Ostrovní říše

Orangutani, sloni, pravěcí ještěři varani, papoušci, mořské želvy, pestré orchideje či obrovité 
květiny rafflesie tvoří jen zlomek jejích přírodních krás. V Indonésii najdete i neprostupné deštné pralesy, opuštěné bělostné pláže, podmořské korálové útesy a sto padesát dosud činných sopek. Můžete tu navštívit barevná orientální tržiště, staré buddhistické a hinduistické chrámy i muslimské mešity, býčí a kohoutí zápasy a idylické rybářské vesničky.

Na celkem sedmnácti tisících indonéských ostrovů žije tři sta padesát národů a domorodých kmenů. Cestovatelským rájem je tato země i proto, že její obyvatelé jsou k cizincům velmi přátelští, vždy ochotní poradit a pomoci. Že nevíte, na který z mnoha ostrovů se vydat?

Ostrov batiku

Indonéské putování začněte na ostrově Jáva, kde také leží hlavní město Jakarta s mezinárodním letištěm. Po pár hodinách cesty vlakem vystupte v Yogyakartě, bývalém sídelním městě dávné javánské říše. „Džodža“, jak jí domorodci říkají, je kulturním centrem Jávy. Kdysi se zde zrodil gamelan, hudební styl založený na souhře mnoha kovových bicích nástrojů a zvonců.

Dnes je Yogyakarta metropolí výroby proslulých indonéských batikovaných látek. Nejvíc batikových dílen najdete v okolí velkého a zajímavého sultánského paláce Kraton – určitě si odtud odvezete hned několik pestrých šatů, sukní a triček. Další velkou atrakcí Yogyakarty jsou vodní zahrady Taman Sari, ptačí trh Pasar Ngasem a stříbrotepecké dílny – kde jinde dostanete příležitost koupit si nádherné šperky přímo od výrobců?

V roce 1814 se džunglemi střední Jávy prodíral britský dobrodruh Raffles. Náhle se překvapeně zastavil – uprostřed hustého porostu spatřil tajemné stavby. Po deseti staletích tak 
byl pro svět znovu objeven kdysi opuštěný Borobudur – nejvýznamnější buddhistický chrámový komplex Indonésie a jedna z nejfantastičtějších asijských památek vůbec. Viděli jste film Baraka, v němž zástup mnichů medituje na kamenných terasách mezi obrovitými stúpami, věžemi a sochami sedícího Buddhy? Tak tyhle působivé záběry se točily právě v Borobuduru.

Ostrov orangutanů

Sumatra, jeden z největších indonéských ostrovů, přetíná rovník na dvě poloviny. Ideálním způsobem, jak ji poznat, je vydat se napříč po tzv. transsumatranské dálnici (což je často jen prašná silnička) autobusem od severu k jihu – obnáší to plných 2500 kilometrů. Zdejší autobusy jsou sice přeplněné a špinavé, ale zážitky z okolní krajiny a setkání s domorodci za trochu trmácení rozhodně stojí. I kdybyste vynechali proslulou oblast „lidojedského“ kmene Bataků kolem velkého sopečného jezera Toba, na Sumatře se rozhodně zastavte v místě zvaném Bukit Lawang. 

V roce 1973 zde bylo otevřeno rehabilitační centrum pro orangutany, kde se domácí mazlíčci, které už jejich majitelé nechtějí, učí samostatně žít ve volné přírodě. Dvakrát denně tu můžete pozorovat krmení orangutanů, zážitkem je také plavba na nafouknutých automobilových duších po místní divoké říčce Bohorok a návštěva gumovníkových plantáží. Nejezděte sem ale o víkendu, kdy se do Lawangu stahují davy uječených bohatých indonéských turistů. Ideálním místem k průzkumu indonéské džungle je nedaleký národní park Gunung Leuser, kde můžete s najatým průvodcem podniknout několikadenní trek džunglí. Při troše štěstí přitom možná spatříte i poslední sumatranské nosorožce a tygry.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Ostrov květin

Velký protáhlý ostrov Flores, ležící ve východní části Indonésie, je mnoha cestovateli označován za jedno z nejkrásnějších, nejpříjemnějších a nejklidnějších míst v Jihovýchodní Asii vůbec. Jeho jméno nelže – džungle Floresu se totiž pyšní záplavou květů. Vyniká mezi nimi rafflesie, rostlina s obrovitým dvoumetrovým květem krvavě rudé barvy. Nesmíte se však nechat odradit odporným zápachem, kterým tajemná tropická rostlina láká hmyz, jež ji opyluje.

Rozkvetlou zahradu ale připomíná i moře kolem Floresu. Na zdejších korálových útesech najdete nejhezčí potápění v Indonésii se spoustou barevných tropických ryb, pestrých sasanek, mušlí a dalších představitelů podmořského života. Vyzkoušejte třeba letovisko Wodong ve východní části Floresu, kde si můžete vypůjčit potápěčské brýle a ploutve.

Největší atrakcí ostrova je ale místo zvané Keli Mutu – tři různě zbarvená sopečná jezera ležící těsně vedle sebe ve výšce 1600 metrů nad mořem. Domorodci věří, že právě sem míří duše zemřelých. Každá skupina mrtvých prý má „své“ jezero: hříšníci černé, mladí lidé zelené, starci modré. Čas od času jezera v závislosti na výronech sopečných plynů náhle změní barvu. Z vesnice Moni, obydlené kmenem Liu, můžete k jezerům buď podniknout nenáročný tříhodinový trek, nebo se k nim vydat pronajatým džípem. Možná se u Kali Mutu stanete svědky některého ze složitých rituálů, jimiž se domorodci snaží usmířit zlé duchy a naklonit si duchy dobré.

Ostrov draků

Jurský park není výmyslem filmařů – opravdu existuje. Obrovití ještěři, kteří vypadají jakoby právě opustili třetihory, obývají indonéský ostrov Komodo. „Draci“, jak je domorodci nazývají, byli objeveni teprve počátkem našeho století. Západní přírodovědci považovali vyprávění o nich mnoho let za vymyšlenou báchorku. Dnes jich zde žije kolem dvou tisícovek.

Varan komodský, dorůstající až čtyřmetrové délky, je současným největším žijícím ještěrem na Zemi. Živí se především divokými prasaty, ale vzácně může zaútočit i na člověka. Před lety prý varani sežrali i jednoho neopatrného švýcarského biologa, který beze stopy zmizel. Na Komodu se proto z bezpečnostních důvodů nemůžete pohybovat volně – draky lze pozorovat jen v doprovodu strážců národního parku, nebo na místě, kde jsou pravidelně krmeni. Možná budete překvapeni, až uvidíte, s jakou rychlostí se zdánlivě ospalí a líní tvorové vrhnou na mrvou kozu a s jakou divokostí se o ni servou.

Ostrov chrámů

Hledáte klidnou prázdninovou oázu s maximálním komfortem? Pak se vydejte na ostrov Bali, přezdívaný také Ostrov bohů a legend. Dokonalá infrastruktura je jen jedním z důvodů, proč je Bali oblíbeným cílem turistů z celého světa. Najdete tu „civilizovaný“ svět, rozvinutou síť kvalitního ubytování, pláže se slunečníky a chlazenou cola-colou a pivem, restaurace s přehlídkou indonéské kuchyně, barevné mnohapatrové chrámy a zelená terasovitá rýžová pole. Bali tak můžete skvěle využít k léčbě kulturního šoku a stesku po vymoženostech západní civilizace.

Na rozdíl od okolních muslimských ostrovů převládá na Bali zvláštní lokální indonéská odrůda hinduismu, která ostrovu dodává svérázný kolorit – domorodci totiž věří, že jejich ostrov obývají nadpřirozené bytosti. Ty je třeba usmířit obětováním květin a jídla, ale i zpěvem a tancem. Balijské rituální tance prosluly po celém světě: hromadný tanec kecak se stovkami tanečníků, individuální barong, pojatý jako souboj mezi silami dobra a zla, či ohňový tanec, při němž tanečníci poskakují po žhavých uhlících. 

Správním centrem Bali je město Denpasar s velkým muzeem a chrámem Pura Džagatnanta, obklopené plážemi s bělostným pískem. Pokud vás naopak lákají tmavé sopečné pláže, vydejte se do letoviska Lovina na severu ostrova. A co trocha šnorchlování v mělkých a bezpečných pobřežních vodách? U vesničky Tulamben je zřejmě nejhezčí potápění na Bali. S brýlemi a šnorchlem tu můžete proplouvat kolem potopeného vraku americké lodi Liberty.

V Ubudu, městě plném krámků s vyřezávanými maskami a batikovanými látkami, se koná nejvíc tanečních představení. Najdete tu královský palác Klungung, v okolí můžete navštívit třeba „Sloní jeskyni“ Goa Gajaha s hinduistickými sochami či vodní zahrady Tirtaganga. Nebo snad máte dobrodružnější povahu? Pak na Bali vyšplhejte na některou ze zdejších sopek. Kromě posvátného dýmajícího vrcholu Gunung Agung (3150 m) ve východní části ostrova se nabízí třeba nedaleká sopka Gunung Batur (1720 m) s kráterovým jezerem. Na vrchol vede hned několik výstupových tras, kráter můžete obejít kolem dokola.

Ostrov divochů

Siberut, jeden ze čtyř korálových ostrovů Mentawajského souostroví, které leží jen asi sto padesát kilometrů od západního pobřeží Sumatry, je snad nejzajímavějším místem v Indonésii vůbec. Kmen Mentawajců, který jej obývá, se živí ságem (hmotou, získávanou z kmene palmy) a lovem, brousí si zuby do špičky a tetují si celá těla.

Na Siberut se dostanete lodí ze sumatranského přístavu Padang do vesnice Maurasiberut, odkud se dá pokračovat do nitra ostrova lodí po kalné říčce. Čím dál se džungle po ní dojedete, tím lépe. Po několika hodinách plavby se na břehu objeví první umy, společné domy, ve kterých žijí rodinné klany lidí z doby kamenné. „Bum, bum, bum!“ nese se džunglí temný zvuk bambusových bubnů potažených blanami z hadích kůží. Skupina polonahých šikejrejsů, domorodých šamanů, divoce tančí pod totemy ozdobenými lebkami opic. Na ústech prvních z nich se začíná tvořit kalná pěna. Upadají do tranzu a jejich duše se vydávají na výpravu do paralelních světů…

K výpravě za domorodci si můžete najmout si průvodce. My jsme do džungle vyrazili na několik dní na vlastní pěst. Sice jsme přitom trochu bloudili, ale zase jsme se dostali do míst, kam cizinci obvykle nepřijdou. Hrozivě vyhlížejících divochů se bát nemusíte, přátelství s nimi spolehlivě zpečetí několik balíčků cigaret. 

Ostrov loutek

Celebes (Sulawesi) svým tvarem na mapě připomíná štíra. Oproti některým jiným indonéským ostrovům je poměrně řídce obydlen a většinu jeho povrchu dodnes kryje panenská džungle. V horách tu žije kmen Toradžů, proslulý svými bizarními pohřebními rituály. Domorodci jsou pohostinní, ale přesto se vyplatí vzít si k nim průvodce. Budete tak mít totiž jistotu, že neminete obřady, které se v každé zdejší vesnici konají v rozdílnou dobu. Toradžové žijí v typických domech tongkonanech, podobných velkým lodím, jejichž střecha svým tvarem připomíná buvolí rohy. Buvol hraje v životě Toradžů důležitou roli – kromě toho, že je symbolem bohatství, doprovází prý také nebožtíky na cestě do „Země duší“ Puya.

Na pohřebních slavnostech se proto zabíjí spousta dobytka a v centrálním městečku Rantepau se jednou týdně koná velký dobytčí trh. Když nějaký příslušník kmene zemře, je nabalzamován a jeho mrtvola je na několik měsíců uložena ve vyhrazené části domu. Zbytek rodiny se k ní chová tak, jakoby nebožtík dosud žil, včetně každodenního servírování jídla. Po obětování buvolů a prasat je nakonec mrtvola pohřbena do pohřebních jeskyní liangů, jejichž předsálí zdobí stovky rituálních loutek tau-tau. Nejvíc loutek najdete na skalních hřbitovech u vesnic Lemo, Londa a Kete Kesu.