Ochránce divočiny: I Kostarika má v ekologii k ideálu daleko

Nejvíce aktivit máte momentálně právě na Kostarice. Proč právě tam? Kostarika má pověst země, která se stará o ekologii, což ale zřejmě nemusí znamenat, že je tam vymýcené pytláctví apod. Chápu to správně?

Ano, máte pravdu. V současnosti se naše síly hodně upřely na Kostariku. Tato krásná země má téměř dokonalé turistické PR o fungující ochraně přírody, ale realita není tak ideální jak vidíte v dokumentech či v turistických brožurách. Kostarika má velmi podobné problémy jako mnoho dalších zemí se zachovalou přírodou. Kromě pytláctví je to též ilegální dřevorubectví, které se nevyhýbá ani národním parkům. Těch je na Kostarice třicet a všechny jsou bezzásahové, ale rangerů je málo a mají velmi nízké platy. Ochrana pralesů a suchozemských zvířat relativně funguje, zato s oceánem je to horší. Zde má Kostarika co dohánět. Tedy když to shrnu, rozhodně zde nejsou naše projektové mise zbytečné či nepotřebné.

V centrální Kostarice jste založili biosférickou rezervaci. Jak náročný a dlouhý proces to byl? Museli jste vykupovat pozemky? Co všechno dalšího to obnášelo?

Naše rezervace leží na hranici s národním parkem Tapanti mezi vesnicí Pejibaye a městečkem Orosi. Jsme součástí horského masívu Talamanca Cordillera, který se táhne od nás až do Panamy, tedy několik set kilometrů divočiny. Právě v takovém prostředí jsme vykoupili doposud 155,9 hektarů pralesa, vybudovali zde relativně komfortní dobrovolnický tábor a hned v prvním roce získali ocenění Modré ekologické vlajky za ochranu biodiverzity. Celý proces jsme zahájili někdy v dubnu 2021 a během třech měsíců byla biosférická pralesní rezervace Green Life na světě. Ta rychlost byla nejen díky skvělému sponzorovi, ale též našemu kostarickému kolegovi a rangerovi Leonelu Alonso Delgado Pereirovi a právničce Lauře. Mělo to relativně rychlý a hladký průběh. Zdaleka to však neznamená konec práce, poněvadž o rok později jsme vykoupili dalších 2,13 ha pozemků včetně hektaru suchého tropického lesa za účelem vybudování vzdělávacího oceánského centra Blue Life. Naší misí v Kostarice je tedy ochrana pralesa a oceánu.

Postupuje projekt Blue Life podle plánu? Koncem února jste měli zahájit monitoring podmořského života.

Blue Life a výstavbu oceánského vzdělávacího centra jsme zahájili v září 2022 a nutno přiznat, že to provázely trošku porodní bolesti, poněvadž jsme nebyli přítomni u výstavby, což přineslo komplikace, ale nakonec se centrum podařilo dokončit. Slavnostní otevření proběhlo 18. února 2023 u příležitosti Světového dne velryb. Samotný oceánský monitorovací program Oko oceánu bude zahájen až od letošního července, poněvadž nyní dáváme dohromady naši projektovou loď. Stojí za tím spousta práce a starostí, ale cíl je jasný a tím je ochrana podmořské biodiverzity a monitoring mořských savců, paryb, mořských želv a ptáků v Pacifiku od zátoky Santa Elena až po Papagayo Bay v provincii Guanacaste. Od července začíná sezóna velryb, tedy musíme být připraveni. Zásadní je rozpočet, který činí 80 000 Kč měsíčně jen na provoz Oka oceánu.

Je v něčem specifická oblast zátoky Santa Elena, v níž má působit vaše monitorovací plavidlo Sparťan? Kdo je tam pro velryby a mořské živočichy úhlavním nepřítelem?

Je to úchvatná zátoka, jejíž ostrovy a břehy jsou omývány Tichým oceánem a těch specifik je opravdu mnoho. Hlavní perlou je, že je tato zátoka součástí IMMA, což je zájmová oblast ochrany mořských savců z důvodů výskytu a reprodukce keporkaků dlouhoploutvých a dalších velryb, tedy světový unikát. Dále se jedná o oblast s výskytem žraloků bělavých, hnízdí zde kolonie mořských ptáků pelikánů a fregetek a na plážích kladou vajíčka mořské želvy karety obrovské, olivové a pravé. Bohatost zdejší biodiverzity je dána též oceánským fenoménem Thermal Dome, tedy kostarickým termálním dómem. Jedná se o obrovský výstupný proud, jenž z hlubin vynáší k hladině živiny. Právě díky Thermal Dome je tolik bohatá středoamerická velká migrační trasa, kterou následuje jeden z nejsilnějších tahů tuňáků žlutoploutvých.

A to přitahují rybářské lodě?

Jistě. V této oblasti také trvale žije největší populace plejtváků obrovských na Zemi. Thermalu Dome je zdroj potravy pro žraloky kladivouny kolem Kokosového ostrova až po Galapágy. Tento fenomén vyživuje též kolumbijský ostrovní klenot Malpelo nebo Coiba v Panamě a celé kostarické pacifické pobřeží. Nejblíže je mu však právě zátoka Santa Elena. Co se týká nebezpečí pro velryby v těchto vodách, tak je to především snaha současného kostarického prezidenta prosadit šílený projekt tzv. “suchého kanálu” v zátoce Salinas, která je taktéž součástí IMMA oblasti pro ochranu velryb. Pokud by se tento projekt podařilo prosadit a vybudovat v zátoce Salinas obrovský nákladní lodní přístav a desetiproudou dálnici pro kamiony až ke Karibiku, tak tím zničí mimořádně důležitou oblast reprodukce a rození keporkaků. Hluk i znečištění z lodní dopravy a přístavu nebo riziko úniků paliva a lodních havárií jsou skutečné environmentální hrozby pro zátoku Santa Elena. Dále je to nadměrný rybolov a vedlejší úlovky v sítích. V neposlední řadě se někteří kostaričtí politici snaží obnovit povolení lovu za použití vlečných sítí, tedy nejničivějšího způsobu rybolovu, snad vyjma lovu dynamitem. Kostarika má kvalitní zelenou značku, ale modrou rozhodně ne a proto vznikl projekt Blue Life, naše smělá a odvážná modrá mise pro oceán, tedy Oko oceánu.

Je monitoring oceánů obecně složitější než sledování stavů suchozemských zvířat formou fotopastí?

To rozhodně ano. K monitoringu oceánu a podmořské biodiverzity či ilegálního rybolovu potřebujete mnohem více vybavení, které není vůbec levné. V prvním případě musíte mít kvalitní loď, což se nám podařilo. Dále potápěčské vybavení, které částečně máme, ale musíme dokoupit potápěčské lahve, vysokotlaký kompresor na jejich plnění vzduchem, dron s termovizí pro noční odhalování ilegálního rybolovu či podmořský dron. Nemohou chybět hydrofony pro nahrávání zvuků pod mořskou hladinou, zejména keporkaků, či podmořské kamery. Velmi důležité je kvalitní vybavení lodi, k čemuž patří radar, sonar, GPS, autopilot atd. Není toho málo pro kvalitní monitoring oceánů (smích). A k tomu je nutná ještě spolehlivá posádka.

Milan Jeglík (narozen 1973) patří k nejvýznamnějším českým ochráncům přírody. Mezi roky 2002 až 2012 žil trvale v Indonésii. V deštných pralesech na Sumatře se zaměřil na výkupy půdy, aby zamezil ilegální těžbě dřeva a rozrůstání palmařského průmyslu. Nesmiřitelný odpůrce trofejových lovů, pytláctví a zajetí divokých druhů zvířat založil vedle samotného spolku Prales dětem protipytláckou hlídku Green Patrol. Instruktor potápění, kameraman, amatérský filmař projektů Green Life a Blue Life rovněž přednáší o ochraně divočiny na základních a středních školách.

Máte projekty na Sumatře, v Nepálu, ale také na Slovensku. Tam v Oku medvěda cílíte na trofejové lovce. Jak velký je to tam problém? Máte nějaká čísla, která by to přiblížila?

Vidím, že jste si nás nastudoval. Ano, naše monitorovací programy zasahují do jihovýchodní i kontinentální Asie s monitoringem tygrů, na Slovensku monitorujeme velké šelmy, tedy medvědy, vlky a rysy. U našich východních sousedů se zaměřujeme speciálně na ilegální aktivity myslivců a trofejových lovců, z nichž nemálo jsou ve skutečnosti pytláci anebo lidé porušující zákony včetně zákona o ochraně přírody. Jedná se zejména o nevhodné nebo ilegální přikrmování zvěře mimo období nouze, které způsobuje u medvědů synantropii, tedy změnu potravních návyků a ztrátu plachosti. Dle dat je takových medvědů na Slovensku kolem pětadvaceti a bez okolků mohu konstatovat, že to mají na svědomí neodpovědní myslivci a starostové obcí.

Kde vidíte jejich negativní vliv?

Tito medvědi jsou skutečně problematičtí, ale lidská nenávist směřuje k celému druhu. Starostové mají máslo na hlavě, poněvadž neumí pro své obce zajistit zabezpečené kontejnery. Svůj podíl mají i horské chaty s nevhodnými komposty a neukáznění turisté nechávající v přírodě zbytky potravin a odpadky. Problematická je doprava a absolutní pochybení slovenské vlády v oblasti výstavby ekoduktů. Též jde o boj s neseriózními médii, která démonizují medvědy a vlky, čímž vyvolávají u neznalé veřejnosti paniku a strach. Toho využívá opět lovecká lobby a volá po odstřelu medvědů navzdory tomu, že se jedná o celoevropsky chráněnou šelmu, stejně jako v případě vlka. Naši členové jsou přímo externími spolupracovníky Zásahového týmu pro medvěda hnědého na Slovensku, takže máme informace i znalosti z první ruky a přímo z terénu. Co se týká pytláctví, tak je odhadováno, že ročně je upytlačeno i více než sto medvědů a stejně tak vlků. O to více je důležité, abychom byli s kolegy a dobrovolníky v terénní akci a spolupracovali se státní ochranou přírody. Jedná se o velmi široké a komplexní téma, kterým se na Slovensku naši kolegové zabývají.

Jak se může “uvědomělý cestovatel” zapojit do ochrany přírody v destinaci, kterou poznává?

To je skvělá otázka, díky. Za mně osobně jsme v první řadě odpovědní za to co konzumujeme a co po nás v přírodě zůstává, či za co platíme. Tedy máme-li skutečně zájem chránit oceán a podmořský svět, tak je fajn nejíst mořské živočichy a vlastně jakýkoliv bushmeat, tedy maso z volně žijících živočichů. To je vlastně nejednouší nepřímá akce. Dále by po nás neměly zůstávat v přírodě žádné odpadky a určitě bychom neměli krmit divoká zvířata či podporovat jejich zajetí. Klíčová je též energie, kterou vynakládáme v rámci turistických programů, za které platíme. Chceme-li zachovat nějaký etický cestovatelský ekologický kodex a přijmout odpovědnost za stav životního prostředí kolem nás, tak bychom určitě neměli navštěvovat atrakce typu delfinárií, sloních safari, krmení zvířat v přírodě, focení se s hady, či papoušky, neměli bychom podporovat mořský rybolov a podobně.

Nejširší nabídku průvodců a map Kostariky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Co obnáší cesta k dlouhodobějšímu dobrovolnictví ve vašich projektech? A kolik takových dobrovolníků máte – jak těch krátkodobých tak dlouhodobých?

S dlouhodobějšími pobyty teprve začínáme. Již více než dvanáct let organizujeme dobrovolnické programy na Sumatře, kde to všechno začalo, od roku 2019 na Slovensku a od 2021 na Kostarice. Od letoška plánujeme dvakrát do roka také Nepál. Doposud trvaly programy nejméně týden, maximálně měsíc, ale reálně uvažujeme až o tříměsíčních stážích. Ty krátkodobé do měsíce jsou placené a dobrovolníci tak významně podporují projekty i finančně, byť to zase není taková „darda“. Výměnou za to poskytujeme záživný program – terénní akce, monitoring, práci v kempech, úklid pláží a lesů a samozřejmě protipytlácké akce a dnes již i monitoring oceánu, tedy velryb atd. Máme lidem skutečně co nabídnout a vždy to směřuje k ochraně přírody a jejímu poznání v souvislostech. Dlouhodobé pobyty budeme teprve vyhlašovat a každopádně to bude o přímém zapojení do projektových činností v roli projektového asistenta – jako součást týmu po důkladném zaškolení. Zde budou speciální podmínky a požadavky, bude to nabídka pro dobrovolníky, která mnohým může reálně změnit život. Jinak za posledních dvanáct let jsme měli kolem tisícovky dobrovolníků a mnoho z nich ve spolupráci pokračuje či projekty podporují finančně. Na Slovensku je dobrovolnický program vždy pro skupinu šesti lidí a na Kostarice pro dvanáct. Je to pro nás obrovská pomoc a to po všech stránkách, tedy pracovní i finanční. Bez této spolupráce by projekty nemohly existovat. Dobrovolnictví je placené, poněvadž nebereme žádné granty ani dotace. Důvodem je nutnost zachování si nezávislosti na systému, což je pro ochranu přírody a
ekologický aktivismus klíčové.

V Kostarice plánujete rozvíjet i ekoturismus. O co konkrétně jde? A není ekoturismus, nejen v Kostarice, dnes tak trochu móda?

Zatím se zabýváme především dobrovolnictvím, nicméně uvažujeme též o velmi etickém ekoturismu, kdy se budou moci lidé zapojit do monitoringu velryb a dalších zvířat i mimo dobrovolnické programy, ale logicky to bude dražší. A bude to podporovat naše terénní ochranářské projekty. Asi máte pravdu, že je ekoturismus na Kostarice módou, ale zase proč ne? Když se stane módou například omezení či ukončení konzumace mořských živočichů u stamilionů lidí, jsme na dobré cestě k ochraně biodiverzity, a stejně tak to máte s ekoturismem. Musíme být však opatrní v tom, co je to skutečný ekoturismus a zda vše s touto nálepkou tomu odpovídá. Ne vždy je tomu tak a občas se jedná pouze o marketingový tah cestovních kanceláří, které chtějí vypadat zeleně. Za mně osobně je nejlepší energií a prvotřídní dovolenou 21. století právě dobrovolnictví s poznávacím charakterem programu. My například v rámci našich programů pomáháme národním parkům a rangerům, což je i pro samotné dobrovolníky obrovským zážitkem a přínosem. Dokonce jsme takto na Kostarice již několikrát jako dobrovolníci pomáhali při hašení
lesních požárů v národním parku Palo Verde a jeho okolí. Ono vlastně dobrovolnictví zaměřené na ochranu a poznávání přírody je onen skutečný a etický ekoturismus.

Co byste dodal na závěr?

Od srpna roku 2023 zahajujeme činnost Marine Mammals Rescue Team – Santa Elena Bay ve spolupráci s Dr Gabriellou Hernandez Mora ze SENASA (státní veterinární úřad). Jedná se nejen o činnost monitoringu mořských savců, ale též o jejich záchranu při uvíznutí na pobřeží, či sběr tkání uhynulých delfínů a velryb pro další rozbory. Jedná se o mimořádnou spolupráci, která bude zahájena od srpna a její klíčovou energií bude právě monitorovací loď The Spartan a oceánské centrum Blue Life.