Obrázky z Guernsey

Sám Peter de Sausmarez, menší, ale ctihodný muž rezervovaného chování nás provedl několika místnostmi nefalšované zámecké expozice, aby nás později se svou holandskou družkou Rosinou uvítal na formálním rodinném soirée. Se zájmem nás poslouchali, aby se něco dozvěděli o vzdálené „Čechii“, o níž dosud slyšeli tak málo. To vše v kulisách klidného plynutí ostrovního času.

Absolutního bezstresí, kterým je Guernsey pověstné. Jsme celý týden jejich hosty a obýváme stylový apartmán v přízemí. „Nebojte se hlavně našeho strašidla, pokoji tu prochází dobrý duch chůvy, která vychovala devět dětí zámeckých pánů,“ obřadně nám Rosina tlumočila poselství dob minulých. Škoda, za celý pobyt nás pravé anglické strašidlo nepřekvapilo. Zato pravé místní produkty v čele s podomácku separovanou sladkou máselnatou smetánkou (clotted cream), namazanou na domácí žemličky, nás provázely při každé snídani. S nenahraditelným výhledem do parku přes dělené okno, otvírané tradičně anglicky – zespodu nahoru.

A ještě jeden dárek nám ostrov věnoval – úžasnou pohodu a zdvořilost místních lidí. Z bilingvních obyvatel sálala na míle daleko. Zvláště pak na úzkých vojenských asfaltkách s levostranným provozem, na něž jsme nebyli s naším autem vůbec zvyklí… Motorista se tak nestačí divit, že se místní provoz obejde bez klaksonů i vybržďování. Řidiči se často zdraví i s neznámými a nejednou namísto nadávek a ošklivého prstokladu vyloudí úsměv. Překvapí tu také zvláštní dopravní značka, která vypadá jako naše „dej přednost v jízdě“. Akorát, že tady na křižovatkách slouží podmíněně, na střídačku. Jednoho pustím, aby další pustil mě. Prosté a přitom funkční, jako celý ostrov.

Vzpomínky na pravěk, Napoleona i Hitlera

Počátky lidské civilizace na ostrově spadají hluboko do časů, než se zlomil letopočet. Do doby před úctyhodnými sedmi tisíci lety. Megalitická doba nechala na Guernsey vzniknout mnohým překvapujícím a kupodivu i dobře dostupným stavbám, dalece přesahujícím rozměry nevelkého ostrova. Ty se jakoby mimochodem zjevují tam, kde by je nikdo nečekal. Na otevřenou pasážovou hrobku s pověstí sletiště čarodějnic Le Trepied narážíme přímo na návrší u silnice při západním pobřeží. Další, tentokráte uzavřená hrobka La Varde dominuje golfovému hřišti v severních partiích ostrova. Ovšem skutečnou perlu nacházíme na severovýchodě ostrova. V hustě obydlené vilové čtvrti, nedaleko od nákladního přístavu, se náhle objevuje uměle zbudovaný okrouhlý pahorek Dehus Dolmen.

Je to to nejlepší, co tady lze z pravěku najít. Byť na první pohled nic bůhvíjak atraktivního. Shýbáme se a vstupujeme do tmavého nitra tajuplného místa. Po jeho nasvícení nás překvapuje poměrně velká vnitřní prostora stavby, o jejímž účelu se toho ví jen pramálo. Strop tu podpírá několik nasvislo postavených kamenných pilířů a z něj na nás shůry také shlíží obávaný pozdrav dávných předků – tesaný reliéf strážce hrobky. Anglická noha na zdejší půdu vstoupila už velmi dávno. Invaze anglické koruny na ostrov Guernsey a vytvoření zdejší autonomie spadá do hloubi třináctého století (1204). A od té doby jej už nikdo Britům trvale nevzal. Ani Napoleon, díky jehož hrozbě při pobřeží zůstalo na sklonku 18. století stát několik desítek válcových věží s děly.

Stavěly se na nejneuvěřitelnějších místech a dodnes dotvářejí kulisu nedobytnosti jinak vcelku plochého ostrova. Nejvíce jich bývalo na dobře přístupném severním cípu, jenž navíc dodnes obkružuje soubor pozdějších, ale stejně chmurně vypadajících pevností. Nepřerušenou osu britské vlády narušil až docela nedávno německý Wehrmacht. Guernsey se totiž zařadilo mezi britská území, která čelila přímé nacistické okupaci za druhé světové války.

Podobně jako sousední ostrov Jersey mělo být přeměněno na Festung Guernsey. Přímo pod nohy obyvatel hlavního města St. Peter Portu vložili Němci hlavní radiocentrálu atlantické oblasti. Betonové monstrum nedaleko od sídla guvernéra se při pohledu zvenčí táhne jako tektonická jizva jinak vcelku nenápadnou městskou zahradou. Nedávno bylo rekonstruováno, a to s vydatnou pomocí jeho někdejšího německého velitele, takže v interiéru budí opravdu autentický dojem. Včetně funkčního systému vzduchotechniky a vytápění. V dalším z takových nacistických bunkrů, jenž vrůstá přímo do přístavních skal hlavního města, dnes můžeme navštívit pozoruhodné akvárium s místní mořskou faunou.

Srdce militaristů zaplesá, když jen o několik desítek metrů dále objeví další temný skalní otvor do vybetonovaných prostor někdejších skladů paliv pro německou armádu. Tím se každý může vypravit na procházku do nedávné, leč velmi bolestné historie ostrova za dob nacistické nadvlády, tolik poznamenané nejen marným hrdinstvím některých obyvatel i nuceně nasazených z celé okupované Evropy, ale také tolik bující kolaborací místních občanů. Na ponuře šedých stěnách zdejšího podzemního muzea La Valette tu se zvláštní výmluvností dodnes visí mezi nacistickými uniformami rozsudky smrti nad řadou zastřelených odbojářů.

Procházka po jižním pobřeží – guernseyská horská dráha

Jižní skalnaté pobřeží nejde projít jinak než horem pádem. Chvilku prudce stoupáme pěšinkou, abychom se vzápětí stezkou propadli o plných sto výškových metrů. Sice namáhavá, ale jinak naprosto úchvatná je procházka po slunci nastavenému rozeklanému úbočí mohutných útesů, statečně čelících nejen příboji, ale také impozantnímu rozdílu mezi přílivem a odlivem. Skoro dvanáct výškových metrů činí rozpětí maximálních a minimálních hodnot výšky mořské hladiny. Člověk se tak musí mít na pitoreskních plážičkách na pozoru, aby ho bez varování nespolkly poměrně studené vody Atlantiku. Na rozdíl od místních jsme zdejší sedmnáctistupňovou vodu vyzkoušeli bez neoprenu. A byl to neskutečně osvěžující zážitek. Natolik, že citlivějším jedincům toto osmělení bez předchozího otužování raději nedoporučujeme.

Chcete-li útesy zvládnout za jediný den, vyplatí se vyrazit již ráno, protože cesta přesahuje třicet kilometrů poměrně složitého terénu. Je na ní však co vidět. Alpsky vypadající scenérie s nádherným výhledem na rozeklané pobřeží střídá několik zarůstajících nacistických pozorovatelen s typickými vodorovnými průzory. Kdo toto trekové dobrodružství dotáhne až do konce, bude odměněn zvláštní prehistorickou stavbou, s trochou fantazie připomínající malé Stonehenge. Jedná se o pravidelnou kruhovou prohlubeň, kterou zevně lemují nevelké a pravidelně vyrovnané kameny, mezi nimiž si bezelstně hrají děti. Když se člověk nasytí ezoteriky tohoto zvláštního místa, může se ještě před příjezdem pravidelné autobusové linky naposledy pokochat pohledem na azurovou modř Atlantiku.

Gigantická podzemní nemocnice i titěrný kostelíček

Pouhých 78 čtverečních kilometrů guernseyské pevniny se může pochlubit jednou pozoruhodně nesouměrnou dvojicí. Uprostřed jeho geologicky velmi staré, prvohorní struktury nacházíme rozsáhlý podzemní labyrint vojenské nemocnice z dob okupace, zatímco nedaleko odsud vyrůstá jeden z nejmenších kostelíků na světě, jenž připomíná rozpustilou hračku.

Gigantické rozměry nikdy nedostavěného nemocničního labyrintu odkazují na německé plány, které počítaly při vylodění v Británii s mnoha tisíci zraněnými vojáky. Jeho útroby překvapují mimořádnou prostorností, ale také zoufalou prázdnotou místa vězni léta raženého v tvrdém žulovém masivu. V nekonečných chodbách tu je cítit vlhkost, nepříjemný průvan roznáší lehce plesnivý zápach a v dálce je slyšet odkapávat vodu ze stropů. Do všech koutů nemocnice ani není přes sporé osvětlení skoro vidět, ale kromě několika depresivně osamělých vojenských lůžek nás tu zaujme prapodivná upomínka na naši vlast – československý transportér munice.

O poznání příjemněji působí drobounký, leč členitý kostelíček trefně nazývaný The Little Chapel, tedy Malá kaple. Stojí v malebném údolí Les Vauxbelets. Na první pohled trpasličí rozměry stavebník, jímž byl mnich Deodat, odvinul od tělesné výšky jediného člověka, jíž je všechno přizpůsobeno – dveře i strop. Vstupní věž vydá na výšku za dva lidi. V interiéru této kapesní svatyně si ani nesednete, ani nerozpažíte. Všechno tu je zmenšeno a upraveno jako větší maketa hradu na zahradní skalce. Zvláštní je i použitý stavební materiál, jímž nebylo nic jiného nežli darované střepy slavné wedgwoodské porcelánky. Právě jimi byla celá stavba v letech 1914 – 1923 obkládána, kousek po kousku, s odlišnou barevností i vzory. Kostelík má k našemu velkému překvapení dvě podlaží. Jeho hlavní prostora končí v točitém schodišti, které nás zavede do nevelké krypty, či spíše grotty po vzoru francouzských Lourdes. Jako celek neuvěřitelně roztomilé, a přitom funkční.

Zalít středověk betonem – hrad Vale

Někdejší německou přítomnost na ostrově je znát skoro na každém kroku. Tak je tomu i v areálu jinak romantických zřícenin hradu Vale na východním pobřeží. Z původní gotické stavby se dochovalo torzo válcových obranných věží čnějící vysoko nad úroveň střech přilehlého přístavu. Z hradu tak zůstal jen vnější, obraně sloužící „obal“ hradeb. Po průchodu hradní branou totiž zjišťujeme, že samotné obytné jádro hradu se ve víru staletí jaksi vypařilo. Mohutné hradby tak hájí jen po anglicku střižený trávník… Tento svědek nejistých dob minulých dokázal využít i německý voják v průběhu druhé světové války.

Do hradeb i před ně, do hradního příkopu, neváhali němečtí okupanti nalít tuny betonu, aby středověkou stavbu přizpůsobili modernějším formám boje. A tak tu občas hradbu přetne betonový pilíř či opevněná pozice s úzkou střílnou. Tu a tam hradní plató prostupují betonové pozice s podestou pro protiletadlová děla. Tak tu vznikla zvláštní srostlice středověku a dob nedávných, v obou případech však vyrostlá ze stále
stejné zdrojnice strachu o vlastní budoucí existenci.

Nebezpečné útesy a ráj ptáků – ostrov Lihou

Ostrůvek Lihou je nejbližším, nicméně nepoměrně menším sourozencem Guernsey. Jeho zvláštností je, že se k němu dá, ale i nedá, zajít suchou nohou. Záleží na tom, je-li příliv, nebo odliv. My k němu jdeme za odlivu, tedy po svých. Klopýtáme po štěrkopísčitém dně, mezi zahnědlými chuchvalci mořských řas a lasturami měkkýšů, přichycených na jen tak poházené žulové balvany. Na samotném Lihou stojí jen nedávno dostavěný hotýlek pro nenapravitelné romantiky, kteří nepohrdnou spartánským vybavením zdejší noclehárny.

Jinak na Lihou nacházíme půvabné rozvaliny archeologicky prozkoumaného benediktinského opatství ze dvanáctého století, které nám svou výškou sahají sotva do pasu. A také spoustu ptáků v čele s racky, kteří krouží nad našimi hlavami, anebo nás pozorují ze všudypřítomných obrovských žulových balvanů. Všímáme si také jednoduchého rozhraničení zdejších málo úrodných pozemků nízkými kamennými zídkami a také jediného traktoru, jenž se v tomto terénu snaží rozorat místní kamenitou prsť.

Vody kolem ostrova Lihou i přilehlého pobřeží Guernsey v této jihozápadní výspě prosluly v minulosti svojí neuvěřitelnou zrádností. Pod hladinou se tu totiž skrývají ošidné útesy, které se staly osudnými nejedné obchodní lodi. Jedním z největších synů ostrova byl admirál James de Saumarez. Ten dokázal jejich přirozeného obranného potenciálu nadmíru dobře využít, když s trojicí lehkých fregat v roce 1794 vyjel v ústrety francouzské válečné flotile, aby ji vzápětí navedl právě na tyto útesy a pak jen z bezpečí své lodi sledoval, jak divoké vlnobití dokonává dílo zkázy.

O četných obětech útesů vypráví nedaleké muzeum vraků, které je velmi stylově vloženo do pevnosti Fort Grey, vybudované proti napoleonské hrozbě roku 1804. Ta vděčí za své častější přízvisko „šálek a omáčník“ své zevní podobě kónické věže vystupující z nízké dělové platformy obehnané hradbami. Uvnitř jejích nevelkých expozic si můžete zazvonit na lodní zvon nebohé nákladní lodi Elwood Mead, která se tu při bouři v roce 1973 nešťastně potopila, anebo zahlédnout vytažený vrak prastarého římského obchodního plavidla.

Brouzdání uličkami St. Peter Portu

Pouť po ostrově ukončujeme v hlavním městě St. Peter Port, které vzniklo jako přirozené kotviště kolem gotického kostela svatého Petra. Ten má podle Guinessovy knihy rekordů na světě nejblíže k hospodě, od níž ho dělí pouhých 18 palců, tedy necelý půlmetr… Dnes ovšem kotviště nahradil velmi rušný přístav, který po osm staletí chrání ostrovní hrad Castle Cornet. Jeho plochá silueta citadely nahradila v osmnáctém století původně členité panorama v jádru románského hradu (1206). Býval dlouho sídlem zdejších guvernérů. Důvodem jeho přestavby do dnešní kasárenské podoby nebylo nic menšího, než katastrofální exploze střelného prachu v hlavní věži, která jej postihla v roce 1672. Tehdy v ruinách zahynula velká část rodiny samotného guvernéra ostrova. Chladně působící hradní areál je dnes volně přístupný turistům i s pěknou řádkou muzeálních expozic od dějin hradu až po historicky nedávné události druhé světové války.

Úzké uličky města vynikají malebností, ale i pestrostí nabídky zdejších obchůdků včetně antikvářů, pekařů a tradičních měditepců. Přehledná síť komunikací a náměstíček historického jádra města nedovolí nikomu zabloudit. Mezi slavnými stavbami města vyniká zejména exilový dům Hauteville House francouzského spisovatele Victora Huga, který zde nedobrovolně strávil plných patnáct let svého vrcholného tvůrčího života. Zdejší dům byl také jediný, který kdy za celý svůj život vlastnil. Vyplatí se jej navštívit, protože tu nalezneme spisovatelovo muzeum s původním mobiliářem i řadou osobních memorabilií. Guernsey tak umí ze svého bohatství rozdávat plnými hrstmi, a rozhodně proto stojí za návštěvu.