Ondra Brambus: Batoh plný dobrodružství aneb trekování natěžko

Chodit s těžkým batohem po horách, a ještě o tom vyprávět, zní jako rouhání se současnému kultu ultralight backpackingu. Co Tě k takovému stylu cestování vede a co Tě na něm baví?

Chodit s těžkým batohem je taková cesta ke kořenům. Naši rodiče a prarodiče často chodili s těžkým batohem (pokud teda vůbec někam chodili) a nebylo to proto, že to bylo módní, ale protože prostě chtěli být připravení na to, co přijde. V dnešní době je řada věcí lehčích, funkčnějších, a tak nám pak zbývá spousta místa v batohu. A toho je právě potřeba využít! Svoje vyprávění za rouhání nepovažuju, ale snažím se lidem představit protipól k ultralightu. Ukázat, v čem je dobré mít velký batoh. 

A co mě na tom baví? Na prvním místě je to volnost! Velký batoh mi může přinést saxofonový koncert doprostřed divočiny, čerstvé ovoce, víno, nebo třeba celoživotní lásku (pokud mám zrovna v batohu nejteplejší spacák ze všech kolem).

Kolik vážil Tvůj úplně nejtěžší batoh a kam ses s ním vypravil? Bylo v něm něco, co by ostatní považovali za zbytečnost, ale nakonec se to hodilo? Nebo něco, cos následně uznal za zbytečné Ty sám?

Běžně si batoh nevážím. Většinou hmotnost odhaduji prostým součtem litrů tekutin plus něco navíc, nebo podle toho, že už ten batoh prostě nedokážu zvednout. Nejtěžší batoh jsem měl pravděpodobně při dobrodružství v oblasti Fjordland na Novém Zélandu. Měli jsme jídlo cca na měsíc a k tomu mačky, cepín… Tehdá jsme si s kamarádem Tomem batohy skutečně zvážili. Měly kolem 38 kg bez vody. Té jsme ale moc nenesli, tak jsme se výrazně přes 40 kg nedostali. V batozích byla rozhodně spousta věcí, co by většina současných trekařů považovala za zbytečné. Třeba rybářský prut nebo pánev wok. Někomu by zase mohlo přijít moc 5 kg rýže. My to ale měli poměrně dobře promyšlené a nechtěli jsme jíst dva týdny ryby bez přílohy. Co bylo v batohu zbytečné si už nevzpomenu, ale konkrétně si pamatuji, co tam chybělo: Stan!

Vyzkoušel sis někdy opravdový ultralight? Jaké to bylo a co sis z toho zážitku odnesl?

Ano! Ač to může znít divně, mám rád ultralight. Ale je pravda, že mám možná trochu jiné pojetí než většina lidí. Nevážím batohy, vařiče, sušená jídla, hřebeny… (a nevím co ještě), který je nejlehčí. Prostě si žádný nevezmu a pak vím, že jsem úplně nejlehčí. Samozřejmě se někdy batoh nebo spacák hodí, ale tahat se s „ultralight“ vařičem, „ultralight“ ešusem, „ultralight“ lžící… už je podle mého pro ultralight styl zbytečné. Jednou jsem třeba běžel na Novém Zélandu 70 km přes hory a neměl jsem ani běžecký batůžek (protože jsem u sebe zrovna žádný neměl, když jsem se rozhodl běžet) a rozhodně to nevadilo. 

Aha. Takže buď si s sebou bereš všechno, nebo si nebereš nic. Už se na Tvé vyprávění v Biu Oko moc těším!

Já taky, a i na následnou afterparty.

Jednou jsme s mužem vyrazili na trek za polární kruh s pytlíkem avokád, protože nám nikdo neřekl, že za polárním kruhem avokádo nikdy nedozraje. Jedno jsme schroupali tvrdé a zbylá tři jsme potupně po 14 dnech na treku dovezli zpátky domů. Od té doby si bereme spíš rajčata. Máš nějaká podobná ponaučení?

Hehe, tak to se mi líbí. Pravděpodobně by se mi stalo to samé. Mám celkem zkušenost s hruškama, švestkama a meruňkama. Jsou sice chutné, ale po týdnu mačkání v batohu nejsou úplně fresh. Ale třeba jabka… to jsou držáci! Nebo francouzské bagety si už taky beru jen na prvních pár dní. Pak už je to spíš zbraň na possumy. Úplně největší trvanlivost má bezesporu pivo (smích).

Jaké byly ty nejdivnější a jaké ty nejužitečnější věci, které jsi kdy vytáhl z batohu?

Na tuhle otázku by bylo lepší, zeptat se někoho jiného. Někoho, kdo se mnou cestoval. Já si, dle svého názoru balím do batohu vždy jen užitečné věci. Třeba takové nafukovací hovno… někomu to může přijít divné, ale já si na něm hezky odpočinu někde na jezeře. A užitečnost? To je sakra individuální věc! Stan a spacák mají většinou všichni, ale třeba taková flaška vína a malá ne-desková hra dokáže obrátit trudomyslnost v euforii.

Zachránil Ti někdy Tvůj batoh holý život?

Krásná otázka! Ale trochu ji přeformuluju. Nebudu povídat o tom, jestli MĚ zachránil batoh život, ale KOMU zachránil život. Letos ve Slovinsku se nám totiž díky jedné věci z mého batohu podařilo život zachránit. Víc ale prozrazovat nebudu. Na přednášce se k tomu rozhodně dostanu. 

Nejširší nabídku průvodců a map Slovinska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

 A litoval jsi někdy naopak, že jsi batoh vůbec nesl?

Nebudu předstírat, že těžký batoh je vždy něco super. Obzvlášť ve strmých kopcích ho člověk často proklíná… nebo třeba když dobíhá autobus. Celkově jsem nakonec ale asi nikdy nelitoval, že jsem ten batoh měl.

Jako průvodce máš za sebou spoustu cest s různými skupinami lidí do nejrůznějších míst. Prozradíš nám nějakou svoji oblíbenou historku z průvodcování?

Takhle narychlo mě nic nenapadá… člověk řeší spousty věcí… úrazy, ztracená zavazadla, interní hádky, stávky domorodců, sesuvy, povodně, požáry… Každá situace je většinou hodně stresová a následně hodně vtipná. 

Tvoje předpovědi počasí pomáhají horolezcům a expedicím. Jaké nejzávaznější doporučení jsi jim kdy dal?

Snažím se předvídat, abych se vyhnul zprávám typu „rychle zdrhejte“, tak je většinou to nejzávažnější doporučení „čekejte v základním táboře“. Je to ale občas o nervy. Hlavně když se více týmů pokouší o prvovýstup ve špatném počasí. Závod o vrchol pak může nabrat spontánní vývoj, bez ohledu na mou předpověď počasí.

A řídíš se sám předpovědí počasí, nebo vyrážíš bezhlavě i do největší sloty?

Teď jsi mě odhalila. Je pravda, že přípravám svých soukromých cest věnuju mnohem méně času, a to i co se počasí týče. Vytvořit kvalitní předpověď mi trvá 1-2 hodiny… a to se mi o dovolené fakt nechce. Na druhou stranu pořád je tu nějaká profesní deformace. Meteorolog prostě nedokáže koukat na treku jen do země.

Mohli bychom z toho vytvořit vtip… Co dělá meteorolog o dovolené? Chodí v dešti!

Na co se můžou diváci těšit ve Tvé přednášce v BIO | OKO? Budeš taky tahat z batohu nějaké překvapení?

Tak, batoh mít rozhodně budu! Jestli mi ho nechají vybalit, to nevím. Ale pokud ano, věřím, že to spoustě lidem ukáže cestu, jak se dá chodit po horách. Diváci se můžou těšit na příběhy z Nového Zélandu, Jižní Ameriky nebo třeba Alp. Rozhodně ale taky nevynechám záchranu života uprostřed Slovinské divočiny.

Diáky jsou pravidelný cyklus cestovatelských přednášek v Biu Oko. Přináší životní příběhy poutníků, nomádů, couchsurferů, které spojuje anti-turistický přístup k cestování. Charismatičtí cestovatelé objevují svět novými způsoby. Jejich kroky vedou do neobvyklých míst, kreativních komunit a subkultur. O svých cestách píší knihy, točí filmy, besedují. Snaží se inspirovat druhé.