Ostrov Sa Dragonera: Cesta za místními draky, ještěrkami Lilfordovými

“Dračí ostrov“ se v dobách dávno minulých stal útočištěm korzárů křižujících středozemní moře. Podle legendy někde na ostrově zanechali poklad. Nikdo ale neví kde. Snad jen ty ještěrky znají ono tajemství.

Ostrov součástí chráněné krajinné oblasti

Ostrov je od roku 1995 součástí chráněného území Parque Natural de Sa Dragonera, které zahrnuje i sousední ostrůvky El Pantaleu a La Mitjana a rozlehlé mořské území. Předtím, než byl ostrov prohlášen chráněnou oblastí, hrozilo zdejší fauně a flóře nebezpečí, že ji vytlačí hotely, kasina, restaurace, sportovní přístaviště a nápor turistů. V 70. letech totiž ostrov koupila developerská firma, která plánovala z ostrova vytvořit luxusní turistické letovisko. Proti tomuto záměru se naštěstí postavili ekologičtí aktivisté podporovaní regionální správou a podařilo se jim projekt zastavit. Baleárská správa pak ostrov odkoupila a prohlásila jej chráněnou oblastí.

Sa Dragonera si tak zachoval svůj původní ráz a turisté se sem mohou podívat jen v rámci jednodenního výletu od 10 do 17 hodin. V zimních měsících je provoz mezen do 15 hodin. Nocovat na ostrově lze jen po vyžádání speciálního povolení, které většinou obdrží jen výzkumní pracovníci.

Na lodi na ostrov

Nejbližším mallorským přístavem, odkud na Sa Dragoneru vyplouvají lodě, je Sant Elmo ležící na břehu průlivu Es Freu, který oba ostrovy odděluje. Plavba lodí společnosti Margarita, která pravidelnou kyvadlovou dopravu zajišťuje, trvá okolo 20 minut. Ta sama společnost vyplouvá i ze vzdálenějšího turistického letovista Port de Andratx. Po zakotvení u ostrova je nutné kapitánovi nahlásit dobu odjezdu, v domku správce parku zaplatit malý vstupní poplatek a pak se již můžeme vydat prozkoumávat ostrov.

Na Sa Dragoneru denně připlouvají i větší výletní lodě vyplouvající ze letovisek Santa Ponsa a Paguera. Tyto výletní lodě na ostrově dělají jen krátkou hodinovou zastávku, během níž se výletníci stihnou projít po nejbližším okolí zátoky Cala Lledó, která je vstupní bránou ostrova. I když je ostrov jen 3,7 km dlouhý a v nejširším místě měří jen 900 metrů, hodina na prohlídku je opravdu málo.

Nejširší nabídku průvodců a map Španělska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Co lze na ostrově navštívit za hodinu

A právě tu hodinu jsem měla na objevování Sa Dragonery já. Celodenní okružní výlet lodí z Paguery kolem mallorského pobřeží se zastávkou Sa Dragoneře jsem dostala jako dárek k narozeninám. A tak mi nezbývalo, než se spokojit alespoň s tím časem, co jsem měla k dobru. Po vystoupení z lodi mě přivítali malí hnědaví “draci“ vyhřívající se na sluníčku kousek od kamenné budovy správce parku, ve kterém je umístěné informační centrum. Na pročítání jistě zajímavých naučných tabulí týkajících se zdejší fauny a flóry a také historie jsem neměla čas. Z nabídky čtyř turistických stezek vedoucích ostrovem, jsem si zvolila kombinaci prvních dvou okruhů, které se v jedné části scházejí.

Okruh číslo 1 dlouhý 1,1 km nese jméno po vyhlídce Na Miranda. Ta je hlavním lákadlem okruhu. Z vyhlídky se nabízí pěkný panoramatický pohled na západní pobřeží Mallorky a průliv Es Freu. Číslem 2 je označená 1,75 km dlouhá cesta Far de Tramuntana vedoucí na severní cíp ostrova, kde stojí jeden ze tří ostrovních majáků. Dojít k majáku a zpět prý trvá hodinu.

Vydala jsem se tedy kamenitou cestou vedoucí kolem olivovníkového háje nejprve k vyhlídce Na Miranda. V piniovém háji kousek od vyhlídky je umístěno několik dřevených stolů s lavičkami určenými pro piknik. Z vyhlídky cesta pokračuje na rozcestí Collet de Tramuntana, kde se okruh č.1 stáčí doleva zpět do zátoky a kde se zároveň napojuje na druhou trasu mířící ze zátoky k majáku. Vydala jsem se tedy do prava po stezce č.2. Ta nejprve vedla lesem, později se stromy rozestoupily a přede mnou se rozprostřelo panorama severního cípu ostrova a vysoké útesy protější Mallorky.

Velkou zajímavostí této stezky je v zemi umístěný kamenný pruh s vytesaným nápisem v katalánštině “Meridia de Paris 2°20’14” E“. Právě tudy procházel Pařížský nultý poledník, než jej v roce 1884 nahradil ten Greenwichský. Symbolicky jsem překročila poledník ze západní polokoule na východní a došla k majáku. Maják Faro de Tramuntana byl na severním útesu ostrova postaven v roce 1910. Nahradil nevyhovující maják stojící na nejvyšším kopci ostrova Puig Na Popia, který kvůli častým mlhám zahalujícím vrchol nemohl dostatečně plnit svou funkci.

V budově majáku je umístěné malé muzeum týkající se všech majáků na ostrově. Kdybych si muzeum chtěla prohlédnout, musela bych požádat o klíče v informačním centru parku. To bych ale nejdříve musela mít více času. Do odjezdu lodi mi ale zbývalo už jen dvacet minut, takže jsem musela nasadit rychlé tempo a po stejné cestě jsem došla na rozcestí Collet de Tramuntana a odtamtud pokračovala současně po stezce 1 a 2 až do zátoky, kde kotvila “moje“ výletní loď.

Zbylé dvě trasy na mě teprve čekají

Kdybych měla na prohlídku ostrova celý den, jako ti šťastlivci, co zvolili kyvadlovou lodní dopravu ze Sant Elmu, určitě bych se nejdříve vydala na nejvyšší bod ostrova – Puig Na Popia. Na jeho vrcholu (352 m) byla v roce 1580 postavená obranná věž Torre de na Popia, která měla pomoci bránit jak Sa Dragoneru před nenechavými piráty, tak i sousední pobřeží Mallorky. V roce 1850 byl na vrcholu postaven maják Far Vell, který měl námořníkům usnadňovat orientaci na moři. Svou funkci plnil jen do počátku 20. století. Stezka vedoucí na vrchol kopce je označená číslem 4 a nese jméno majáku, jehož rozpadající se zdi na vrcholu stále trůní.

Středně těžkou trasu, která je dlouhá 4,5 km, lze prý zdolat za 3 hodiny. Odměnou za vynaloženou námahu je nádherný výhled na okolí. Poslední turistickou trasou je 4,1 km dlouhá stezka č.3 vedoucí na jih ostrova k majáku Far de Llebeig. Ten byl postaven na vrcholu skalního útesu ve stejné době jako maják na severním mysu. Po cestě k majáku mineme čtrnáct metrů vysokou zrekonstrovanou obrannou věž Torre de Llebeig. Na jejím vrcholu je umístěn starý kanón namířený na směrem na Mallorku. Zdolat tento jistě velmi zajímavý okruh tam a zpět prý lze za 2 hodiny a 40 minut.

Tajemství jeskyně Cueva del Moro

Kromě majáků, obranných věží a nultého poledníku se na ostrově ukrývá několik jeskyní, které v historii ostrova sehrály určitou roli. Tou nejznámější a největší je Cueva del Moro. Na dně třicetimetrové prohlubně je ukryté sladkovodní jezírko. Právě díky přítomnosti vody se v minulosti na ostrově zastavovali mořeplavci, námořníci, piráti a pašeráci. Na počátku 13. století z jezera pil král Jaime I. předtím, než se vydal dobýt Mallorku okupovanou Maury. Pili z ní i otomanští obávaní korzáři Dragut a Barbarossa. Třeba je právě v této jeskyni ukryt legendární poklad pirátů… A třeba za onen poklad bylo považováno právě toto jezírko, jehož voda pro mnohé znamenala život… Kdo ví? Pokud byste se ale vydali na ostrov poklad hledat, musím vás zklamat. Tajemství jeskyně totiž střeží uzamčená železná mříž. A také místní “draci“.