Odkud se vzaly názvy kalifornských měst San Diego či San Francisco? Aneb stopy po františkánských misijích v Americe

Postava muže v mnišském hábitu, opírajícího se o hůl, by mohla směle kandidovat na titul nejčastější portrétní sochy v Kalifornii. Alespoň k takovému závěru by mohl dojít turista, který navštíví misie na území tohoto amerického státu. Tím mužem je Junipero Serra, člen františkánského řádu, jenž založil nebo inicioval založení zhruba poloviny dnes zachovaných misií. Úloha to přitom nebyla rozhodně jednoduchá. Oblast dnešního severního Mexika a jižní části USA byla rozdělena na dvě španělské provincie – Baja (Dolní) a Alta (Horní) California.

Především Horní Kalifornii ovládali Španělé spíše jen na papíře, a proto se rozhodli pro osvědčenou strategii. Jako prostředek rozšíření svého vlivu a moci využili církev. V červenci 1769 tak vyrazila na cestu expedice františkánských mnichů, v čele s J. Serrou a skupina vojáků. Úkolem bylo objevit vhodná místa na pobřeží pro založení malých misií, z nichž by se šířilo křesťanství mezi domorodé indiány, a tím se posilovala pozice španělské koruny v regionu.

Jako první tak vznikla misie v dnešním San Diegu (stále ještě v červenci 1769) a pak se postupovalo dál na sever. Celkem mezi lety 1769 – 1823 vzniklo 21 misií. Je jasné, že mniši by zde jen těžko přežili nebýt přijetí místními indiány, jimž za práci na misijních polnostech a hospodářstvích nabídli pokřtění a vzdělávání v oblasti křesťanské víry. Přesto život v misii nebyl jednoduchý. Po hospodářské stránce se nikdy plně neosamostatnily, byly závislé na finanční pomoci Španělska. Došlo i na epidemie nejrůznějších nemocí (spalničky, tyfus…), které měly smrtící dopad především na indiánskou populaci.

V průběhu 19. století si i Španělsko uvědomilo, že náklady na podporu držav v Horní Kalifornii jsou příliš vysoké, a proto došlo k zastavení zakládání nových misií. Navíc od dvacátých let 19. století se misie dostávají do sféry vlivu nově vzniklého Mexika. V této době je vydáno několik zákonů, na jejichž základě dochází k sekularizaci misijních oblastí, rozprodávání majetku a v poslední fázi i k rozebírání budov na stavební materiál. Františkáni pochopitelně už předtím odchází pryč a berou s sebou vše cenné (vybavení kostelů, knihy a další dokumenty…). Po porážce Mexika v mexicko-americké válce se tato část Kalifornie stává územím USA a objevují se snahy o navrácení těchto pozemků církvi, což se v průběhu 50. a 60. let 19. století daří a tento stav trvá dodnes.

Každodennost v misijním životě

Založení misie nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Předcházely mu velké přípravy, vytipování vhodného místa. Důležité byly především tři faktory – zdroj vody, zdroje stavebního materiálu a dostatek půdy v okolí pro hospodaření. Nejdříve ze všeho se stavěl misijní kostel, až po něm se dodatečně objevovaly kamenné stavby pro běžný život a provoz. Do té doby všichni bydleli v provizorních dřevěných příbytcích.

Bratři v Kalifornii působili maximálně 10 let, poté se vraceli zpět do Evropy. Postupem doby se systém misijního hospodářství zdokonalil a každý měl přesně určenou práci. Muži se věnovali těžším pracím na poli nebo na stavbách budov, ženy zase domácím činnostem (vyšívání, praní, vaření…); to vše pod dozorem mnichů a několika vojáků, kteří byli v každé misii. Je samozřejmé, že prvotní otevřenost indiánů jejich ochota nechat se pokřtí a pracovat pro mnichy, se poměrně rychle vytrácela a občas došlo i k násilným střetům (nejznámějším byl zřejmě incident v misii v San Diegu roku 1775 – viz text níže).

Misie na západním pobřeží Kalifornie jsou dnes znovu majetkem církve a některé z nich dokonce spravují opět františkáni. Ne všechny se dochovaly v původním stavu, přece jen mají za sebou pohnutou minulost. Staly se neodmyslitelnou součástí historie tohoto amerického státu a množství návštěvníků nasvědčuje tomu, že jsou stále velmi atraktivním cílem i dnes.

San Diego de Alcalá

Tato nejjižněji položená misie je současně i nejstarší z nich. Byla založena už v červenci 1769, krátce poté co výprava Juniperra Serry vyrazila na svou cestu. Původně stála na kopci nad dnešním starým městem San Diega, brzy po svém vzniku byla přemístěna blíž k řece. Už v roce 1775 zde došlo ke vzpouře nespokojených indiánů. Výsledkem byli tři mrtví, z nichž jeden byl františkán Luis Jayme, který je pohřben v místním kostele. Celá misie byla vypálena a nový chrám byl dokončen až v roce 1813. V průběhu 19. století zde sídlila armáda USA, škola pro indiánské děti a k opravám došlo až na počátku 20. století. V roce 1976 byl zdejší chrám papežem Janem Pavlem II. vyhlášen za baziliku minor.

Bohužel, dnes je celý areál obklopen moderní zástavbou San Diega. Velmi blízko se nachází také několik mezistátních dálnic. Přesto se člověk při procházce po nádvoří, zahradě nebo při prohlídce kostela či kaple snadno přenese do dávných časů.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

San Luis Rey de Francia

Procházel jsem se areálem misie vzdálené jen několik kilometrů od přímořského letoviska Oceanside a dorazil jsem i na místní hřbitov (jedná se mimochodem o nejstarší stále fungující hřbitov v okrese San Diego; byl založen už v roce 1798 spolu s misií). Vzápětí mě zastavil vysoký černoch ve slavnostní vojenské uniformě a upozornil mě, že se tato část hřbitova bude uzavírat kvůli pohřbu vojáka padlého v Iráku. Zpovzdálí jsem tak měl možnost sledovat tuto smutnou událost – nejdříve řadu černých limuzín, pak rakev zahalenou do americké vlajky i čestnou stráž vojáků.

Nakonec jsem raději vyrazil obdivovat to, proč jsem sem přijel. Prošel jsem chrám, čtvercové nádvoří s pepřovníky a nahlédl i do části okrasné zahrady. Monumentální bíle omítnutá hlavní budova misie opravdu dělá čest své přezdívce – „král misií“. Svého času to byla totiž nejrozlehlejší a nejpočetněji obydlená misie ze všech. Kromě olivovníků a pomerančovníků zde pěstovali i víno, k tomu patřila také stáda krav a ovcí (až 26 tisíc kusů). Všechno zpustlo během mexické nadvlády a pořádných oprav se San Luis Rey de Francia dočkal až na počátku 20. století.

Santa Cruz

Misie v městě Santa Cruz je naopak jednou z nejmenších a je pozoruhodná tím, že vlastně není vůbec původní. Z celého komplexu se zachovala jediná budova, která se dnes nachází v městském parku naproti kostela.

Autor článku Petr Škrabala má USA procestovány dobře. Přečtěte si třeba další z jeho článků o Grand Central Terminal v New Yorku.

Současná podoba misie je pouze věrnou kopií původní budovy, stojící na stejném místě, ale o polovinu zmenšená oproti originálu. Tato část Kalifornie je často obětí zemětřesení (díky pověstnému zlomu San Andreas) a právě dvě katastrofální zemětřesení v letech 1840 a 1857 způsobila zničení téměř všech misijních budov. Přesto se dočkala své obnovy, byť v menším rozsahu. Misie Santa Cruz je tak nejlepším důkazem, že i přes nepřízeň osudu je možné uchovat místní historii nadále živou.

San Carlos Borroméo de Carmelo

Návštěva přímořského města Carmel by the Sea rozhodně nebude úplná bez prohlídky místní misie sv. Karla Boromejského (San Carlo Borroméo de Carmelo). Misie byla založena jako druhá v pořadí, v červnu 1770 a stala se oblíbeným sídlem Junipera Serry. Na části staveb je jasně patrný vliv maurské architektury, kterou znali františkáni ze Španělska. I přes poškození v 19. století, zůstala většina staveb původní, včetně interiéru kostela, čímž je carmelská misie unikátní. V části budov dnes sídlí jedna z místních soukromých škol, čímž pokračuje v odkazu otce Serry.

Na druhé straně dvora si návštěvník může prohlédnout Serrův pokoj, v němž bydlel a v roce 1784 zemřel. Pohřben byl v místním chrámu před hlavním oltářem. Kromě toho se může každý projít po malém hřbitově, kde jsou pohřbeni mniši i pokřtění indiáni a jejichž hroby jsou ozdobeny lasturami z místní zátoky. I další prostory v areálu jsou zpřístupněny veřejnosti – kromě několika muzeí je zde galerie, konají se tu koncerty a další společenské akce. Výjimečná je carmelská misie i oblibou u dvou významných papežů – Jan XXIII. ji prohlásil za baziliku minor (1961) a Jan Pavel II. sem v roce 1987 dokonce osobně zavítal na své cestě po Spojených státech.

San Francisco de Asís

Toto místo znají všichni fanoušci filmu Alfreda Hitchcocka „Vertigo“. V něm herečka Kim Novak navštěvuje hrob Carlotty Valdesové na misijním hřbitově. Hrob s tímto jménem zde samozřejmě nenajdete, ale přesto se sem vydejte. Budova misie je totiž nejstarší stavbou v celém San Franciscu.

Hned po mém příchodu jsem se přidal k exkurzi školáků, kterou provázel místní dobrovolník Steve. „Když pojedete do Evropy, do Říma, do Florencie, najdete tam stavby staré stovky, občas i tisíc let. Ale tady v San Franciscu, rok 1791,“ informoval Steve naši skupinku a uznale poklepával na zeď kostela. Evropanovi by podobná věta zřejmě přišla úsměvná, ale je fakt, že pro každého Američana je podobné stáří památky úctyhodné.

Kostel, dostavěný opravdu roku 1791, je navíc jedinou stavbou San Francisca, která bez úhony přečkala ničivé zemětřesení v roce 1906. Navíc interiér kostela je krásně zdoben dřevěnými sloupy a nástěnnými malbami. A když se po návštěvě kostela a hřbitova vrátíte na rušnou ulici a podíváte se na přilehlou monumentální baziliku Dolores, určitě oceníte prostou krásu původní misie.