Opuštěný skvost přelidněné Ceasarey

Stojím na pláži a s překvapením hledím na římský akvadukt. Není to ani tak jeho délka či zachovalost, která dokáže cestovatele oněmět, ale těch několik bezdomovců žijících v jeho obloucích. Po jeho rozbořené části opatrně vystupuji k místu, kde před několika staletími pramenila životně důležitá tekutina do blízkého přímořského města. Nic mi nebrání, žádný plot, ochránci památek či policie. V Evropě by návštěvníci platili tučné vstupné vidět takovouto nádheru. Zde, v místě, kde člověk, když hodí kámen, trefí archeologické naleziště nebo svaté místo, pomalu zapadá pískem.

Akvadukt z Karamelského pohoří

Antická města potřebovala ke své existenci velké množství vody, a proto v době vlády krále Heroda se i Caesarea rozhodla postavit si vlastní akvadukt, kterým přiváděla čerstvou vodu pro potřeby místních. S rozkvětem města v následujících stoletích, bylo potřeba vybudovat kanál další, avšak o něco menší. Voda je přiváděna z několika kilometrů vzdáleného Karamelského pohoří.

Po obou vodovodech je možné procházet se asi na 200 metrů dlouhém úseku. Starší z nich byl v horní části otevřený a voda tady proudila pod širou oblohou. Menší se podobá více středověké kanalizaci, na mnoha místech je už propadlý. Písek se škvírami dostal do jeho útrob a postupně je zaplnil. Na jeho jižním konci je však stále přístupná třicetimetrová část. Neubráním se nutkání a se skloněnou hlavou vstupuji dovnitř. Díry ve stropě dodávají vnitřnímu prostoru dostatečné osvětlení, což je spíše ke škodě než k užitku. Odpadky, lidské výkaly a toaletní papír společně se silným puchem jasně ukazují, že místní si s antickou památkou poradili po svém a ona tak nahradila nepřítomné sociální zařízení.

Starobylé město na dně moře

Z části nadšen, z části zklamán se vydávám jižním směrem k samotnému starobylému městu. Stezka se líně vine kolem pobřeží a i zde jsou jasně rozeznatelné zbytky domů, rybářských usedlostí nebo starých židovských synagog. Pro šnorchlisty a potápěče je zdejší mělká voda doslova rájem k dobrodružnému pozorování historie pod hladinou. Díky zemětřesení a následné přílivové vlně část města, v tehdejší době již byzantského, zmizela na dně moře.

Nejširší nabídku průvodců a map Izraele (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ceasarea Maritima leží asi 45 kilometrů severně od města Tel Aviv a je lehce dostupná po dálnici číslo 2. V její blízkosti se rozkládají nádherné několikakilometrové pláže. Téměř zapomenuté a turistickým ruchem ještě neobjevené, tak nabízejí návštěvníkům krásné místo k odpočinku. Přes chybějící infrastrukturu hotelů či restaurací je možné si zde zcela volně postavit stan, udělat oheň kousek za hranící příboje a vychutnávat nerušeně poklidnou středomořskou atmosféru. Dvacet kilometrů severně se nachází jedna z největších izraelských přírodních rezervací, pohoří Karamel, která i přestože byla v roce 2010 skoro zničena rozsáhlým požárem, je stále hodna návštěvy.

Skrze křižácké hradby a přes vodní příkop vstupuji do míst, kde se psaly dějiny Palestiny. Žádná brána, výběrčí vstupného nebo muži z ochranky. Jen rozlehlé parkoviště s několika čekajícími automobily. Postupuji dál mezi stánky se suvenýry a drahé restaurace. Nikdo nechce vidět lístek, nikdo mě nevyhání. Maličko znervózním, ale ani na informacích nikdo není. Pokrčím rameny. Třeba je dnes vstup zadarmo. Sice nevím o žádném probíhajícím svátku, ale tady si není člověk nikdy jistý. Třeba něco slaví muslimové, židé, křesťané či některý z církevních řádů, kterých jsou ve Svaté zemi desítky.

Historie

Historie města sahá hluboko do Antiky, ale její prvotní rozkvět je připisován až Římanům a králi Herodovi Velikému, který ji přestavěl a pojmenoval na počest římského císaře Augusta. Za jeho doby byl vybudován hluboký přístav, lázně, či zpevněné cesty, které umožňovaly přísun zboží a obchodníků. V byzantské době se těšila dobrému jménu právě díky svému přístavu a její význam i nadále rostl.

Od roku 637 patřila Arabům a drobný útlum nastal za vlády Rashidunských kalifů. V roce 1101 byla dobyta křižáckými vojsky. Avšak o 86 let později ji Saladin získal zpět. Vláda muslimů netrvala dlouho a město opět padlo do rukou křižáků. Francouzský král Ludvík IX. je nechal mezi lety 1251 a 1252 silně opevnit. I přes mohutné hradby si město v roce 1265 podrobil egyptský sultán Baybars. Pod nadvládou mameluků zůstalo toto území až do roku 1918. Město jako takové však pomalu zaniklo a jeho ruiny zavál písek. Nynější Ceasarea se nachází o několik kilometrů severněji.

Stánky se suvenýry a sushi

Drahé restaurace a stánky se suvenýry zasazené do starověkých kulis. Mnohdy celý výjev působí velice necitelně a nevkusně. V místě, kde kdysi stával mohutný maják se nyní tyčí sushi restaurace pro bohaté turisty. Stejně tak se některé další budovy přeměnily v poskytovatele služeb pro návštěvníky z celého světa. Na rozdíl od pláží, zde stovky lidí a dětí piknikují na trávníku uprostřed ruin.

Snažím se poodejít do stínů, kde není tolik lidí. Z kamenů a povalených sloupů jakoby dýchala historie. Vibrace prochází skrze citlivé prsty. Pokouším si představit její obyvatele před několika staletími. Především to, jak zde žili. Bohužel nedostatečné značení a chybějící popisky k jednotlivým částem města mi to dost ztěžují. Kdybych si to nenastudoval předem, přímo na místě bych toho už moc nezjistil.

Světlou výjimkou je interaktivní centrum, kde je možné shlédnou dva filmy pojednávající o historii tohoto pozoruhodného místa. Pokouším se jít dovnitř a až nyní se setkávám s nutností předložit vstupenku. Trochu nevěřícně hledím na pracovnici centra, které se však k mému překvapení nezlobí, jen prstem ukazuje, kde mám zaplatit. Vyjdu tedy ke druhé bráně, kde se tísní stovky lidí a snažím se z druhé strany dostat ke kase. „Kam jdete,“ ozve se mi za zády pracovník ochranky. Vysvětlím mu svůj problém, lehce se usměje a doprovodí mě k pokladně. Zaplatím. „Trochu zmatek, ale i tak přeji krásný den,“ loučí se místní pracovník.

Herodův palác

Nyní už nerušeně procházím ruinami. Herodův palác přímo na pobřeží mi dostatečně dokresluje přepych, ve kterém místní vládce a jeho následovníci žili. Krásný výhled, lázně a pohodlí. Starobylé divadlo je opraveno a možná tím i ztratilo na kráse, ale jistě ne na účelnosti. I v nynější době je často využíváno pro koncerty a divadelní představení. Areál tak ožívá pro návštěvníky nejenom historií, ale i kulturou. Cesarea je nádherné místo, které stojí za to navštívit. Malá rada pro příště. Raději si přivstat, abych předešel davům dalších dychtivých turistů. A východ slunce zde, to musí být uchvacující podívaná.