Při rozpadu Jugoslávie na Makedonii bohužel nezbyl ani kousek mořského pobřeží. Tento nedostatek si však místní bohatě vynahrazují u Ohridského jezera, které je s rozlohou téměř 350 kilometrů čtverečních druhé největší na Balkáně. Leží v jižní části země na hranici s Albánií a lze jej směle označit za jakýsi makedonský Balaton nebo dokonce makedonské moře. Poměrně členité pobřeží jezera lemují jednak historická místa v čele se středověkým městem Ohrid, jednak krásná příroda a především pak rekreační střediska.
Zejména v létě, kdy teplota vody v tomto krasovém jezeře překračuje dvacet stupňů, je tu doslova hlava na hlavě. Jezeru dalo jméno starověké město Ohrid, což doslovně znamená „na kopci“. Město se rozprostírá na severovýchodním pobřeží jezera a jeho historie se píše již od čtvrtého století před naším letopočtem.
Díky své strategické pozici se město brzy stalo součástí významné obchodní cesty Via Egnatia propojujícím Jaderské a Egejské moře. Pro našince pak bude zajímavé zejména to, že se právě Ohrid stal na konci devátého století útočištěm žáků věrozvěstů Cyrila a Metoděje po jejich vyhnání z Velkomoravské říše a tím pádem také významným centrem slovanské kultury, vzdělanosti i křesťanství.
Dokonce se říká, že v době své největší slávy se tu nacházelo až 365 kostelů, čímž by Ohrid hravě trumfnul i Prahu „stověžatou“. Dodnes se tu sice zachoval jen zlomek z těchto kostelů, návštěvníky však jistě nadchnou svými krásnými freskami i zvláštní duchovní atmosférou. Velmi romanticky působí kostel sv. Jovan Kaneo ze 13. století, který na jezero vzhlíží z útesu. Významný je také kostel sv. Klimenta a sv. Pantelejmona. V době osmanské nadvlády je přestavěli na mešitu, dnes je však nově zrekonstruovaným a opětovně vysvěceným křesťanským svatostánkem.
Na vrcholku kopce nad městem se rozkládá monumentální starověká Samuelova pevnost s více než třemi kilometry hradeb. Dodnes se konají hudební či divadelní představení na římském amfiteátru pod pevností. Trochu odlišnou památkou je pak tzv. Prezidentská vila, kterou nechal vystavět bývalý jugoslávský prezident Josip Tito. Díky své bohaté historii, kdy se v nadvládě nad městem vystřídali Byzantinci, Osmané, Bulhaři či Srbové byl Ohrid společně s jezerem v roce 1980 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Starodávné město a kouzlo pstružích perel
Ohrid rovněž bývá trochu nadneseně označován za perlu Makedonie. Je však pravda, že si místní řemeslníci již po staletí předávají tajný návod na výrobu „perel“ ze šupin zdejších vzácných pstruhů. Uličky historické části Ohridu pak lemují obchody se šperky s těmito perlami, které jsou tak velmi oblíbeným suvenýrem. Pstružím perlám údajně neodolala ani britská královna Alžběta II.! Obyvatelé města o sobě rádi tvrdí, že mají uměleckého ducha. Kromě lehce odpustitelného podvodu s perlami se věnují také například vyřezávání ze dřeva, byzantské ikonografii a výrobě dalších vesměs dekorativních řemeslných artefaktů. To vše lze samozřejmě najít v krámcích v centru města.
V mezičase mezi obdivováním těchto výrobků pak rozhodně nepohrdnete zastávkou v některé z četných restaurací, které nabízejí tradiční šopský salát s pleskavicí z mletého masa, ale také třeba čerstvé ryby. Vzácný pstruh, který prý žije pouze ve vodách tohoto jezera a to již přes milion let, je prý velmi chutný. Právě proto je na pokraji vyhynutí a jeho servírování je dnes bohužel ze zákona zakázáno. Přestože se občas objeví na jídelním lístku některých restaurací, může se stát, že vám v lepším případě na talíři přistane trochu jiná ryba. V horším případě pak bohužel porušíte místní zákon a také zas o něco uspíšíte vyhynutí místních pstruhů.
Velmi oblíbené bývají vyjížďky na lodičkách po jezeře. Zajímavým výletem je plavba z Ohridu do tzv. Zátoky kostí, archeologického naleziště trochu netradičně zbudovaného na hladině jezera a mapujícího pravěké, starověké i středověké osídlení oblasti. Na lodi lze rovněž přeplout jezero ke klášteru sv. Nauma, který byl jedním z vyhnaných žáků Cyrila a Metodějě. Klášter zde nechal postavit na počátku desátého století a dnes je toto někdejší poutní místo oblíbeným cílem turistů. Břeh jezera tu lemují restaurace a především pak pláž. Samotný klášter pak láká především na svoji bohatou freskovou výzdobu.
Výstup na Treskavec je nádherným zážitkem, pro někoho ale může být dost fyzicky náročný. Odměnou je božský klid v klášteře, krásné výhledy a pocit svobody uprostřed nedotčené přírody Makedonie. Přečtěte si o něm více v článku Treskavec: klášter ztracený v horách. |
Moře je sice nenahraditelné, ale zrovna Ohridské jezero je mu skvělou alternativou. Kromě toho, že je sladké, se zas tak moc od moře neliší. Makedoňané si tak nemusí zoufat a užívají si tenhle rekreační ráj plnými doušky, a to společně s rostoucím počtem zahraničních turistů. Všichni vedle sebe lenoší na plážích, ať už v kempech, ve městě Ohrid či u kláštera, dovádějí na diskotékách, ochutnávají nejen rybí speciality a obdivují zachovalé středověké církevní památky.
Kateřina Červenková vystudovala novinařinu na UK, od psacího stolu však utekla do ulic Prahy, kde provádí zahraniční turisty. Jako průvodkyně jezdí i na Balkán s CK Mundo. Daří se jí tak úspěšně spojit práci se svojí největší vášní – cestováním. Na cestách pak například učí malé buddhisty v Himálajích, dovádí na karnevalu v Rio de Janeiru nebo češe jablka na sadech na Novém Zélandu. Jinak má ráda lezení, cvičí jógu a občas píše články o místech, která navštívila. |
