblečení se dá poznat, zda je dotyčný nebo dotyčná svobodný. Podle způsobu, jakým nosí šátek nebo čepici, dokonce u svobodných poznáte, zda si už hledají své životního partnera nebo ne.

Řadu místních zvyků vám vysvětlí místní průvodce. Na Taquile už je turistický ruch přeci jen rozvinutější a na ostrově najdete i různé restaurace. Místní se snaží mezi sebou o zisky s turistiky podělit a restauraci si skupinka turistů nemůže sama vybírat, ale bude jí jedna přidělena tak, aby se postupně dostalo na všechny.

I jeden nebo dva dny strávené na ostrovech stačí na nasátí neuvěřitelně klidné atmosféry, která na obou dvou idylických ostrůvcích panuje. Podobně autentických míst je v Peru spousta, ale sotva je někde tak jednoduché dostat se mezi místní a prožít s nimi alespoň jeden den.