Nová Guinea, Borneo, Írán či Aruské ostrovy probádal z botanického hlediska italský cestovatel. Sbírky s jeho cest je možné dodnes vidět ve Florencii.
BECCARI Odoardo (* 19. 11. 1843, Florencie, Itálie, † 25. 10. 1920, tamtéž) – italský botanik a cestovatel
Hlavní zásluhou O. Beccariho bylo poznání ostrovů mezi jihovýchodní Asií a Austrálií. Už po dokončení studií, roku 1865, se vydal na Borneo a tři roky bádal v oblasti dnešního Sarawaku. V roce 1870 působil (po boku Antinoriho) v severovýchodní Africe, ale následující rok již byl znovu v indomalajské oblasti. Spolu s d’Albertisem se věnoval průzkumu Nové Guineje, především pohoří Arfak, které důkladně zmapoval. Pro botaniky, jako byl Beccari, je tato oblast dosud učiněným rájem…
I další Beccariho výzkumy patřily jihovýchodní Asii: roku 1873 podrobně prozkoumal Aruské ostrovy, roku 1874 působil na Celebesu, v letech 1875–76 podrobně zmapoval a botanicky i geograficky prozkoumal novoguinejský poloostrov Vogelkop. V té době už působil ve službách Nizozemců, na jejichž náklady také zmapoval a popsal celé pobřeží nynějšího Západního Irianu.
Roku 1878 se Beccari vrátil do Evropy, kde zpracovával výsledky svých cest, hlavně v trojsvazkovém díle Malesia (1879–87) a v knize Nelle foreste del Borneo: viaggi e ricerche di un naturalista (1901). Sbírky z jeho třináctiletého putování jsou uloženy převážně v botanickém oddělení Přírodovědeckého muzea ve Florencii, které se dodnes chlubí jednou z nejlepších sbírek indonéské a novoguinejské flóry na světě.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
